foto

R. A. Strejka

  • nar. 13.12.1908
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 2.9.1990 (81 let)
    Praha, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

R. A. Strejka se narodil jako Richard Antonín Strejček 13. prosince 1908 v Praze. Už od dětství sedm let chodil do dětského baletního souboru Augustina Bergra a Národního divadla (roku 1923 tančil v patnácti představení baletu „Louskáček“). S pomocí režiséra Jaroslava Kvapila a herce Bohuše Zakopala se herecky školil ve Vinohradském divadle. Poté působil v operetě kladenského Stálého divadla, Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a v dalších větších městech.

Jako mladokomik, zpěvák a tanečník vystupoval na pražských scénách Velké operety (1930 – 1932), Červeného esa (1932 – 1933), Uranie v Holešovicích a Malé operety na Vinohradech (1932 – 1935), Nového divadla (1935 – 1940), kabaretního Souboru Petra Říhy (1942 – 1943) a do konce okupace byl zejména konferenciérem kabaretů v Havlově Lucerně (1943 – 1945).

Po válce prošel Divadlem kolektivní tvorby (1945 – 1946), Divadlem Státního filmu (1948 – 1950), Divadlem Československého státního filmu v Karlíně (1950 – 1951). Dále vystupoval na zájezdových estrádách a do roku 1957 v Alhambře v Praze. V 80. letech byl členem pomocného hereckého sboru pražského Československého rozhlasu.

R. A. Strejka byl znám svou kamarádskou nekonfliktní povahou, elánem, temperamentem a až dětskou hravostí a nekomplikovaností. Není proto divu, že záhy ho filmaři 30. let začali využívat pro postavy veselých mladíků a studentů, které hrál dokonce i po třicátém roku svého života. V letech 1938 – 1939 se uvedl až ve čtrnácti filmových titulech! I když se nikdy nestal velkou milovnickou a komickou filmovou hvězdou, byl populární filmovou hvězdičkou, která velmi rychle zhasla – ale její svit k nám doléhá dodnes.

Poprvé se představil jako host v baru „Inferno“ v Majerově komedii s Bedřichem Veverkou a Trudou Grosslichtovou ROZPUSTILÁ NOC (1934). Ihned následující rok si zahrál menší úlohy pekařského pomocníka v Kubáskově POZDNÍ LÁSCE (1935), nezaměstnaného hudebníka v Cikánově melodramatu KRÁL ULICE (1935) a prokuristy Jana v BEZDĚTNÉ (1935) M. J. Krňanského.

O tři roky později již byl vojákem Zámečníkem ve ZBOROVĚ (1938) J. A. Holmana a Jiřího Slavíčka, chasníkem v POKUŠENÍ (1938) Miroslava Cikána, studentem ve Šléglových STŘÍBRNÝCH OBLACÍCH (1938), mladým umělcem v Krňanského POD JEDNOU STŘECHOU (1938), kamarádem Pepíka Klapzuby (Jan Šebor) v komedii KLAPZUBOVA XI. (1938) Ladislava Broma a mladíkem v IDEÁLU SEPTIMY (1938) Václava Kubáska.

V letech 1938 a 1939 stvořil tři titulní úlohy studentů, které mu přinesly nevídanou popularitu u mladých lidí: ve Fričových komediích ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA! (1938) a CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (1938) sehrál septimány Tondu Holouse a Antonína Peterku a v Cikánově snímku PŘÍKLADY TÁHNOU (1939) potrhlého studenta architektury Vaška.

Filmografii roku 1939 doplnil ještě úlohami společníka kněžny Witkónské (Růžena Šlemrová) v Kubáskově MOŘSKÉ PANNĚ (1939), bratra Oty Pechla v melodramatu Václava Binovce LÍZINO ŠTĚSTÍ (1939), novomanžela v KRISTIÁNOVI (1939) Martina Friče, elektrikáře Tondy v DOBŘE SITUOVANÉM PÁNOVI (1939) Miroslava Cikána a Aloise v Pištěkově komedii DĚVČE Z PŘEDMĚSTÍ ANEBO VŠECKO PŘIJDE NA JEVO (1939).

Na začátku okupace se ještě zjevil jako student medicíny Jaroslav ve SMĚRECH ŽIVOTA (1940) Jiřího Slavíčka, vrchní číšník Pavel v melodramatu Karla Špeliny ADAM A EVA (1940), student Jaromír Tureček v komedii Zdeňka Gino Hašlera PROSÍM, PANE PROFESORE! (1940), tanečník Burnus ve Špelinových PEŘEJÍCH (1940) a reportér v MINULOSTI JANY KOSINOVÉ (1940) J. A. Holmana.

V poválečných dobách na něho zbyly už pouhé epizodní úložky kancelisty Špachty v PRŮLOMU (1946) Karla Steklého, strážného před vězením v Hrušínského a Salzerově parodii PANCHO SE ŽENÍ (1946), hostinského V TRESTNÉM ÚZEMÍ (1950) Miroslava Hubáčka, brigádníka v Lipského a Strejčkově SLEPICI A KOSTELNÍK (1950) a naposledy přísedícího v PŘIZNÁNÍ (1950) Jiřího Lehovce.

Velmi ho mrzelo, že jeho dřívější sláva vyprchala a že od začátku 50. let na něho filmaři zapomněli. Občas Strejka ještě vystoupil v dokumentech a pořadech (VEČERY S JINDŘICHEM PLACHTOU nebo KAVÁRNIČKA DŘÍVE NAROZENÝCH) a na vzpomínkových setkání (př. v pražském Bio Illusion).

Spolupracoval také s rozhlasem (např. „Škola pomluv“ z 1970, „Jen my dva“ 1971 „Galerie humoru – Jaroslav Žák“ 1987) a gramofonovými závody („Ferda Mravenec“ z roku 1940). R. A. Strejka zemřel v zapomenutí a po těžké nemoci 2. září 1990 v Praze ve věku nedožitých 82 let.

Jaroslav "krib" Lopour

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace