Země hojnosti

Film je vynikající v drobných detailech, jednotlivých záběrech, útržcích rozhovorů. Jako celek je ale zatížen přílišným patosem, hustota používání výrazů jako vlast nebo Amerika je přehnaná, k tomu vlající americká vlajka... Nehledě na to, že oba hlavní hrdinové vypadají spíš jen jako extrémně protichůdné typy, než jako skutečné postavy. Skvělá kamera a nádherné písně (hlavně Leonard Cohen). Není to dobrý film, ale jsem rád, že jsem ho viděl. (16.11.2005)

Toliko celkem zajímavý pohled na problém post-zářijového USA. Sice mě Wim překvapil -řekněme až optimistickou- vírou ve Státy jako takové, ale ve výsledku to nepůsobí tak přebujele patriotsky jako třeba Stoneovo WTC, také se neostýchá píchnout si do GWB. Ale ve výsledku je to přece jen málo - dvě hodiny sledujeme duševně poznamenaného Strýčka, který si buduje protiteroristickou mini armádu o 2-3 lidech, za téměř každým přistěhovalcem tmavší pleti vidí teroristu, jeho neteř se vrací domů po mnoha letech strávených v misiích po celém světě, aby našla sama sebe, své kořeny, svou rodnou zemi. Dějově toho zde moc nenajdeme. Avšak precizní syntéza zvuku a obrazu, která vytváří atmosféru a hýří emocemi, to je klasický Wim Wenders. 65% (13.02.2010)

No potěš, jestli Ameriku brázdí víc takových strejců v dodge s vlajkou, tak tam mají velký problém. Protipólem strejdovi, kterej když vidí turban má kopřivku a coby veterán z Vietnamu občas padá za nocí ve snech s Hueyem do džungle, je neteř Michelle Williams vrátivší se z Tel Avivu.. Ta by se zase pro jistotu s každým kamarádila turban neturban a večery završuje na lůžku rozpravami s Bohem. Chápu, že si Amerika prožívá ještě stále kocovinu z 11.9. (tady navíc znovu šmrclou Vietnamem), ale pokud budou týpci jako Paul sledovat Pákistánce jak nosí bělidlo v bednách do podniku, kde se s ním bělí prádlo, je something wrong. Film je zajímavý od druhé půlky, kdy hrdinové vypadnou z útulku do otevřené americké krajiny a typického pouštího zapadákova, plnýho rozpadlejch chatek a vraků rezavějících aut... Osobně, bejt kolibřík tak frnknu jinam. Co bylo příjemné, byl hudební doporovod. Poselství chápu, ale já bych volil zlatou střední cestu. Být rozumně obezřetný, ale ne důvěřivý všemu a každému. Tři bedny s bělidlem. * * * (05.08.2013)

Dojem se prakticky rovná dojmu z následujícího Wendersova filmu "Nechoď klepat na dveře" - při sledování to není na pět ani náhodou, pocit nedotaženosti nebo scénáře ušitého horkou jehlou je přítomný prakticky neustále. Nicméně.. je to film o Americe - a točený pro Američany. Myslím, že pro Evropana je tam řada věcí, kterým prostě nerozumí (nebo ne úplně, nebo jinak). Závěrečných třicet minut filmu (včetně vcelku silného a vrstevnatého vyznění) ale bohatě vynahradí oněch lehce chaotických a trochu nudných (jedna věc se opakuje neustále dokola) 90 minut. Ve vzpomínkách (a snad i trochu v představách) je ten film skvělý. (16.05.2018)

Dobre odvedená práca, z ktorej som nevytušil aký je vlastne Wendersov názor. Wim má na Ameriku svoj vlastný pohľad a aj v tejto "kritike Ameriky" ostáva verný svojmu "sedeniu na dvoch stoličkách". Hudba, herci, kamera je ako vždy fajn, len film ma nechytil tak ako Nechoť klopať. Rozhovor o dvojičkách a nenávisti voči Amerike bol najsilnejší moment filmu, ale gauču v NECHOĎ KLOPAŤ NA DVERE sa nevyrovnal. Skrátka Wenders ostáva verný sebe samému a záleží len na vašom názore na USA, ako si vysvetlíte tento film... (21.03.2006)