Meyerowitzovic historky (nový výběr)

Kdyby se to ve druhé polovině nepřeklopilo v otravné schéma "skrze brekot, řvaní a konfrontace si k sobě po dekádách hledáme cestu", kdy přes ohlušující šustot papíru není slyšet nic jiného, tak to mohlo být novodobá "allenovsky neallenovská" klasika. Ostatně to na ní úvodní dvě kapitoly i vypadá, protože dialogy jsou břitké, zahrané je to perfektně (speciálně Hoffman, který léta letoucí neměl tak vděčnou roli, do které by se s takovým gustem zakousl a že Sandler se Stillerem umějí hrát, když mají co, už dnes snad také nikoho nepřekvapí) a daří se načrtnout vztahy v jedné dysfunkční rozvětvené rodině tak, že v nich ty ze svého okolí bezpečně poznáte; a to vtipně, trefně a kousavě. Jenže pak Baumbach vezme veškerý prostor pro Hoffmana, vedlejší postavy přestávají být živoucí a hraničí až s karikaturou sebe sama a tahákem má být zmíněná honba po rodinných katarzích, kterou nikdo nechce (nejméně pak divák) a to skrze více závěrů do prázdna než jich bylo v Návratu krále. Čili nejdříve nehorázně dobré a následně otřesně tuctové. (14.10.2017)

Na plnou palbu to na můj vkus začalo být hlavně ke konci až moc chtěné. Jinak jsem si ale chrochtal blahem, ať už šlo o neustálé vrstvení dialogů, kdy spolu postavy sice mluví, ale každá o něčem jiném, případně u emocionálních výbuchů (Stillerův záchvat vzteku ve chvíli, kdy se otec snaží odjet autem, zlatý!). Noah Baumbach mi do téhle chvíle unikat, což je chyba, kterou hodlám v nejbližší době napravit. Už dlouho jsem neviděl tak dobrou "allenovku" (což platí i na Allena). (30.01.2018)

Baumbacha cením hlavne za jeho scenáre. Perfektne napísaná konverzačka, kde vzťahy medzi postavami vytvára najmä diskontinuita dialógov ktoré s takmer ležérnou presnosťou herci sypú. Divák môže priam hmatať odpútanosť jednotlivých charakterov od seba a zároveň snahu riešiť tieto problémy najmä slovami, až potom fackami a stareckou palicou. Hoffman zahral krásne a je osviežujúce vidieť Sandlera a Stillera opäť využívať herectvo inak ako len pre lacnú zábavu. (03.12.2017)

Čekala jsem od toho asi něco více. Rodinné drama, kde hlavním aktérem je otec Dustin Hoffman, ten má své tři děti a na rozdíl od ostatních rodičů on je má rozdělené od nejoblíbenějších po nejméně oblíbených. Adam Sandler bohužel patří mezi ty nejméně ale snaží se to hodit za hlavu a milovat tátu i tak. Adam Sandler v trochu vážnější roli, sedne mu to, to bez diskuze, ale mohl by si vybírat lepší a zajímavější filmy. Tohle je nuda. Obsazení je ale skvělé, Hoffman, Sandler, Stiller a Thompson, obsazení vážně láká, jenže příběhově je to plytké, slabé a nudné. (05.09.2019)

Pokud chcete vidět herce, které máte zažité a zaryté jen jako komiky ve zcela vážných rolích - The Meyerowitz Storie. Pokud naopak chcete lidi, které vnímáte převážně jako herce vážných rolích v rolích veskrze komických - The Meyerowitz Stories. Pokud truchlíte nad zkázou a rozpadem tradiční rodiny a chcete vidět, že i tohle má své klady (třeba v širším okruhu toho, co se nazývá rodina) - The Meyerowitz Stories. Hoffman hrál roli, která je neuvěřitelně nasírací, nepříjemná a na přes držku. S takovým chlápkem byste prostě nechtěli trávit čas a být s ním v kontaktu (já osobně bych ho do deseti minut umlátil jeho nejškaredějším uměleckým dílem - tedy prvním, co bych měl po ruce). Krásné na ní však je to, že když ji sledujete zprostředkovaně a netýká se přímo vás, užíváte si ji a baví vás. Čtyřnásobný herecký koncert - Sandler se Stillerem ve vážných rolích, Hoffman s Thompson v zábavných a komických. Přesto to na dokonalý zážitek nestačí. Ale pobaví to a místy až dojme. Jestli jsem si ohledně filmu někdy něco fakt přál, tak to je crossover (ani by to nemusel být versus) Zoolandera a Zohana. Jsem smířen s tím, že se ho nikdy nedočkám, holt mi Sandler se Stillerem budou muset společně v jednom filmu stačit alespoň tahle. (11.01.2018)