Kouřové signály

Příběh cesty sympatických a dobře zahraných postav k sobě samým a k řešení osobních otázek, které se někdy vůbec nedají zodpovědět. Mělo to vtip a mělo to i váhu. Dostat každého tenhle snímek vyloženě nemusí, mystika je možná ukryta trochu hlouběji, než by někdo od indiánského režiséra čekal, přesto je v tomhle filmu mnoho silných momentů. (25.04.2012)

mě tento film nijak nezaujal, indianský život jak je zde prezentován je fajn, ale přišlo mi vše nějak moc zdlouhavé, některé pasáže docela nudné, takže tímto filmem nejsem tolik nadšená, jako ostatní uživatelé, tak kde je chyba? že bych potřebovala vidět jiný film, s lepším námětem, a jiný styl filmu? nejspíč to tak bude, škoda, očekávala jsem od tohoto filmu více, i více té srdeční záležitosti, ale to se zde nestalo, bohužel, (03.02.2011)

Být to víc konzistentní a tu čtvrtou hvězdu bych klidně dal. Takhle je to pohodová buddy road movie o přátelství, odpuštěný starých křivd, historii Indiánů a jejich vztahu k (nepravým) Američanům a naopak (ačkoli to je do toho přidáno do několika scén a dialogů na první pohled nenásilně, ale na tu druhou to tam působí ne zrovna přirozeně a spíš na sílu) a do toho je zde i pár povedených vtipných scén, o které se většinou stará Thomas. Je to fajn, ale stejně z toho nemám silnější dojmy. Navíc co se nějaké hloubky týče, nepřišlo mi to úplně dotažené. Ale i tak jsem to rád viděl, špatné to rozhodně není a třeba časem tu čtvrtou hvězdu přidám... Lepší 3* (16.07.2021)

"John Wayne´s teeth, John Wayne´s teeth, are they plastic, or are they real?" Kdyby nic jiného, tak tuhle říkanku si budu z téhle indiánské roadmovie pamatovat ještě hodně, hodně dlouho. Mimochodem, docela mě překvapilo, jak je John u indiánských teenagerů "oblíbený". Trochu jsem se nad tím ale zamyslel a chápu je. (24.05.2003)

Film, který natočili indiáni, hrají v něm indiáni, je o indiánech a je pro... indiány? Ani ne. Kouřové signály by za běžných okolností byly průměrným nezávislým filmem o klucích, kteří si na cestě ke kamarádství museli projít několika peripetiemi poděděných po předcích. Díky prostředí indiánské rezervace, v níž se jiní lidé na věci dívají jinak (a přesto tolik stejně), je však vyprávění o otcovské lásce, chybě, odpuštění a vlastní identitě netuctové. Netroufám si soudit, zda je místy opravdu tak teatrální, jak se zdá. V první řadě je lehké, chápavé a v nejlepším možném smyslu slova zadostiučiňující. Nevšední zážitek vítězí. (27.02.2012)