Kumo no mukó, jakusoku no bašo

Kvůli takovým filmům je třeba zvážit pořízení kočky jménem Čajík, nevím proč, ale u sledování Šinkaiových filmů mám dojem (místy hraničí s nutkavou potřebou), že hladit kočku by mělo patřit k základním kamenům pro dobrý zážitek... Ale i bez hlazení jakékoli zvířeny jsem nadmíru spokojen, Makoto totiž pevně drží své linie (už předtím jsem viděl několik jeho celovečerních filmů, na prvocelovečerák přišla řada až teď), opět je přítomen letmý, něžný, spíš platonický, ale ve své průzračnosti neskutečně silný cit, odloučení, záběry na oblohu a samozřejmě - vlaky. Kresba, jak jinak, excelentní, tu má Makoto dle mne zvládnutou nejlépe ze všech. Potěšilo mě, že na linku lásky se většinu doby skoro nehraje a že scifi prvky jsou čisté, čitelné, nerušící a v ději dobře zapadají, díky čemuž může příběh nerušeně téci dál. " Pomůžu ti zapomenout " (01.05.2013)

Beyond the Clouds je komorní snový příběh z budoucnosti, jehož atmosféru nádherně dokresluje klavírní hudba a Sayuriny housličky. V alternativní realitě, kde se příběh odehrává, se schyluje k válce a velmi vyspělá technika je na každém rohu, ale v tomto příběhu je vše, kromě hlavních hrdinů, jaksi nevýznamné, mimo střed dění. Blížící se válečný konflikt stojí někde stranou a prakticky ho nevnímáte. Fronta je na 42. rovnoběžce… Zajímalo by mě, jestli má číslo rovnoběžky nějaký symbolický význam (stopaři vědí). Prochází totiž jižním výběžkem ostrova Hokkaido a bojová linie by podle mě měla být mezi ostrovy o jednu rovnoběžku jižněji. Věda a všudypřítomná technika i přes jejich upozadění působí velmi věrohodně. Například pokusy s alternativními realitami, samotná loď, nebo podle názvu lodi pojmenovaný unixový operační systém Velociela, přes který se loď ovládá. Výpis z neúspěšného nahrávání BIOSu vypadal takto (| odděluje řádky): hiroki:~/library/bios hiroki$ ls | VC_bios_960404.lib | VC_bios_960405.lib | VC_bios_960407.lib | VC_bios_960504.lib | VC_bios_960512.lib | VC_bios_960812.lib | VC_bios_b960908.lib | VC_bios_960909.lib | VC_bios_b960909.lib | VC_bios_s960504.lib | hiroki:~/library/bios hiroki$ VC_bios_b960909.lib | verifiyng..... error | BIOS version incorrect, check again, idiot! | hiroki:~/library/bios hiroki$ ls. Pro vaši informaci, ls je příkaz, který v unixových systémech vypíše obsah adresáře. Tento film je ale především o lásce, přátelství a splnění jednoho tři roky starého slibu. Pokud nejste připraveni na zvýšený výskyt surrealistických scén, hraničících s kýčem, a nikam nespěchající pomalu plynoucí děj, tak si ho nepouštějte. Bude vás nudit a nejspíš film nepochopíte. O čem asi tak sní paralelní světy? Už vím co ztrácím. (02.06.2008)

Beyond the Clouds, The Place Promised in Our Early Days je dalším dílkem japonského všeuměla jménem Makoto Shinkai, který je známý tím, že své filmy (do té doby krátké) dělá skoro sám. Toto je jeho první celovečerák (a má délku cca 90 minut, ne 70). Odehrává se v budoucnosti v Japonsku, které je rozděleno na část severní, patřící k Union, a jižní, která je pod vlivem USA a UN. Na severu na ostrově Ezo (dříve Hokkaido) se tyčí obrovská věž (lze ji vidět až z Tokia), jejíž princip a funkci se jižní strana snaží odhalit. Kromě toho tato věž láká dva chlapce (Hiroki, Takuya) a jednu dívku (Sayuri) - moc rádi by se k ní podívali na vlastnoručně sestrojeném letadlu. Ovšem jednoho dne Sayuri záhadně zmizí a cesty chlapců se rozejdou. Avšak za tři roky... ____ Už u Hoshi no Koe - Voice of a Distant Star jsem si o Makoto Shinkaiovi udělal pár postřehů: rád kombinuje romantiku a sci-fi. Je to tak trochu kýčař, v obou se docela často vyskytuje efektní, avšak bezúčelná hra barev, světel a stínů (často se opakující scéna, kdy mezi hlavami dvou lidí zapadá slunce). I hudba je taková sentimentální, mírně podbízívá. Prostě bych spíš uvítal, kdyby se zaměřil trochu více na obsah, promyslel pozadí příběhu, funkčnost celého principu věže... (o obojím bych se rád dozvěděl více). ___ Ale i tak to je moc krásný zážitek. Lepší 4* (17.04.2005)

Typický Makoto Shinkai. Nádherná animace, stále stejný nostalgický styl, který se však (vzhledem k tomu, že v něm Makoto natočil zatím jen tři filmy) nepřejí. Romantika, sci-fi, anime. Originální pozadí, na kterém je příběh vystavěn. Alternativní svět, ve kterém je Japonsko rozděleno na severní a jižní, tajemná věž, která stojí na Hokkaidó, sny, které pro někoho mohou být realita. (05.06.2012)

Král všech kýčařů Šinkai sice zase natočil obrovský romantický kýč, jenže tentokrát nemám problém říct, že to vlastně vůbec nebylo špatné. Ona je to totiž taková pohádka se zajímavými sci-fi prvky, která si na nic víc ani nehraje a tím pádem s ní nemám tolik problémů. Spíš je tu Šinkai v určitých věcech i lepší než třeba v 5 centimetrech za sekundu, protože tu třeba má i životnější postavy (kromě ústřední ženské, tam asi neustále bude tvořit jeden a ten stejný typ ženy, po které pravděpodobně nejvíc touží) a dokonce tu jsou i nějaké skutečné emoce, sice v strašně (místy až protivném) kýčovitém viuzálu, ale opravdu tu jsou a Šinkai se je nesnažil tvořit pouhým vydíráním a kýčem, jako to udělal u výše zmíněného filmu. Taky tu celkem hapruje tempo a ve výsledku to určitě není nic geniálního a silného, co bych musel vidět znova, popravdě je to spíš jen průměr, ale stejně mě to spíš potěšilo než naopak, protože mi to ukázalo, že dokážu něco od Šinkaie snést a dokonce z toho něco mít. A navíc jeho filmy u mě mají stoupající kvalitu, takže se třeba dočkám takového jeho filmu, který se mi bude fakt líbit! No... uvidím. Tolik na to zase nesázím, ale to jsem nesázel ani u Luca Bessona a jak to včera dopadlo... 3* (27.03.2022)