Kráska v růžovém

Klasická citlivá Hughesovská stredoškolská romantika. Väčšina filmu ma už ale nebrala tak ako pred rokmi. Celkom ma sral ten ústredný triedny konflikt vzhľadom na to, že sa jedná o stredoškolákov. Nehovorím, že by sa tak k sebe v skutočnosti nemohli správať, ale na mňa to bolo prehnané až príliš. Jak z nejakej rozprávky. Jamesovi Spaderovi ako ultimatívnemu zloduchovi chýbal už len typický záporácky smiech. Naviac sa to celý čas berie strašne vážne. Tento film je holt viac určený ženám. Chlapi tu sú za otloukánkov. Či už otec hlavnej hrdinky, ktorý sa stále nevie spamätať z toho, že ho opustila žena. Verný kamarát Duckie, ktorý je zamilovaný do Andi, ale bojí sa jej to povedať. A nakoniec tu je princ na bielom fáre, ktorý váha, či si má začať s Popoluškou v ružovom napriek všetkým kamarátom zo svojej vrstvy. Normálny chlap tu proste absentuje. No ale občas zabaví Duckie nejakým hlodom alebo legendárne trápnym tancom, ktorý vo vtipnosti tromfnú len všetky tie kostýmy, čo tam nosia. To je fakt niečo neopísateľné. To treba vidieť. Celý čas to u mňa bolo už len za tri hviezdičky, ale romantické finále ma zase dostalo. Tak dám aj štvrtú, nech nie som za bezcitného cynika. 7/10. (27.05.2011)

Mám ráda ten roztomile trapný disko styl osmdesátých let ať už jde o účesy, módu, nebo některou hudbu. Hlavní hrdinka se obléká jako pošahaná úča ve středních letech a taky mi přijde, že má hrozně podobné rty a úsměv jako Neve Campbell. Jon Cryer se opět vyžívá v roli nechtěného vyvrhela, jak ho znám ze seriálu "Dva a půl chlapa", kde se v jedné epizodě setkal s Harrym Deanem Stantonem, zde otcem Andie. V seriálu by si přál, aby byl jeho kamarád, tady zase tchán, ale ani jedno se mu nesplní. Jamesa Spadera jsem snad v žádném filmu neviděla jinak než jako nesympatického slizouna. Hlavní příběh je podobný jako "Řekni cokoliv..." s Johnem Cusackem, jen naopak. (15.08.2014)

John Hughes byl podle mě vizionář, v osmdesátých letech dokázal (spolu)vytvořit díla (ať už jako scénárista, producent nebo režisér) - zejména Sixteen Candles, Snídaňový klub, dále právě Krásku v růžovém a Báječnou chvíli - která byla pro svou dobu natolik signifikantní, že si mnoho lidí toto desetiletí vybaví právě na základě těchto filmů. Hughes vcelku konvenční teenagerovskou romanci obohacuje pro 80s příznačnými prvky, se kterými ale nepracuje standardním způsobem, ale zcela záměrně na ně upozorňuje a přivádí je do extrémů (křiklavé syté barvy, nevkusné oblečení a doplňky, extravagantní účesy nebo totálně profláklé songy), jinými slovy stávají se ozvláštněními. Někde v dáli, pod nánosem toho všeho nevkusu snad ale ještě můžeme nalézt něco, čemu lze říkat styl. Naštěstí tu jsou navždy díla Johna Hughese, díky nimž na osmdesátá léta budou mnozí vzpomínat spíše s nostalgickým úsměvem na rtech. To už bohužel neplatí pro první polovinu let devadesátých, která si z 80s vzala jen to nejhorší, typickým filmovým příznakem u nás je např. Nahota na prodej, v USA Chladný jako led. (27.06.2011)

Trošku překladatelský oříšek, protože Molly žádnej extra model není :) Což se taky dá říct o těch příšerných šatech, co na konci vypotila - on vůbec ten film je taková osmdesátková pekelná esence krát dvě. Vlasy a hadry jsou ještě šílenější než obvykle, ale co už .. já to mám z nějakého úchylného důvodu rád. Prostě mám rád atmosféeru té doby. Film je taková klasika, rozhodně neuráží můj jemnocit a docela příjemně se na něj kouká. Hlavní uchvatitel je docela fešák, ale tváří se celý film malinko připosraně, ke konci už mi to lezlo trochu na nervy. Musím připustit, že konec mě velice, velice překvapil. Fajn ústřední song od The Psychedelic Furs. (06.04.2014)

Scénář je kapku pomalejší, než je v dnešní době zvykem, a ta barva přinejmenším podezřelá. Ale Jon Cryer tančí, hraje a obléká se, jakoby to byl jeho první a poslední film (a to mu bylo pouze 21). Přidejte slizkého Jamese Spadera v bílém obleku (26 tou dobou, to taky není zlý) a z osmdesátek máte krásných devadesát procent. (25.11.2009)