Plyn aneb Bylo nutné svět zničit, aby mohl být zachráněn

Hipísácká postkatastrofická road movie se špetkou satiry o světě, kde rokenrolové heslo „Nevěřte nikomu, komu je přes třicet“ už pozbylo významu. A možná dokument doby o doznívání šedesátkových utopií (ale to možná kecám). Když jsem si ve výprodeji v kolínském knihkupectví kupoval za dvacku VHSku s Plynem, paní na mě koukala trochu útrpně, nicméně stálo to za to. Minimálně hudba je - stejně jako ve slavnějším a ve stejné době natočeném filmu o hledání svobody v Americe – skvělá. Srovnání s Easy Riderem není úplně na místě, i když i Plyn je o bezstarostné jízdě a meditativních pohledech na krajinu jihozápadu, akorát předtuchu průšvihu tu nahrazuje dadaistická hravost. Právě absurdita od půlky filmu začíná ještě narůstat (nejspíš v přímé úměře k množství THC v cateringu), což spolu s podivnými dialogy a samými pošuky může někoho otrávit, ale zase kde jinde tohle (třeba Poea na harleyi s kinklajícím se havranem) uvidíte. Osvobozující (skvělá scéna na koncertu), na druhou stranu trochu moc rozpuštěné ve skečovité bezdějovosti. (25.06.2012)

Znám jen dva skutečně surrealistické filmy - Andaluského psa a Plyn aneb Bylo nutné svět zničit, aby mohl být zachráněn. A Plyn mě bavil mnohem víc! Roger Corman, legendární "král braku" se i na své poměry překonal a poskytl divákům neuvěřitelnou psychedelickou dada jízdu, která není spoutána logikou děje, psychologií postav, zkrátka absolutně žádnými pravidly a konvencemi. Díky tomu můžeme v jednom filmu zároveň vidět post-apo sci-fi, animovanou pohádku, satirickou komedii, Indiány, hippies, neonacisty, E.A.Poea na čopru s umělým havranem na rameni, jak trousí moudra, ba dokonce tu v jeden moment promluví samotný Bůh (,,Komu patří ten zelený buick, ať si okamžitě přeparkuje!"). Moji kamarádi na projekci na 42. LFŠ usnuli a chtěli pak po mně vědět, jak to dopadlo... A já si se zděšením uvědomil, že vůbec nevím. Pět minut po skončení jsem si nemohl vybavit, jak vypadala poslední scéna. A nevím vlastně ani jak to začalo, ani co bylo uprostřed... Vím jen, že to byla jízda, na jakou se nezapomíná! Film jako ekvivalent halucinogenní drogy. (10.08.2016)

Na Aljašce unikne z jaderné elektrárny plyn, který způsobí, že všichni lidé starší 25-ti let zemřou.A protože se to odehrává na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zůstanou na světě samí hipíci,kteří si to patřičně užívaj.Takže můžete vidět nějakou psychedelii, volnou lásku, znásilňovací rugby a k tomu všemu se tam projíždí na harleyi Edgar Allan Poe s havranem na rameni a promlouvá přitom s Bohem...prostě podivnost (05.08.2003)

Roger Corman si údajně vyzkoušel acid jenom jednou při práci na filmu Trip, poté už nikdy. Těžko ale věřit, že při natáčení Plynu nebyl zduněnej jak hřib. Úplně ho vidím, jak tam stojí v rauši a říká si: "Co bych tak mohl ještě přidat? Americké fotbalisty rabující masnu? Jasně! Strážce amerických hodnot na golfovém hřišti? Super, já dneska jedu. Edgara Poa a indiány, jak američanům vracejí angličtinu? Tak určitě..." Boží groteska, ze které by měli surrealisté (alespoň ti méně dogmatičtí z let 60.) jistě velkou radost, kdyby se do našich končin tehdy dostala. (02.08.2016)

Ve vlastní autobiografii Roger Corman coby hlavní motiv své režijní tvorby vyzdvihuje nonkonformní hrdiny, kteří se bouří proti společnosti a autoritám. Ponechme stranou otázku, zda si tuto vágní rovinu zpětně dosazuje ovíněn uznáním ze strany evropských filmových kritiků a mladých amerických filmových intelektuálů, kterého se mu dostalo v šedesátých letech, nebo se snaží vydávat za přednost letité komerčně motivované vytěžování témat oslovujících mládež, hlavní cílovou skupinu brakových produkcí. Faktem zůstává, že v druhé polovině dekády natočil několik filmů, které jako žádné jiné držely prst na tepu doby. Průkopnický hit Divocí andělé (The Wild Angels, 1966), který zahájil módu motorkářských filmů, a celovečerní LSD úlet Trip (The Trip, 1967) silně rezonovaly s dobovou kontrakulturou. Zatímco Cormanovi žáci Peter Fonda, Dennis Hopper a Jack Nicholson přetavili zkušenosti nabyté na jmenovaných filmech do nejikoničtějšího hitu své doby, Bezstarostné jízdy (Easy Rider, 1969), kterou měl původně Corman produkovat, on sám éru volné lásky a protestů mládeže proti establishmentu završil ultimativním hippie bijákem. Bláznivá road movie, uvozená únikem bojového plynu, který zabíjí všechny lidi nad pětadvacet, vine svou cestu nazdařbůh kolem groteskních reliktů starého světa. Nevídaně obrazoborecká satira stejně radikálně a volnomyšlenkářsky jako ke konfliktu generací, společenským zřízením a americkým svátostem přistupuje také k zákonitostem filmového jazyka. Namísto konvenčního konzistentního vyprávění má Plyn spíše podobu mnohovrstevnaté metatextové sítě spletené z dadaistických asociací, nonsnsu, agitační symboliky a recyklace popkultury. Podobně pak formální zpracování v souladu s absurdně vyšinutým světem, který zachycuje, se noří do zběsilých jumpcutů, asociativních střihů a experimentálních stylových postupů. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)