Příliš dokonalá podoba

Chladné a odtažité, přesto jakýmsi zvláštním způsobem přitažlivé. Cronenberg se i v tomto psychologickém / psychopatickém dramatu předvedl jako pan úchylák - tentokrát ale (téměř) nic nevidíme přímo, zvrhlost se jen tak nějak všudypřítomně vznáší v ovzduší. "Duo" Irons+Irons odvádí brilantní výkon. Hodně divný a nepříjemný film. Horror movie of the year (04.06.2010)

To byla ale magořina! Jeremy Irons exceluje v roli slavných dvojčat/gynekologů, kteří spolu mj. sdílí i ženy až do doby, kdy vše zničí jedna herečka s trojitou dělohou. Do té doby se mi film líbil, pak se vše ale zvrhlo v jakési drama o návykovosti léků a ten konec? Tak těžko, depresivně a negativně jsem se už dlouho necítil. Než jsem šel spát, musel jsem si dát sitcom, jinak bych neusnul... Never more! (12.01.2015)

Jsem si dle názvu a žánrů myslel, co na mě tady úchylného vypadne (ne že by mi to ale vadilo) a on je to relativně normální film. Drama určitě, thriller dejme tomu, horor ani náhodou. A hlavně je to psychologické, ale tenhle žánr tu kupodivu chybí. Nicméně příběh sám o sobě je tady celkem zajímavý a je i dobře napsaný, horší ale je, že na dvě hodiny nevystačí a jelikož je to po filmařské stránce docela chladné, chtě nechtě se vleče. Nějakou atmosféru to sice má, ale stejně to není vtahující. Dost to ale zachraňuje skvělá dvojrole Jeremyho Ironse, který tomu všemu dává nějakou šťávu, zachraňuje to od nezajímavé nudy a hlavně díky němu se mé hodnocení vyšplhalo jen tak tak na čisté tři hvězdy. Btw, nemůžu si pomoct, ale z pár scén jsem měl pocit, že Cronenberg viděl Zet a dvě nuly a chtěl ten film napodobit hodně po svém. Přitom Dead Ringers a Zet a dvě nuly mají stejná snad jen dvojčata, jinak oba ty filmy jsou úplně jiné... 3* (12.03.2021)

Deprimující podívaná. Na bezmála dvouhodinové ploše Cronenberg rozmývá několik možných interpretací hlubokého pouta mezi dvojčaty, která dokonale zahrál Jeremy Irons. Není to poprvé, kdy se tento úžasný herec, kterého jsem si zamiloval v Zefirelliho Nesmrtelné Callasové i v Bertolucciho Svůdné kráse, vydal z celého svého hereckého umění, aby je vše ostatní - nezvládnutý scénář, nevidomá kamera, hluchá hudba a bezradná režie - nechaly doslova shnít. Na rozdíl od příšerné, ornamentálně historizující adaptace Shakespearova Kupce benátského, v níž varioval či spíše donekonečna tónů nuancoval jednu životní polohu nasvicovanou nejrozmanitějšími tragédiemi, v Cronenbergově chaotickém dramatu rozehrává Irons takových poloh bezpočet - a aby toho nebylo málo, ještě je všechny zrcadlí. Vzhledem k tomu, jak režisér rezignoval na to, tematizovanou temnotu lidské duše zakotvit v nějaké popsatelné tajemnosti a jen se spoléhá na šokující záběry na masochistické hrátky, na fetišisticky zatížené snímání chirurgických nástrojů, operací a gynekologických prohlídek, na naturalistické snímání pohybu po dně narkomanie a podobné „atraktivní“ ošklivosti, lze pokládat jen za nahodilé, že se přitom dvojničení - tedy souběžné hře na jednoho a téhož a vraždění obou v jednom - naprosto neuvěřitelně zprvu odlišitelní sourozenci jednotí, k dokonalosti by však měli pozbýt i jmen. Tohle by ale mohl domyslet jen někdo, kdo se nevyžívá v pornografizaci duševních tragédií. Douška závěrem: soustředění děje téměř výlučně do interiérů prozrazuje zcela neovládnutou inspirace Polanského Hnusem. Bohužel i v jejich ztvárnění se Cronenberg spokojuje s exotizací nepřístupných či nezvyklých prostředí nebo je prostě (lépe řečeno: bezradně) banální. (13.02.2021)

minimálne explicitný, minimálne body-hororový, ale za to film presne vystihujúci psychologickú podstatu temnoty Cronenbergovej tvorby, pre ktorú sú body hororvé prvky (natoľko prítomné napríklad v Muche, alebo Tbe Broods) iba najvyšpičkovanejším vyvrcholením. Dosť možno najsofistikovanejší Cronenbergov film. (10.04.2020)