Pavouk se smaragdovýma očima

Krátká stopáž je výrazným pozitivem pohádky - protože podobné náměty jsem viděl roztahané na hodinu, a člověk se u toho pak nudil. Tady má každá scéna svůj smysl, posouvá děj dál, nešla by vystřihnout. Co mi poněkud vadí, že vlastně nevíme, odkud se najednou ten pavouk u mladé královny vzal a jak to, že každou půlnoc mohl být opět na hodinku člověkem. A potom jsem nepochopil, ač se to stále opakuje, že je dítě a mladičká, proč mladá princezna, když věděla, že tatínek zahynul na moři po špatné radě jedné - vidíte, ani to není vysvětlené, co jsou ty báby v obrazech zač - snad sudičky? - tak proč mladá princezna, když ví, že její otec zahynul na moři po špatné radě sudičky z obrazové galerie, si vybere sudičku, která tatínkovi radila? Starší sestra jí to říkala den předtím, a ona si vybere fakt tu, která mohla za smrt jejího otce? A oč té zlé sudičce šlo? Udělat ze světa pavoučí Bohnice, nebo co? Ale jinak to má atmosféru, nezdržuje se to zbytečnostmi, skutečně škoda, že nebylo o trošku více vysvětlené pozadí celé té "temné síly". (13.10.2016)

Tahle pohádka se mi naprosto vykouřila z hlavy a nebýt dnešního opakování v televizi, asi bych si na ní nikdy nevzpomněl. Což je škoda, protože je postavena na dobrém nápadu a má skvělou temnější atmosféru, pro děti skoro hororovou. Škoda, že nebyl příběh více rozvedený, jak to bylo s otcem králem, co zakletý král Jan a odkud se vzala Květa Fialová a ostatní ženštiny. Jak tak koukám, napsal jsem skoro to samé co Jezinka.Jezinka, Nojo, co se dá dělat. Každopádně bych si to uměl velmi dobře představit natočené jako celovečerní pohádku. (29.11.2015)

Československá televizní pohádka o královně Anně (M. Steinmasslová), jež se zamilovala do prince Jana, zakletého do pavouka se smaragdovými očima, nechutné svítící obludy. Z tohoto docela děsivého stvoření se každou půlnoc na hodinu do lidské podoby, avšak s pitomým výrazem ve tváři, proměňoval D. Vejražka. Láska mohla být naplněna a prokletí zlomeno, kdyby nebylo zvědavosti královniny mladší sestry, zrzavé princezny Kláry v podání dětské herečky, v současnosti lékařky K. Urbancové. Zásadní význam v pohádce mají tajné, zapečetěné nechvalně proslulé prostory zvané Galerie portrétů s podivnými našeptávačkami, jež měli na svědomí nevysvětlený a nešťastný skon otce obou královských sester a jež se při prvním vstoupení mladé zrzavé princezny do těchto tajemných komnat podíleli na nejzajímavějším momentu celé pohádky. Hlavní záporná postava celé pohádky K. Fialová v roli Pavoučí královny se vyskytovala v tomto souboru podivných, vykřikujících osob a pokusila se zničit vztah mezi zamilovanými, krále Jana natrvalo proměnit na odporného členovce a královnu Annu uvrhnout do neštěstí. V malé roli královského rádce ve velmi bizarním netopýřím kostýmu se ukázal M. Masopust. Pochopitelně v krátkém, pouze šestatřicetiminutovém, studiově jednoduchém, ale díky tajuplné Galerii portrétů docela dobře působícím filmu V. Jordánové všechno dopadne dle pohádkové tradice. (17.02.2017)

Tajemství, dobrodružství, intriky, předsudky, kouzla, láska a sourozenecké vztahy na malém prostoru kulis tří místností královského hradu. Krásná rozvážná královna a její malá sestra, která všechno zamotá do klubíčka, aby to potom zase rozmotala, moudrý zakletý král Jan a tajemné (z)rádcovské portréty. Kdyby tam byla nějaká vysvětlení, jako třeba co ty báby představující živé portréty byly zač, proč se vzepřel král otec a proč byl král Jan zakletý, tak je ta pohádka dokonalá. Takhle jí nějakých pět minut vysvětlení k dokonalosti chybí. (10.07.2011)

"Dítě urozené, dceruško králova..." Lehce strašidelná studiová pohádka o zvědavé princezničce, tajemném nočním návštěvníkovi, zapečetěné galerii našeptávajících portrétů a královně (půvabná Milena Steinmasslová) chycené do pavoučí sítě Zla. Papírový zámek a plyšový pavouk v ceně. Jako dítě jsem ji asi viděl, je mi to nějaké povědomé. Ideální do dvojprogramu s podobnou Berenikou, taky s Urbancovou. (29.01.2014)