Jdi, žij a někým se staň

Váhal jsem mezi 4 a 5*, nakonec film zřejmě trochu nadhodnocuji a dávám 5*. Čistě proto, protože 4 mi připadaly být málo. Sympatické také je, že přestože film ukazuje jednu z nejoslavovanějších kapitol moderní izraelské historie, je vůči této historii docela kritický. ■ Mezi mé nejoblíbenější scény z filmu patří ta na policejní stanici (dodatečně mi dochází, že obsahuje jemný odkaz na fakt, že režisér tohoto izraelsko-francouzsko-italsko-belgickeho filmu je Rumun). ■ A líbí se mi otázka do náboženské diskuse: Jakou barvu kůže měl Adam? ■ Psáno s odstupem mnoha měsíců: Mých 5* nebylo nadhodnocených. Jeden z filmů, které mohu vidět znova a znova. (10.04.2010)

Jednoho dne se probudím a budu celý bílý. Shlomo to měl v životě těžké. Vyrůstal v otřesných podmínkách, celá rodina až na matku mu zemřela a ta ho v devíti letech poslala do úplně cizí země, ve které nemají rádi černochy a vyznávají jinou víru. Přiznání svého vyznání ale bylo přese všechno utrpení asi tím nejtěžším. Náboženské spory a rasizmus jsou zdá se úplně všude. Jdi, žij a někým se staň je nádherný a citlivě natočený film, který si budu určitě ještě dlouho pamatovat. Já nejsem žid. (30.05.2008)

Tak na přílet etiopských židů do Izraele si ještě vzpomínám - je to děs, si člověk uvědomí ubíhající čas - a nutno konstatovat, že je to látka pro film nesmírně atraktivní. Filmy s poselstvím to mají přece jen jednodušší, hvězdička se přidává za téma. Problém vykořeněnosti, kulturní a náboženské identity, rasových předsudků, to všechno má samo o sobě velký dramatický potenciál a když se jedná o příběh podle skutečné události, platí to dvojnásob. Co asi může odpovědět devítiletý křesťanský kluk rabínovi na otázku, kdo přinesl židům jejich víru? Bohužel, Mihaileanův film všech možností zdaleka nevyužívá. Scénář je jen průměrný a po většinu času předvídatelný, včetně závěrečné scény setkání po letech. V řadě případů průhledně kalkuluje s lidskými emocemi. Není to sice špatný snímek, jen mohl být ještě lepší. Vedle scénáře mi vadila i melodramatická hudba. Režie, kamera a herecké výkony patří naopak k silným stránkám filmu. Celkový dojem 75 %. (10.08.2008)

Videl som od Mihaileanua aj jeho Vlak života, ktorý podobnú problematiku podáva s humorným pohľadom a tak som ostal (príjemne) prekvapený, keď som sledoval dosť pochmúrny a miestami veľmi smutný príbeh o Šlomovi. Hlavne prvá polovica filmu je 100%-ná a vďaka nej dávam plné hodnotenie. Druhá polovica filmu nemá taký emotívny náboj, samozrejme okrem silného záveru, ktorý sa síce dal vytušiť, ale v tomto prípade to nijako neznižuje kvality filmu. Pochválim ešte herecké výkony, najmä detských postáv, ďalej stojí za zmienku aj dobrá a vhodná hudba a samotná technická stránka filmu. Samotné posolstvo film je kapitola sama o sebe! (03.06.2008)

Tak tohle je za plnou pálku a nebudu o tom vůbec polemizovat. Třikrát sláva, poněvadž dokonalé a harmonické spojení etnického, náboženského a rodinného konfliktu je tak dokonalé, že to předčilo mé hluboko zakořeněné očekávání. Nedupe a nechce, abyste koneckonců stáli přímo na něčí straně, ani nemusíte plakat, i přes to, že dojemné to je někdy až hanba. Cože si to tedy žádá? Jen se posaďte, přemýšlejte a zkuste si představit, jakou částí našeho života se táhne potřeba někam patřit a jak moc nás trápí, když nám schází ten nejvíc kompatibilní vzorek, jímž je nukleární rodina. Až dojdete k pocitu, ke kterému jsem také došla, možná uvidíte, že vždycky je možné být v zemi, kde se cítíte doma, cizincem. Další bod, ve kterém frustrace může nabývat na své míře. No a v neposlední řadě, když se v nás někdo zklame, je prostě pravdou, že nás to leckdy může mrzet víc, než jeho samotného. Tak, to mě teda stálo hodně úsilí, ale, směle do toho, zajisté si tento počin najde mraky svých interpretů. A možná, že to je očekávaným cílem. (23.03.2011)