Šepot srdce

„Konničiwa! Wataši wa Cukišima Šizuku desu. Je mi 14 let a moc ráda čtu. Nedávno jsem zjistila, že většinu z knížek, které mám z knihovny, si přede mnou půjčil jakýsi Seidži Amasawa. Zajímalo by mě, jaký asi je... Ha, oslí můstek: To mi připomíná, že má nejlepší kamarádka Júko Harada se zamilovala do jednoho kluka ze třídy, jenže dostala milostný dopis od jiného, takže je z toho chudák celá nešťastná. Kéž bych jí mohla nějak pomoci. Před pár dny se k nám domů nastěhovala moje starší sestra Šino. Hrůza! Pořád chce, abych s něčím pomáhala a učila se. To mamka a taťka mě takto nedřou. Mám je ráda. Byli by rádi, kdybych šla po střední škole na univerzitu, jenže ja vůbec netuším, co bych chtěla dělat. Možná by mě bavilo psát, ale ještě jsem to moc nezkoušela, protože si myslím, že nemám talent. Připadám si trochu jako Kiki z mého oblíbeného filmu. Včera mě ségra vyštvala ven, abych donesla taťkovi do práce oběd, ovšem skoro bych jí za to měla poděkovat. Ve vlaku si ke mně totiž sedl tlustý kocour, který zjevně cestoval sám! Bylo to kouzelné. Musela jsem zjistit, kam míří, takže jsem vystoupila s ním a sledovala ho. Několikrát se mi na chvíli ztratil, ale vždy jsem jej opět zahlédla, až mě dovedl... Kam? To vám pošeptá srdce. Sajonara!“ 8+/10 (16.03.2007)

Na tomto filme sa mi najviac páčila úžasná atmosféra jednej zo štvrtí Tokya, ktorá príbeh dokonale dopĺňala. Svet ako stvorený na dospievanie, zážitky a hlavne krásny príbeh, ktorý je obsiahnutý v tomto filme. V prípade Whisper of the Heart nemali fantáziu iba jeho tvorcovia, ale i samotná hlavná hrdinka, vďaka čomu môžeme lepšie preniknúť do jej mysle. Dej možno nie je tak originálny, ako sme pri filmoch od Štúdia Ghibli zvyknutý, no napriek tomu je tento veľmi pekne vykreslený. Prívržencom tohto žánru zhliadnutie určite odporúčam. (16.07.2010)

To byl ale krásnej film. Chvíli mi přišlo, jak u nich plynou týdny, tak i u mě se děje tak, jako bych ty týdny s nimi prožila. Ale konec byl stále daleko - v tomhle případě to vůbec není špatně. Nejlepší výměna názorů: "Já jsem si ho představovala jinak, tichého, klidného..." - "Čteš moc knížky!" - "Asi jako ty!" Kdo neviděl, nepochopí, ale doporučuji pochopit :-) U téhle scény jsem se opravdu bavila. Vůbec jsem se tak nějak bavila u celého filmu a to je to jeden z těch typů, kde se ukazuje obyčejný život, každodennost, jenomže zde je to podané tak krásně... skoro jako bych tam byla a všechno viděla, skoro jako bych byla vítr, který je ovívá, slunce, které na ně zaří, hvězdy, které na ně shlíží... Opravdu nádherný film. A ten konec byl subarashii! (14.07.2009)

Miyazaki tu od magie, duchů, rozličných potvorů a podivuhodných krajin odbočuje do všední reality, kde jsou jediným kouzlem mezilidské vztahy (ovšem nechybí ztřeštěná a samostatná dívčí hrdinka) a městská krajina je podivuhodná hlavně díky ztvárnění (dlužno dodat, že výjimečně zdařilému). Haranti ve škole to mezi sebou mají jako ve Snu noci svatojánské a tvoří štrůdl zoufalců, kteří se se svým vysněným protějškem prostě nepotkají, protože mu hledí pouze na záda, shrbená touhou po někom jiném. Naštěstí se v tom příběh nijak popisně nepatlá, a ústřední dvojice, která má větší štěstí, byť se setkává s nepřekonatelnými komplikacemi, ze situace čerpá hlavně inspiraci. Čili je to vkusné. U mě na dvě hvězdy, tu třetí dávám za to, že snad jeden každý záběr bych si dovedl představit vytištěný a zarámovaný na zdi. (13.05.2016)

Na rovinu můj nejoblíbenější film od studia Ghibli. Nejsou tu žádné divoké dramatické oblouky ani fantastický svět, pouze silné emoce vystavěné na souhře sympatických postav, příjemného předměstského prostředí a zcela uvěřitelného příběhu o zásadních problémech dospívání. Civilní, nesmírně milé, zkrátka super. Království koček se zdaleka nechytá. :-) (19.04.2021)