Obsahy(1)
Curyšský abstraktní malíř Hans Richter vytvořil ve dvacátých letech sérii Rhytmus, která se pokoušela abstraktní umění převést do podoby filmu. Primitivní animační postup vycházel z malovaného základu kubistických tvarů. Svitková série nepatrně obměňovaných obrazů se skládala z roztodivně se měnících obdélníků a čtverců. Ofocené svitky se pak ve studiu Ufa proměňovaly do pohyblivých obrazců. Druhý z filmů vznikl pravděpodobně v roce 1923 a přináší kvalitativní posun v dadaistickém experimentu. Přibývá tvarů a pracuje se výrazněji s rytmikou a střídáním blízkosti detailu. (Hwaelos)
(více)Recenze (8)
Během první světové války zasáhlo evropské umělecké dění do této doby něco nevídaného. Zatímco mocnosti vzájemně soupeřily o dominující postavení, ve Švýcarsku vznikl revolučně nihilistický směr, brojící jak proti společnosti, tak proti zhýralému měšťáctvu, a to formou vlastnímu každému z nás - hrou (třebaže provokativně absurdní). Hans Richter, jeden z nejtalentovanějších curyšských dadaistů, dokonce svojí tvorbou přesahoval tento do značné míry odsuzovaný směr, mnohými označovaný jako rychle bující nákaza. Filmové kvality Hanse Richtera nijak zvláště nevybočují od tvorby jiných, neméně uznávaných avantgarních filmařů (jako W. Ruttman, O. Fischinger), ale ani ji dvakrát moc nerozvíjí. V Rytmu 23 klade Richter důraz na kontrapunkt barev (černá-bílá), které míchá za pomoci obdélníkových obrazců. Film sice žádnou světoborností ani originalitou neoplývá, ale nebýt takových umělců jako byl H. Richter, filmová avantgarda by byla do velké míry ošizena. ()
Tohle byly sakra dlouhý dvě minuty. ()
Film průkopníka "absolutního filmu" Richtera je dnes občas promítán v galeriích a specializovaných kinech. ()
Když si k tomuto filmu domyslíte atmosféru kina někdy ve 20. letech, výkřiky Merde! avantgardních umělců a proužky cigaretového dýmu stoupající ke stropu, tak to mohl být velice působivý zážitek. ()
Rhytmus podruhé, tentokrát už s větší odvahou ke skutečnému experimentu s tvary. Škleb, kterým dílo působí na běžného diváka je dokonce těsně před koncem kraťasu vypodobněn. ()
Opäť niečo, čo ide umelecky mimo mňa. Štvorce a obdĺžniky... chýbala tomu len disko hudba ´80 rokov v štýle Modern Talking, a bol by z toho seriózny videoklip z tej doby. http://www.youtube.com/watch?v=vNW6XXvJ74A (link funkčný 23.2.2011) ()
Dnes těžko hodnotitelná obrazově abstraktní hra tvarů, na které možná potěší náznak o mnoho pozdějšího způsobu digitálního zobrazování (jsou autorské poplatky řádně vybírány?). ()
Koukám, že abstrakce vnímatelná dvěma smysly byla ve 20. letech v módě. Ono když je režisér na drogách (a to se dalo po 1. světové pochopit), vždycky dokáže vytřískat něco zajímavého, ovšem mě se víc líbila verze 21. O ty tvary zas tak nešlo, ale zvuky violoncella mně jako houslistovi ladily daleko lépe. ()