poster

Amen.

  • Francie

    Amen.

  • Německo

    Stellvertreter, Der

    (Německo)

Drama / Krimi / Válečný

Francie / Německo / Rumunsko / USA, 2002, 126 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Big Bear
    ****

    Čtu si tu komentáře a pobaveně sleduji jak je někdo pohoršen tím, že je zde církev ukazována v nepěkném světle. Ba co víc, dokonce spojenci. Jenže ono to tak bylo. Bohužel. Okupovaný Vatikán v čele s Piem XII zcela selhal a i když možná brzdil nacisty v Itálii - v globálním měřítku církev i se svým zástupcem Boha na zemi v otázce holocaustu zcela selhala. Z hitorie víme, že leckerým lidem čištění zemí a měst od židovského obyvatelstva vůbec nevadilo a katoličtí Poláci to dokonce vítali a Skopčáky v tom podporovali. Byly tu vyjímky samozřejmě. Stejně tak spojenci. Měli dost informací o táborech smrti už kolem roku 1941. Řadě statečných se podařilo předat opsané seznamy deportovaných do táborů smrti včetně všech jmen, časů odjezdů vlaků, počtu lidí jednotlivých národností atd... řada statečných byť jich nebylo mnoho dokonce z táborů smrti uprchla. Jejich jetšino strastiplná cesta za svobodou byla poháněna vždy jedinou myšlenkou - podat svědectví vrcholným místům. A co se stalo? Nic. Hru neznám, ale film byl velmi silný. Těch pár scén z lágru na mne mělo silný efekt. Srovnávaný Schindler tu není až tak na místě a už vůbec srovnávání zpracování prostředí. Myslím, že tvůrcům o dokonalé ztvárnění koncentráku ani nešlo. Tohle je další pohled na holocaust, který pokládá mnoho nepříjemných otázek coby bylo kdyby.... * * * *(21.4.2013)

  • Ony
    ****

    Tento film má pár nedostatků, ale působivá symbolika, především motiv vlaku, vyjadřující krutost doby a beznaděj hrdinů, mě dostala.(29.8.2006)

  • helianto
    ****

    „Bohové jsou pomalí soudcové, ale trestají jistě.“ Latinské přísloví, které by k filmu, zabývajícímu se otázkou postoje Vatikánu k židovské otázce za druhé světové války, mělo padnout jako ulité. A mělo by mít pravdu ... Jenže ... Jenže nemá. Největším a nejsmutnějším paradoxem tohoto filmu a vlastně i tohoto světa je to, že ti, kdo by měli být potrestáni, na které byl měl dies irae udeřit a oni by měli padnout na kolena, mnozí ti malí, obyčejní nacističtí zločinci, páchající svá zla pod rouškou ideí a kryti davem, ti mohou klidně odcestovat, ach, jak kruté, ale bohužel, jste lékař, takže jen do Argentiny, zatímco ti, kterým svědomí nedalo spát, kteří se rozhodli vystoupit proti té hrůze, nad kterou svět tak dlouho zavíral oči, ti byli zničeni. Jak těžké muselo být prozření? Jak těžké muselo být pro mladého kněze zjištění, že to, co považoval za neodiskutovatelnou morální autoritu, že veškeré jeho ideály, veškerá jeho víra je vlastně jen prázdnou, nablýskanou skořepinou. Riccardo svůj boj vzdává, „nebesa nejsou nikdy prázdná!“ je jen poslední zoufalé plivnutí do očí nacistické vůli, zoufalé tím víc, že podepřené vědomím, že zločiny tak strašné nebudou nikdy moci být dostatečně potrestány a „cesta komínem“, k níž byl nakonec odsouzen, je vysvobozením, mučednickou smrtí … Kurt Gerstein. Dobrý křesťan. Jeho život musel skončit tak, jak skončil, protože „je nepochopitelné a neomluvitelné, že zbožný křesťan jako on neudělal vše, aby se vymanil z tohoto zločinného systému“. I on, jako příslušník SS, byl totiž kolečkem v mašinérii tohoto zločinného systému. Snad mu byl ten poslední hřích odpuštěn za to, co učinil pro odhalení strašlivých zločinů, páchaných na Židech. Aspoň lidstvo mu oficiálně odpustilo … Film Costy-Gavrase rozhodně není prost patetických klišé, manipulativností a jiných podobných postupů. Mnozí mu to zde vyčítají oprávněně. Ale rozhodně je to film, který nám nabízí pohled na holocaust zase z jiného úhlu. A nutí nás přemýšlet. A to je vždycky dobré ….(25.1.2015)

  • Radko
    ****

    Bieda katolíckej cirkvi spočíva aj v tom, že pre ňu boľševizmus predstavoval a predstavuje oveľa väčšie ohrozenie ako nacizmus. Preto sa Vatikán nikdy verejne nevyslovil proti Hitlerovi v čase II. svetovej vojny. Uchvátený ničením boľševickej hydry - Sovietskeho zväzu zámerne prehliadal utrpenie prenasledovaných väzňov v koncentračných táboroch. Cigánov, komunistov aj Židov. Costa-Gavras trefne ilustruje túto tézu, kedy síce na úrovni osobných väzieb dokážu kláštory pár prenasledovaných Židov poukrývať, no na úrovni inštitúcie sa volí všeobjímajúci diplomatický jazyk o utrpení počas vojny. Záverečná scéna celú maškarádu len potvrdzuje. Nečudo, že silné katolícke krajiny Južnej Ameriky sa stali azylom pre mnohých nacistických hodnostárov. A perlička z histórie, potvrdzujúca vyššie uvedené: Na čele Slovenského štátu v rokoch 1939 -1945 stál prezident Jozef Tiso, katolícky kňaz. Nielenže nebol z cirkvi exkomunikovaný, ale z času na čas sa objavujú snahy o jeho svätorečenie, dané jeho mučeníckou smrťou (po II. svetovej vojne bol odsúdený a popravený obesením). Je pravda, že proces bol spolitizovaný, hnaný snahou pána Beneša nájsť a exemplárne potrestať vinníka slovenskej samostatnosti. Napriek tomu, že trest je diskutabilný, práve Jozef Tiso, katolícky kňaz podpísal ústavný zákon č. 68/1942 Sl. z. o vysťahovaní Židov, kde sa v § 1 uvádza: "Židov možno vysťahovať z územia Slovenskej republiky." A v § 2 ods. 1: "Ustanovenie § 1 neplatí: a) na osoby, ktoré sa najneskoršie 14. marca 1939 staly príslušníkmi niektorého kresťanského vierovyznania, b) na osoby, ktoré žijú v platnom manželstve s Nežidom (Nežidovkou), uzavretom pred 10. septembrom 1941. Ešte odcitujem znenie § 3: "(1) Židia vysťahovaní a Židia, ktorí územie štátu opustili alebo opustia, strácajú štátne občianstvo Slovenskej republiky. (2) Majetok osôb uvedených v ods. 1 prepadá v prospech štátu. Štát ručí veriteľom len do výšky hodnoty prevzatého majetku." Tak toto bol konkrétny postoj katolíckeho kňaza. No to nie je všetko. Dňa 8. júla 1990 pamätnú tabuľu Jozefovi Tisovi, umiestnenú na budove bývalého mužského rímskokatolíckeho učiteľského ústavu v Bánovciach nad Bebravou posvätil kardinál Ján Chryzostom Korec. (Kardináli sú priamo menovaní najbližší pápežskí poradcovia s právom voliť pápeža.) Po posvätení následne celebroval slávnostnú omšu Te Deum. V roku 1996 Rudolf Baláž, vtedajší predseda Konferencie biskupov Slovenska povedal o Tisovi totok: „Pre náš národ bol Tiso výnimočnou a vynikajúcou osobnosťou,“. No a úplná mini perla na záver: v roku 2007 sa pochvalne o ňom vyjadril arcibiskup Ján Sokol (bývalý aktívny agent ŠTB): „Za pána prezidenta Tisa tu bol blahobyt a nič nám nechýbalo.“ Amen.(20.6.2013)

  • gogo76
    ****

    "To je provokácia gestapa. Ako môže člen SS chrániť Židov!..." Celkom chápem prečo cirkev zakázala tento film. pravda bolí, no zakázané chutí ešte viac. Mám rád filmy, ktoré sa snažia aspoň trochu vyvrátiť všeobecne negatívny pohľad na nemeckú stranu. ono pri podrobnejšom skúmaní nestranný človek musí dať za pravdu faktu, že hon na Židov sa síce v Nemecku začal, ale ochotne sa k nim pridala takmer celá Európa. Cirkev mala medzi ľuďmi silný hlas, ale ako je možné vidieť, vôbec ho nevyužila. Takáto záhadná nečinnosť sa diala aj po správe Rudolfa Vrbu, ktorý utiekol z Osvienčimu a podal celému svetu podrobnú správu o dianí a zverstvách v Osvienčime. Maďarských Židov sa napriek tomu zachrániť nepodarilo. Spojenci a zvlášť USA, od ktorých sa to čakalo neurobili dokopy nič, čo by zastavilo deportácie, napriek tomu, že vedeli o počtoch, polohe i deportačných trasách... Je hanbou, že cirkev v tomto smere neurobila rovnako nič, čo sa zvlášť bije s prikázaním "nezabiješ". Jednoducho banda falošných pokrytcov. Výborný film. 80%.(13.2.2016)

  • - Snímek byl inspirován dramatem "Vikář Rolf Hochhuth" od Erwina Piscatora. (Snorlax)

  • - Film byl nominován v roce 2003 na Césara za nejlepší film, režii, mužský herecký výkon, hudbu, kameru a zvuk. (Snorlax)

  • - Film získal v roce 2003 Césara za nejlepší scénář. (Snorlax)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace