Doznání

Když jsem Doznání viděl jako kluk v Čs. televizi, snad hned v 90. roce, připadal mi ten film téměř hororově temný a měl pro mne cenu otřesného dokumentu. Loni jsem si přečetl Londonovu knihu a na film se podíval znovu. Dospělému mi už tak dobrý a děsivě působivý nepřipadá. Ale pořád dost dobrý na to, aby stál za vidění a jako solidní dokument pro někoho, kdo nerad čte, ho mohu stále doporučit. (24.10.2020)

"Lenine, vzbuď se, Brežněv se zbláznil! Lenine, vzbuď se, oni se zbláznili!" - Děkuju pěkně! Lenine, hnij dál. Poslední obraz z Doznání a Costa-Gavrasův neumírající idealismus. Nejrozumnější Costa-Gavrasův politický thriller, který referuje o Slánského procesu dost pravdivě. Já osobně však komunisty "z přesvědčení" nesnáším ještě více než ty svině, které se pouze přizpůsobily dané době, a proto si myslím, že takový proces je jedním z mála způsobů, jak jim vyhnat alespoň tu věrnost straně z hlavy. Formální stránkou dost komorní (oproti předcházejícím Z a État de siege), v hlavní roli "jen a pouze" Yves Montand. Neříkám, že by to bylo málo, ale u Costa-Gavrase jsem si už zvykl na vyšší obrátky. (09.08.2005)

Asi nejlepší film na téma československých politických procesů 50. let, ve své komplexnosti - Costa-Gavras netočí jenom děj (události), ale především myšlenky a význam, díky čemuž má L'Aveu největší výpovědní hodnotu o době a náladě, která není ve filmovém přepisu zatížená sympatiemi strhávajícími vnější pohled. (17.06.2014)

Zdaleka to není jen obyčejná nezáživná adaptace knihy se silným tématem, který je nám blízké. Samozřejmě ten rozměr toho, že je to o Češích, o mučení atd., tu je přítomný a účinek zesiluje. Mě film zaujal především po stylové stránce. Chladné záběry, agresivní flashbacky, které nejsou nijak interpunkčně uvozeny, očištění od zbytečného patosu, rozsáhlé prázdné prostory, kde docházelo k výslechům mi připomněly podobné prostory z Armády stínů. Podobností s Melvillem je tu asi víc - což mi přišlo vhod. Vedle odtažitého stylu celého filmu pak působí v kontrastu velmi silně závěrečné dokumentární záběry z 68. (14.07.2011)

Costa-Gavras ide opäť až na dreň, dáva divákovi cca hodinu a trištvrte poznať, čo je to zač československá politická väzba počiatkom 50. rokov. Pritom niečo podobné by sme čakali od filmu trebárs z dôb Pinochetového teroru. Takže klapky dole z očí, toto je skutočne naša minulosť. No a zvyšnú polhodinku sledujeme záverečný proces a určitý dovetok z budúcnosti, aby to bolo ako ukončiť, i keď všetko sledujeme vo flashbackoch, takže tým sa film uberá o napätie a strach o hlavnú postavu, ak by ste náhodou, ako ja, toho veľa o tomto procese a Londonovi nevedeli. C-G občas prispôsobuje strih fyzickému a psychickému stavu Londona, monotónnosť väznenia je prelínaná niekoľkými scénami z prítomnosti. Občas sa ale režisér sám zhodí doku-zábermi Stalina, pokiaľ sa o ňom niekto zmieňuje, veď čo ak náhodou niektorý divák nevie, o kom je reč a ako diktátor vyzeral... Ako celok ale veľmi prínosný a hodnotný film, najmä pre naše krajiny, neviem, nakoľko bolo Priznanie zaujímavé pre Francúzov... (18.08.2018)