Häxan: Čarodějnictví v průběhu věků

Asi obsahově nejlepší film na toto téma a takový bráška obsáhlého dokumentárního seriálu "Häxornas Tid (2005)". I když by se spíše měl jmenovat "Čarodějnictví v průběhu středověku". Häxan ale má asi větší tématický zápřah (viděna 104 min verze). V první části jsme krásně uvedeni do problematiky čarodejnictví pomocí statických obrazů/kreseb/fresek a taktéž se nám naskytá pohled na tehdější naivnější pohled na svět a celkové jeho chápání očima středověkého člověka. Od druhé části se nám naskytá fascinující podívaná, kde Christensen diváka seznamuje, pomocí hraného děje, s jednotlivými fakty, situacemi a dalším. "Jak můžete chtít, abych se přiznala k něčemu, co není pravda?" je asi v té době nejčastější věta obviněných a není se čemu divit. Obviněni jsou z většiny jen na základě nedoloženého svědectví jiného obviněného, který v mučírně řekne po nějaké chvíly cokoli, jen aby ho inkvizitoři a svatí pánové pustili. Taktéž staré dámy a hezké slečny byli často v nebezpečí. Häxan celý průběh krásně divákovi popisuje osobitým a i v dnešní době bravurním vizuálním hororovým stylem kdy ukazuje i obcování s ďábly, rození jejich potomstva přes samotné obřady při kterých milenky líbají ďáblovi řiť, kacířsky plivou, skáčí a ničí Boží symboly a nebo také ukazuje některé ze způsobů uhraní člověka a další čarodějnické praktiky, kouzelné lektvary nevyjímaje. Je tedy naprosto jasné, proč byl tento snímek několik desetiletí zakázaný (s vyjímkou Švédska). Věta "Jestliže se stavíš proti uvěznění čarodějnice, musíš ty sama být čarodějnice." už jen dokazuje jakou, až nepochopitelnou, logikou mysleli tehdy lidé a jak snadné bylo vnést obvinění. "V průběhu několika staletí je upáleno, coby čarodějnice, osm milionů žen i dětí." podtrhává celé to šílenství. Velmi poučná a zajímavá je také ukázka mučících nástrojů, při které je pochopitelné, že 99% obviněných dříve nebo později řeklo cokoliv, jen aby kat přestal s mučením. Útrpné právo už ani pak nikoho nepřekvapí. Neméně zajímavá je také poslední část, kdy Christensen názorně ukazuje některé současné stavy hysterie a poruchy mysli a větou "Mezi středověkou čarodějnicí a dnešní hysterickou osobou se dá nalézt dost spojitostí." společně s "Ve středověku jste se dostali do sporu s církví,v dnešní době se zákonem." nasazuje svému bravurnímu dílu parádní závěr a poukazuje na neznalost lidí v té době, kdy vše nenormální bylo povážování za paktování s ďáblem a trestáno. Krásně také tím ukazuje, že se dodnes nic nezměnilo, jen se věcem říká jinak. Skvělý výběr hudebního pokladu, a závěrečná Beethovenova Měsíční sonáta, jen dokazuje jakou raritou tento děsivý dokumentární horor v kinematografii je. Moc dobré efekty na rok 1922 jsou jen dalším důkazem. (07.04.2013)

,,Ubohá hysterická čarodějnice. Ve středověku jste se dostali do rozporu s církví, dnes se zákonem..." Je pozoruhodné, jak za nedlouho sto let starý film hovoří současným jazykem. Úvod je spíše didaktický, využívá dobových obrazů a ilustrací. Záhy je však rekonstrukce převedena do hrané podoby, která má své neodolatelné kouzlo. Ďábel, čerti, čarodějnice, démoni, sabat, čarodějná kuchyně, lektvary z částí oběšence, žab a hadů, nahota, líbání Satanovy zadnice, mučírna s názornými ukázkami - palečnice, španělské boty, drásadla, žebřík.... a samozřejmě ono známé jak dostat přiznání z každého. Závěr se pak snaží najít příčiny čarodějnictví v různých duševních nemocech. Místy strašidelné, jindy až úsměvné - např. kolektivní šílenství jeptišek. Vhodně jest zvolený hudební doprovod, vyloženě mě potěšilo 3.dějství s hudbou R.Wagnera. A kamera? Nu, film vznikl v době, kdy se tvůrci vyjadřovali především obrazem (a to je podstata filmu) a nikoliv pindáním, jak tomu bývá často dnes. (27.08.2013)

Hľadať výživnú a originálnu tému alebo námet na film začiatkom minulého storočia, resp. kinematografie bolo zrejme oveľa jednoduchšie ako dnes, preto niekedy otváram ústa, čím všetkým ma dokážu tieto klasické filmy prekvapiť. Jedná sa o hraný historický dokument, originálny prvok číslo 1, zaoberajúci sa čarodejníctvom, originálny prvok číslo 2, obsahuje hrané epizódy, obsahujúce humor, originálny prvok číslo 3 atď....Navyše po vizuálnej a kostýmovej stránke sa jedná aj dnes o klenot. (18.05.2012)

Tak tohle je opravdu něco! V době, kdy ještě neexistoval žánr "dokument" natočil Benjamin Christensen rovnou mystifikační dokument, v němž si sám zahrál roli ďábla. Prolomil hned několik tabu - natáčel v noci, jako jeden z prvních použil ve filmu stínohru, nechal po nebi létat desítky čarodějnic na košťatech, zobrazil rituály uctívání Satana včetně líbání ďáblovy řitě či šlapání na kříž... Jeho snímek je i na dnešní dobu dost podivný, a to formou i obsahem. Je prodchnut bizarním humorem, u kterého se divák může dohadovat, zda vůbec šlo o humor (zcizovák s herečkou, co si chce na vlastní kůži vyzkoušet mučící nástroje apod.). Vzhledem k tomu, že film nemá děj a je tvořený jen jakýmsi sledem scének, je v dnešní době trochu náročnější ho usledovat (např. hned úvodní pasáž, kde se jen ukazují obrázky čarodějnic, je dost dlouhá). Přesto je ale tenhle lexikon čarodějnic tak bizarním, znepokojivým a raritním filmem, že srdce každého milovníka trochu jiné kinematografie zaplesá. Už jen pro to nezapomenutelné zpodobnění Satana s kmitajícím jazykem! (15.08.2017)

Pozoruhodný důkaz, že už na začátku dvacátých let chtěla být kinematografie užívána jako manipulativní nástroj k přehnaně subjektivnímu vyjádření a šokováni diváka. Christensen má zmáklý koncept a skvělou výpravu, tudíž některé výjevy a myšlenky neomrzí ani po sto letech, ale přeci jen je to titulkami a ukazovátky přeplácané dokumentární pojetí docela otravné a interpretačně jalové. S odsuzováním inkvizice jsem samozřejmě souhlasil a obdivuji filmařské řemeslo, ale skloubení narativního a explicitně popisného přístupu mi už tolik neimponovalo, takže 4* hlavně z respektu nad tehdejší tvůrčí odvahou. 70% (17.03.2020)