Obsahy(1)
Are the rest of you ready? Go ahead! (Všichni připraveni? Jdeme na to!) Po odeznění této úvodní věty, se nám naskytne pohled na samotného Dicksona, který se nám zde představí, coby houslista hrající do obrovského cylindru za doprovodu tance svých kolegů. (Mr.Ocek)
Recenze (31)
Další z obrovských skoků ve světové kinematografii. Synchronizace zvuku a filmu umožnilo v roce 1895 vytvořit tento převratný snímek - pravděpodobně 1. ozvučený film. A děj a aranže? Bez jakýchkoliv uměleckých nároků - 1 muž hraje na housle plus 2 další k této hudbě tancují. Pokud je to z předešlé věty málo zřetelné, tak zdůrazňuji: ti dva tanečníci jsou muži... a jejich objetí je více než přátelské. ;o) Právě tato absence umělecké hodnoty tlačí tento snímek spíše do hájemství experimentu... přesto revolučního. ()
Hudba: Robert Planquette. U zrodu filmečku stál sám Thomas Alva Edison a jeho žák William Dickson (podle Dicksona byl zvukový film poprvé předveden už v roce 1889!). Jedná se o jediný zachovalý film v procesu známém jako Kinetophone-Kinetograf-Kinetoscope (komerčně použitelná filmová kamera).. Celkem primitivní záležitost, ale pro další vývoj, který dále třeba rozvinuli bratři Lumierové, s nepopíratelným vlivem... ()
První vážný pokus zachytit spolu s obrazem i zvukový doprovod. Kinetofon sice umožňoval nahrání obou složek, synchronizace s obrazem však byla otřesná. Dickson tento problém nakonec vyřešil (simultánní vyfocení s přímým nahráním zvuku) a sám si zde dokonce zahrál na housle. Úryvek pochází z opery Jeana Roberta Planquetta „The Chimes at Midnight“. Film nebyl nikdy veřejně promítán ()
Na hodnocení takového technického filmu (docela mě překvapuje, že se vůbec zachoval) se hvězdičky asi nehodí. I když tančící chlapíci byli docela vtipní. Líbil se mi ten zvuk, zajímalo by mě, jak moc úprav bylo třeba. Na úpravě zvuku se podílel Walter Murch, který je považován za zakladatele současného sound designu. ()
Nemá smysl o tomto snímku spekulovat v diskursu filmu jako umění, protože tento snímek byl čistě technickým experimentem se zvukem a nejde o dílo s uměleckými ambicemi. Proto je i absurdní mluvit o Williamu Dicksonovi jako o Edisonově žákovi, nejednalo se o uměleckou školu ale o snahu vyvinout technicky dokonalejší přístroj. A jako takový by měl být tento pokus hodnocen a to se samo o sobě vymyká rozsahu hvězdičkové škály CSFD. ()
Reklama