Příklady táhnou

Mám ráda filmy pro pamětníky, ale tento mi nesedl. Spíše než vtipné mi to přišlo trapné, přehrávající, umělé, hloupoučké a nedostalo do děje, přitom rádoby "výchovné." Nedostavil se sladký úsměv, přenesení se do idylických časů plného lidí z reprezentativních vil, elegánů v kostýmech, ze kterých srší zábavné věty a žijí v kouzelném světě lepší společnosti. Ani jsem neprožívala sladkobolně melodramatické emoce, nezasmála se, nepokochala se, myšlenkově se neobohatila, prostě prázdno. Bylo to bez atmosféry a příliš nucené. "Příklady" mě nepřitáhly ani ničím neoslovily. A do toho ten způsob konverzace... Naivní a bez invence. Patnáctiletá opožděná Jarmila s opakovaně vyplazeným jazykem, úmyslně prkenná obrýlená vychovatelka (jak nevšední nápad!) ... Další film na pohodičku? Ne, tentokrát fakt ne. (15.06.2019)

Výlet z horkého červnového dne do starých časů, kdy staří ještě neopovrhovali yotubery, ale trampy, své mladé potomky nevyháněly ven ale dovnitř, načež ovšem obě generace dokázaly dojít k idylickému smíření. Milé a pěkné. Podařilo se mi na chvíli zapomenout na letošní rok, kdy mě kromě karantény ještě před ni potkal střet s moc milými starými damámi v naší cukrárně, kteří kvůli naší skupině, nerozumněli vlastínmu slovu.  To skutečně nebyl jednoduchý technický problém. Poprvé v životě jsem si přišel jako rebel. Podruhé, když jsem si právě dneska zapnul vysílání pro pamětníky. Jenom u mě z tehdejších filmů vedou hlavně crazy komedie. Tohle už trochu zestárlo, dialogy sem tam dost drhnou a někteří herci jsou spíš prkna. Ale příběh to má milý s optimistickým vyzněním, které zahřeje na duší. Ružena Nasková je fajn a Nataša Gollová byla už zde skvělá. (13.06.2020)

Oslava mládí. Příjemná prázdninová atmosféra uprostřed ospalé posázavské přírody vyzařuje až jakési magické fluidum, zázračný životabudič, v němž se ozdraví duše každého, kdo se umí dívat na svět kolem sebe mladýma, usměvavýma očima. Herci jsou neodolatelní, od sympatické a něžné Nataši Gollové až po vynikající Růženu Naskovou, jejíž proměna z poněkud zatrpklé staré dámy s přísným pohledem a zkostnatělými názory v ženu moderní, přátelskou a laskavou překračuje původní rozpětí nevinného filmového okamžiku a stává se fascinujícím portrétem lidského znovuzrození. Svěží duch mládí, jeho pozitivní a nadšený pohled na život i neutuchající síla upřímného přátelství vtisknutá pevně do rukou protagonistů tohoto úsměvného filmu, funguje navzdory proměnám času jako dlouho hledaný most mezi minulostí a přítomností. Do nejmenších podrobností. (04.10.2008)

Po velmi, velmi dlouhé době zase pětihvězdičkový film. Naška Gollová ve své první komediální roli. Přijíždí ke své přísné babičce na letní prázdniny, kde je také její sestřenice, zničená z věčného učení se a žádné zábavy. Hyperaktivní Jiřina (měli ji nechat Natašku, vážně) přinese ale do domu tolik radosti, naučí babičku trampovat a užívat si u táboráku v teplácích. Nesekunduje ji naštěstí žádná vrstevkyně, naopak, zastoupení herců je sice ve starší kategorii, ale o to lepší. Nesmíme ovšem zapomenout na krasavce Novotného ( i když nevím, co na něm všechny tak měly....), komedianta Strejku a samozřejmě pana Neumanna! Výborná příležitost vidět Natašku na klavír hrající, tepláky mající, ve vodě plavající a nenuceně kouřící. Vřele doporučuji, je to totiž šlágr! (25.12.2012)

Staré české filmy jsou postaveny na hereckém přehrávání, a dokonce je to většinou jedině ku prospěchu věci, ovšem v tomhle filmu to zejména Strejka s Májovou silně přeťápli. Kdyby jim aspoň autoři napsali nějaký vtipný text, ale to né, oba žvatlají jak pětileté děti, což není nejlepší přirovnání, protože děti většinou mluví velice chytře a promyšleně, spíš mluví jako lidi, co si myslí, jak jsou neskutečně vtipní a přitom jsou neskutečně trapní. To zase byla věta, ach jo. No a tuto rozjuchanou (skoro) ústřední dvojici nevyváží ani tradičně velice úsporný styl Naskové, která většinou jen tak stojí na scéně jako (velmi silný) sloup a udělá tak v průměru dvě gesta za minutu. Zvláště její úlek (pomalu daná ruka před pusu a ochotnicky vytřeštěný zrak a hlasitý nádech) by se mohl vyučovat na DAMU, totiž v tom smyslu, jak se tato emoce určitě hrát nemá. (25.05.2013)