Obsahy(1)
Kdo z nás by se alespoň na krátký čas nechtěl ocitnout v romantických časech rytířských soubojů, v časech, kdy přátelství, láska a čest měly cenu nejvyšší – cenu života? V dnešní pohádce vás zveme do těchto dob, do tajemného světa kouzel i napětí. Mladý a sympatický následník trůnu, princ Kornel (L. Vaculík), se vrací z nepřátelského zajetí. Cesta domů je však plná nečekaných zvratů – radostných i smutných. V lesích se setká s neznámou krásnou dívkou (V. Křížová), na kterou nemůže zapomenout. Po návratu na královský hrad se dozví, že během jeho nepřítomnosti se mnohé změnilo. Otec za záhadných okolností zahynul a v království vládne Kornelův bratranec (O. Vetchý)… (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Pohádka je sice v šermířských scénách naivní, ale příběh a herecké výkony jsou výborné (zvláště scény Zahajského s Galatíkovou jsou perfektní). Už v dětství při prvním shlédnutí mě překvapila promyšleným dějem, propracovanými postavami a docela ponurým laděním. Co se zas tak moc nepovedlo, je hudba, která, jak je u Simona obvyklé, zní dosti disharmonicky, když sem by se hodily pořádné romantické tóny a hrdinské motivy. Jako celek je to ale velmi dobré, vážné a uvěřitelné. Podobná pohádka: Bronzová koruna. ()
Od paní Simonové už jsem viděla více pohádek a všechny mají společnou docela ponurou náladu postrádající humor. Tady se mi ale dost líbili herci. Mladý Vaculík je prostě mladý Vaculík, potěšila také Vendula Křížová, která si pro svůj půvab určitě zasloužila více princeznovských rolí. Největší překvapení pro mě ale byla paní Galatíková, v záporné roli jsem ji viděla vůbec poprvé a mocichtivou babu zahrála s přehledem. ()
Veškerá pozitiva - což znamená pěkné exteriéry, přirozeně působící kostýmy, v jádru zajímavý příběh s lehkým nádechem fantasy a několik uznávaných herců v obsazení (Zahajský, Galatíková, Vetchý) - pohřbívá neinvenční až lajdácké režijní provedení. Snaha herců tak přichází samozřejmě vniveč, o nějaké dějové gradaci se v podstatě nedá mluvit a pokusy o napětí a akčnost v dramatických scénách působí místy až směšně. Třeba zapíchnutí jednoho z bojovníků v závěru je tak očividně předstírané, že se člověk až diví, jak něco takového můžou tvůrci se vší vážností divákovi předložit. ()
Z tohohle musejí mít děti v hlavě pěknej bordel. Dlouho jsem nechápala, které z postav měly být dobré a které zlé. Zlé postavy se chovaly hezky a dobré ošklivě. A nedozvěděli jsme se nic o tom, odkud se vyloupla hlavní hrdinka, což nás s maminkou silně zklamalo... Aspoň konec byl snad dostatečně vyjasňující. Hudba mě občas překvapila, ale pak jsem si uvědomila, že opravdu naznačuje náladu toho, co se má právě odehrát - takže další „orientační bod“, tj. plus. ()
Za poslední roky je pro mě osobně tahle pohádka jedna z nejpřekvapivějších z desítek mnohých. Moc jsem nečekal, že se mi bude až tak líbit, ale líbí se. Věra Galatíková působila jako záporná postava uvěřitelně, Lukáš Vaculík a Ondřej Vetchý jsou výborní herci a pospolu jim to skvěle sedlo a Vendula Křížková se mi líbí dodnes, osobně ji považuju za jednu z nejhezčích hereček. Pohádka navíc není studiová. Celý příběh pak působí spíše jako nějaká pověst, ale o to zajímavější je. Šel bych ještě výše, ale více než padesátiletý Jiří Zahajský jako rytíř nepůsobil zrovna nejsvižnějším dojmem a ani ty rytířské souboje nebyly z nejlepších. Ovšem konec na mě zapůsobil dojmem antického dramatu. ()
Reklama