Jeden den Ivana Děnisoviče
-
One Day in the Life of Ivan Denisovich
Drama
Velká Británie / Norsko, 1970, 100 min
Režie:
Caspar WredeHrají:
Tom Courtenay, Caspar WredeObsah
-
Šč 854. Kdysi Ivan Denisovič, po několika hodinách německého zajetí vyvrhel, odsouzený podle § 58 na deset let do sovětských pracovních táborů - takzvaných gulagů. Dnešní den začíná jako každý jiný v pět ráno budíčkem. Pro Ivana Denisoviče je tomu tak už víc než osm let a není důvod, aby dnes bylo jinak. Je to jen další mizerný den práce na mrazu a k tomu s bídnou stravou, dennodenně stejnou šlichtou uvařenou ze zkažené zeleniny a servírovanou s napůl plesnivým a úplně tvrdým chlebem.
V roce 1970 byl sovětský spisovatel Alexandr Solženicyn navržen na Nobelovu cenu za literaturu, kterou si však z politických důvodů odmítl převzít. V témže roce natočil finský režisér Caspar Wrede v britsko-norské koprodukci na motivy Solženicynova románu a podle scénáře Ronalda Harwooda stejnojmenný film - Jeden den Ivana Děnisoviče. (dopitak)
Šč 854. Kdysi Ivan Denisovič, po několika hodinách německého zajetí vyvrhel, odsouzený podle § 58 na deset let do sovětských pracovních táborů - takzvaných gulagů. Dnešní den začíná jako každý jiný v pět ráno budíčkem. Pro Ivana Denisoviče je tomu tak už víc než osm let a není důvod, aby dnes bylo jinak. Je to jen další mizerný den práce na mrazu a k tomu s bídnou stravou, dennodenně stejnou šlichtou uvařenou ze zkažené zeleniny a servírovanou s napůl plesnivým a úplně tvrdým chlebem.Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
Dudek
Zdrcující adaptace slavné knihy Alexandra Solženicyna (Soustroví gulag...) - za níž byl mimo jiné oceněn i Nobelovou cenou za literaturu - vypovídá velice silný příběh o Ivanu Denišovičovi, který je na osm let uvězněn v ruském pracovním táboře, gulagu. V ruských lágrech měli vězni stejné, ne-li horší podmínky k životu, jako židé v ghettu, o to drsnější je realita, že tyto tábory byly objeveny až koncem minulého tisíciletí. Hrůzný film zachycuje autorovi vzpomínky na pobyt v tomto vězení a ukazuje divákovi drsnou realitu dnešního světa...(8.2.2006)
-
dopitak
Natočit tenhle film mohlo být ve své době možná docela politicky riskantní, také zřejmě proto se jedná o britsko-norskou koprodukci. Skutečně se lze na internetu dočíst o některých komplikacích se snímkem spojených. Popravdě ale, tohle Solženicynovo dílo je buďto nezfilmovatelné, anebo (chcete-li) v tomto případě bylo velmi špatně zfilmováno. Koukat se 105 minut převážně do tmy, poslouchat k dokumentu zklouzávající komentář Ivana, a vzpomínat na povedené vyprávění, které nabídla kniha, to chce opravdu odvahu.(20.7.2010)
-
tailguner
Chtělo to trochu víc důvěrohodnosti snímku, v mínus 30 a nikomu se nekouří od pusy a nikdo není ani trochu omrzlej. Jinak sama kniha utváří realnější náhled na danou dobu.(15.2.2012)
-
Loleq7
Ve filmu mi výrazně překážely dvě věci. Film ve mne nezanechal ani náznak chladné atmosféry, kterou na mě celou dobu působila kniha. A velmi mi vadila i angličtina v ruském prostředí. Zbytek filmu už mi pouze překážel. Mimochodem k filmu jsem si nedokázal obstarat ani žádné titulky, tudíž jsem se opět odhodlal ke zklédnutí tzv. ,,na frajera" a rozhodnutí to nebylo asi nejšťastněšjí. Zvuk byl ve filmu úděsný stejně jako obraz. Většinou je tma. Naštěstí, když člověk četl knihu a občas něco ve filmu zahlédně, tak se mu vše patřičně propojí, a pak zvládne pochytit i obsah některých delších dialogů. Nic to ovšem nemění na faktu, že film je stašný. Pocity z filmu ani z obrovské dálky nepřipomínaly pocity z knihy, která je 3653 x lepší. A když počítáme přestupný rok tak 3x navíc. * za snahu převést super dílo na filmové plátno.(24.4.2012)
