Dar od zlého kouzelníka

Příběh o lásce dvou mladých lidí - Ivana a Vasilisy, kterou chce zničit zlý kouzelník. Sovětské ateistické pojetí se, bohužel, muselo projevit v tom, že je příběh uzavřen sám do sebe, takže se zdá, že zde nejsou žádné síly dobra, ale jen síly zla, které si s člověkem a se světem dělají, co chtějí. Až nakonec se matrjona, matka Vasilisy, obrací ("modlí") místo k Bohu k "Matce zemi" a vše se v dobro obrací...Jinak je to však tradičně výtvarně i poeticky dobře zfilmovaná ruská pohádka. Světlana Orlovová jako Děvice Krasavice je opravdu mimořádně hezká. (04.10.2007)

Podle některých komentářů by se mohlo zdát, že sledování téhle pohádky je doslova hororovým zážitkem. Já jsem rozhodně u jejího sledování nijak netrpěl, nicméně musím uznat, že by pro české děti mohla být přece jenom příliš temná. Ruské děti asi musejí být odolnější. Co jinak dodat? Skvělí herci, skvělá hudba a dobrá režie - prostě klasická ruská kvalita v tomto žánru. Navíc tenhle film nemá moc dlouhou stopáž, tudíž české zhýčkané děti nemusí trpět zas tak dlouho. 90% (05.02.2015)

Rok potom, čo som sa narodil, natočil režisér Boris Rycarev v Sovietskom Zväze rozprávku "Dar od zlého kúzelníka" (Подарок черного колдуна). Ja som tento snímok prvý krát zhliadol až o štyridsať päť rokov neskôr. V čase, keď mi je šialenou, fanatickou, mainsteamovou propagandou vtĺkané do hlavy, že všetko ruské je zlé. Ja som však voči tomuto štekotu besných antiruských psov ľahostajný, a preto som si s chuťou a radosťou pozrel túto slovansko mytologickú, pochmúrne poetickú, fantasy rozprávku. Bolo to dobre natočené, atmosferické a chvíľami aj strašidelné. Bol to pre mňa veľmi príjemný divácky zážitok. Príbeh o čistej láske údatného Ivana a krásnej Vasilisi, ktorú im chcel skaziť podlý kúzelník, ma zaujal, postrašil a i emocionálne obohatil. Preto vám ho vrele odporúčam, a oceňujem ho plným počtom hviezdičiek. ***** (12.12.2023)

Že je pohádka poněkud ponurá by mi zas až tak nevadilo (ostatně u sovětské produkce to býval poměrně častý jev), nicméně mi zde vadila přílišná psychodeličnost provázející pohádku od začátku až do konce. Po celou dobu hrály hlavní roli čáry a halucinace, až by divák nabyl dojmu, že požil trochu z těch muchomůrek, jež Ivanovi a Vasilise nabízel ten záhadný děd. Některé scény doprovázené monology Matrjony na mě působily jako zfilmované balady od Erbena. Zastávám názor, že v každé pohádce by měly být alespoň některé pasáže realistické a zde platí, že čeho je moc, toho je příliš. Zkrátka na 60 minut toho čarování bylo nadmíru. I ty role strašáků mi připadaly nadbytečné a vyjma jediné kratičké scény, kdy Ivana okřikli, že se cicmá s jinou neměli využití. Sic půjdu proti proudu, nicméně uděluji této zvláštní pohádce pouze velmi slabý průměr, tj. 2 * a 40%. (02.05.2022)

Jedna ze sovětských pohádek mého mládí, z níž si dobře pamatuju jak oba strašáky, tak naprosto hororový rumpál u studny. Je znát, že film vznikl v hlubokém komunismu, takže místo Boha musela zaskočit Matička Země (a to i věnováním dítěte), přesto se však v záběrech kapličky s kříži podél cest objeví. Pohádce hodně ubližuje ta celková zkratkovitost, hodina je vážně málo a docela by mě zajímalo, jestli existovala delší verze. Jinak je to ale celé založené na křesťanských symbolech a na tom, že stačí zlu podat prst (třeba nedodržet slib své matce a chtít se ukázat lepší), a už se to zlo na nás nabaluje samospádem. A že to chce hodně obětavou a slzami posílenou modlitbu, aby se - snad - věci napravily. Celkově to má i přes skoky v ději a onu zkratkovitost (dokonce ani pořádně nevidíme, jak byl a jestli ten zlý čaroděj) ale velmi slušnou snovou atmosféru, čímž je ta pohádka hodně zajímavá, ačkoliv jde vlastně jen o splnění tří úkolů... Mimochodem, honička s dědečkem kolem chalupy je myslím po rumpálu druhý nejlepší moment filmu. (09.06.2023)