Medvěd

I v případě většiny mých úplně nejoblíbenějších snímků, které mám za geniální, chápu a respektuji jejich kritiku. Ale tento film je tak neuvěřitelně krásný, roztomilý a dojemný, že jakékoliv nižší hodnocení považuji tak trochu za osobní urážku. Výkony medvědů jsou naprosto fantastické a dokonalé, záběry na přírodu si v ničem nezadají s dokumenty BBC a herci nedostanou tolik prostoru, aby stihli něco pokazit. Bezchybné a památné finále pak vše korunuje. Takových filmů by se mělo točit více. 100% (01.09.2011)

Je možné natočiť film s minimom slov, vsádzať na nedostupnosť dravej prírody, nezmeniteľnosť zákonov bytia, existencie, striedania dňa a noci a pritom vyraziť divákom dych a načisto ich ohromiť? Tento režisér - ktorého zložité francúzske meno si ani netrúfam napísať - má u mňa plus za romancu medzi príťažlivým Číňanom a podmanivou študentkou, ale... toto medvieďa odkázané z jedného dňa na druhý samo na seba, bezbranne sa prizerajúce krutým pravidlám života, musí obmäkčiť srdce snáď každého jedného človeka (10.11.2009)

Já vám nevím. Ten malý medvídek je roztomilý a kdo z nás by ho nechtěl mít doma. Bohužel film mě nechal zcela citově chladným. A když říkám zcela, myslím tím skutečně zcela. Parta lovců medvědů stopuje celý film medvědy. No, celý film vlastně ne. Pouze do doby než jeden medvěd ušetří lovcův život a zapříčiní, že se v lovci hne svědomí. Nakonec se medvědi uchýlí k zimnímu spánku a film skončí. Ani mě tolik nepřekvapuje, že to není film pro mě. Co mě ale dosti výrazně zaráží je obecné hodnocení uživatelů na CSFD, které znovu poněkud nechápu. Objeví se nějaký smutně se tvářící film a zdejší uplakánci automaticky sypou ta nejvyšší hodnocení. Tento film už prostě vícekrát ne. Hvězda za toho malýho. (09.10.2011)

Za komančů nás hnali, v rámci školní výuky, na příšerné proletářské sračky. Při těch přešel humor i nejotrlejšího sarkastu. To si dnešní student ani nedokáže představit, jaké bahno my museli povinně vidět. O Fučíkovi, Gottwaldovi, o výměnných brigádách v CCCP... Jaké bylo naše překvapení, když jsme ve dvojstupech nakráčeli do kina Vítek, kde nám byl promítnut Medvěd. Tento Medvěd. Víte, co to bylo?!! My viděli v kině, v deset dopoledne, nádherný dobrodružný film a já mám z toho Vánoce dosud. Doma nám to nevěřili. Premiéra u nás, stejně jako ve Francii, proběhla na podzim Anno Domini 1988. (30.01.2019)

Dojemné přírodopisně-sociální drama o chlupaťoučkém uličníkovi, medvídkovi s roztomilým čumáčkem a šibalským výrazem (navzdory tomu, že medvědi, jak známo, nemají mimické svaly). Úchvatná divočina, osiřelej malinkej míšánek, starej míša velkej jako kráva a v ohrožení zuřivej jak bejk, a k tomu lovci, se smečkou psů velkých jak telata, kteří ale naštěstí neumí moc dobře střílet (ti lovci, ne psi). Jó, zvířátka... Jak v Českém nebi říká Babička Boženy Němcové: "Já jsem vždycky kolem sebe měla ráda zvířátka, každé jaro byly housátka nebo káčátka." A praotec Čech odpovídá: zvířata jsou fajn, ale nesežrat všechno hned! Něco nechat na zimu! :-) Ale zpět do brlohu a k filmu. Knížku Král šedých medvědů jsem jako klučina hltal s pusou otevřenou a očima vyvalenýma, stejně jako v dospělosti Annaudův film. (21.03.2013)