Před soumrakem

Scénář: Richard Linklater, Kim Krizan, Julie Delpy, Ethan Hawke .. Zpívám valčík o nás, odkud se vzal, to sám bůh ví. Zpívám valčík o nás, o krátkém setkání, byls můj snad chvíli jen, odplynul kamsi pryč tenhle můj sen. Proč zdál se nám, já dál se ptám. Náhle jsi zmizel než začal den. Pro tebe možná to byl flirt. Já nám chci jako bonus šanci dát. Hlavně se přestaň smát, naše noc měla ten správný děj. Dej mi dalších nocí žár, dej mi šancí aspoň pár. Věř mi, že nevyčítám ti nic, vím, budeš mít zas jinou, výlevy mé skrz tebe plynou. Za jednu noc s tebou, drahý Jesse, dala bych tisíce těch ostatních. Snad není to tak velký hřích, pokorně zpívám ti přání své, až budeš s jinou už zítra spát, ať v uších slyšíš mou píseň hrát. Zpívám valčík o nás, odkud se vzal to sám bůh ví. Zpívám valčík o nás, o našem krátkém setkání. brnk brnk brrrnk ... ... ... ... Co dodat, ta píseň to celé (tj. oba snímky) vystihuje opravdu přesně. Tak krásné a smutné zároveň. Scénář je vypilován a na hercích jde vidět, že na jeho vzniku skutečně a poctivě zapracovali. Jejich vzájemná zpověď, rozhořčení nad promarněnou šanci, vzpomínání i dohadování a to zpropadené letadlo zase za chvíli odlétá!... (13.03.2006)

Nepopsatelně krásné. Nemohu svými slovy vyjádřit ani setinu oněch pravdivých a úchvatných dialogů, které ze svých úst pronášejí dva, s nimiž si osud tak rád hraje. Po "prvním díle", který mne docela nudil, ale i tak je nakonec výborný, jsem nečekal mnoho. Vlastně jsem se hodně obával, že budu notně zklamán. Díky bohu (jsem jako Celine a nevěřím v náboženství, držím si nadhled), že tomu tak nebylo! První minuty ve mě sice podivně hlodalo a já cítil, že to možná nebude úplně to pravé, ale nyní bych jakémukoliv filmu na světě dal přednost před tímto. Něco tak zasraně pravdivého (jaký pěkný kontrast, použít vulgární slovo v kontextu s romantickým filmem) aby člověk v dnešní době pohledal, a já bych z fleku mohl do svého díla (kniha, film) promítnout podobné emoce. Takže se ptám: proč se zatím jen Linklaterovi povedlo tak bezchybně reflektovat svoje zkušenosti do scénáře? Protože co je život jiného, než nejlepší hollywoodský scénář? Přiznám se, že od momentu, kdy pár nasednul po příjezdu lodí do auta, jsem byl permanentně "rozložen na molekuly" (ha, konečně vím, z jakého filmu všichni kradou tuto větu!). Bude to znít divně, ale takhle silně se mnou naposledy emocionálně zahýbalo Frodovo rozhodování opustit Společenstvo a vydat se do Mordoru... prostě jen přirovnávám podobně silné filmové momenty, i když ten v Before Sunset je tématicky trochu někde jinde. Abych to shrnul: já zažil (zažívám - 28.01.2010) něco podobného, a totálně jsem se našel v Celine, která je zklamaná, a ví, že na světě není pro lásku tolik místa, jak si všichni myslíme. Jsem teď v podobném stavu: proč se mám snažit? Jsem šťastnější sám. Zklamaný. Jen snad jeden poznatek mi v dialozích citelně chyběl, a to jednoduchý fakt, že ten, koho nejvíce miluješ, Ti nakonec nejvíce ublíží. Ale nebylo by to už klišé? Z tohoto filmu si odnáším desekrát více užitečných mouder, než z jakékoliv knihy, kterou jsem v poslední době četl - a proto já čtu. (28.01.2010)

Jedním slovem bomba, která mě nedonutila usnout. A že to je u přítelkyně vcelku častým jevem u filmů po desáté hodině. Jenže u tohodle to prostě nešlo. Film začal a skončil tam, kde začal. Celých 80 minut jsem vlastně sledoval setkání milence a milenky v Paříži...romantičtěji to snad už ani nešlo...a poslouchal o čem se baví. O smyslu života, o jídle, vzpomínali, nadávali si, usmiřovali se. A to všecko během jednoho odpoledne, které ještě k tomu skončilo tak nádherně otevřeně. Neznám první díl, který předcházel tomuto setkání, ale vůbec mi to nevadilo. Sledoval jsem, jak se kamera plynule posouvá před nimi. Táhne se uličkami, většinou se dlooouhé scény ani nestříhají, takže herci ukazují, co v nich skutečně je a mně se to fakt hrozně líbilo. Romantiku nemusím, ale tohle mě chytlo od začátku. A těch 80 minut se to vydržet dá. Vlastně je to ideální na jedno všední odpoledne v podzimní Paříži. (28.01.2010)

Na první pohled možná stejně o ničem upovídané, jako první díl, je tu ovšem pro mě jeden zásadní rozdíl. Dialogy mají přímou dramatickou návaznost na něco, co se stalo a co divák může tušit, navíc potenciál je i v desetileté odluce a vývoji obou charakterů. To jim samo o sobě dává skutečnou funkčnost v i rámci filmu. Když jeden dělá totéž, nemusí to být vždy totéž. (12.02.2007)

Přestože Před soumrakem se tváří velice podobně jako jeho předchůdce, jsem přesvědčen, že je diametrálně lepším filmem. Jednak sděluje více na menším prostoru (čímž vyplývá na povrch kvalita scénáře) a hlavně to sdělení je zajímavější, intenzivnější a mnohem vyspělejší. Postavy už nežijou v iluzích, mají vlastní životy a partnery, ale přesto je mezi nimi ona nevyslovitelná a silná vášeň. Před soumrakem je emotivnější svou vnitřní naléhavostí, Celine a Jesse /chtějí/, ale vědí, že to nejde, nemají však sílu odolat a tak se samovolně nechají unášet v síle nekonečného dialogu. Film však nespěje k vyslovitelné romanci, či nějakému aktu, nýbrž jen k poetickému "Já vím"... 9/10 (27.07.2009)