Paříž, Texas

"I'M NOT AFRAID OF HEIGHTS. I'M AFRAID OF FALLING." ------------ Najlepší film Harryho Dean Stantona, najlepší film z Texasu o Texase (ak nerátam staré čistokrvné westerny à la Fordovi Pátrači), vyšperkovanejšia road movie než Wendersova road movie trilógia, film zdanlivo tak prázdny na povrchu, až tomu nemôžeš uveriť, avšak vo vnútri jedno veľké bludisko a križovatka myšlienok, no a Robby Müller, ten je kompletne na inom leveli, to, čo robí, to už nie je ani snímanie a kamerovanie, to je prosto vizuálny jazyk, ktorý rozpráva k divákovi. Takéto filmy sa už netočia. (01.05.2019)

Snímek Wima Wenderse Paříž-Texas jak už napsal Ekvizitor byl natočen výhradně jen v USA. Také v sobě spojuje rysy žánrově pevNě daných amerických filmů s vypravěčským uměním autorských filmů evropských. Travis (Harry Dean Stanton) se po asi pěti letech znovu setká se svým synem Hunterem, který žije u jeho bratra Walta (Dean Stockwell). Následné sbližování otce se synem je obtížné, ale nakonec se přeci jenom oba společně vydávají hledat chlapcovu biologickou matku. Objeví ji až v jedné peep.show v Houstonu. Tam si Travis a Jane (půvabná Nastassja Kinská), odděleni jen nějakou průhlednou stěnou, vyprávějí své životní příběhy. Později se spolu domluví na schůzce v jistém hotelu, ale když pak Jane na setkání přijde, čeká tam?...Dokončení ve filmu. Opravdu půvabné road movie s takovým milostným příběhem, záběry okolní přírody smyslově souzní s citovými stavy hlavních hrdinů, které byli pak pro mě jako pro diváka daleko pochopitelnější. Pro mě zcela určitě to nejlepší ještě společně s Buenou Vistou, co se mi zatím od tohoto tŕežiséra podařilo shlédnout. (24.11.2006)

Nechci být nespravedlivá - formálně a pocitově by to bylo za pět hvězd, tu bluesovou kytaru bych vydržela poslouchat celé dny a už dlouho jsem neviděla tak nádherně intimní scénu, jako Travisovo a Janeino setkání za zrcadlem. Jenže mě prostě velká, osudová melodramata příliš neoslovují, třebaže jsou spíše artově utlumeného rázu. Promiň emm. (05.03.2015)

Celý život se učíme, jak zvládat překážky a těžkosti, co když nás ale nikdo nepřipravil na nesnesitelnou lehkost štěstí? Začneme utíkat. Odpíráme si to, po čem nejvíc toužíme. Bezcílně putujeme světem, abychom se vrátili tam, odkud jsme vyšli. Proč? Protože láska si nevybírá, neptá se, jestli o ni stojíme, prostě je. (24.06.2011)

Ne každý film, kterému dám 5*, mě připraví o řeč. Paříž, Texas mě připravil i o myšlenky na cokoli jiného a to na velmi dlouhou dobu. Nemám vhodná slova, ale přesáhl to, čemu říkám film o lásce. O lásce, která sahá až za zdravý rozum, za bolest, za zřeknutí se jí samé..... A pak přišla chvíle, kdy se tváře muže a ženy překryjí ve skle, když se zvednou stavidla zadržovaných pocitů, a zasáhla mě do hloubi duše. (26.08.2006)