The Beauty Exchange
Režie:
Erika HníkováScénář:
Erika HníkováKamera:
Marek JandaHrají:
Dara Rolins, Halina Pawlowská (a.z.), Tomáš Doležal, Tereza Havránková, Erika Hníková, Karolína Chudá, Lenka Jochová, Sabrina Karasová, Linda Kazdová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film Ženy pro měny režisérky Eriky Hníkové je tragikomický příběh o ženách, které citlivě vnímají současný ideál ženské krásy a chtějí se mu co nejvíce přiblížit. A je to také film o spoustě peněz, které se díky síle tohoto ideálu denně utrácejí. Paní Eva vloží své tělo do rukou plastického chirurga a nechá si zvětšit prsa tak, jak po tom celý život toužila. Paní Magda zkouší všechny možné i nemožné prostředky na hubnutí. Slečna Karolína používá tu nejnovější kosmetiku a kupuje si oblečení podle poslední módy. Dívka Zuzana přichází na soutěž Topmodelka nového tisíciletí a chce uspět. Všechny hrdinky touží po těle modelek z titulních stran dámských časopisů. Doslova bojují o dokonalé tělo a jejich příběhy mnohdy působí až absurdně a komicky. Jejich život je ve filmu sledován v průběhu jednoho roku.
Vedle těchto žen vystupují ve filmu i další lidé - zástupkyně redakce ženského časopisu, který se podílí na vytváření současného ženského ideálu, Dara Rolins jako mediální ikona s umělým poprsím, plastický chirurg, který operuje paní Evu, Linda Kazdová, jež zvítězila v americké reality show s názvem Joe Millionaire, a členky Feministické skupiny 8. března. Všichni dohromady popisují a vytvářejí pestrý obraz současného světa, kde fenomén dokonalého ženského těla hraje hlavní roli. Situacím, které zažila snad každá dnešní žena, se můžeme buď smát, anebo si nad nimi postesknout. Celovečerní dokument Ženy pro měny je film o ženách, které naplno prožívají současné trendy a žijí pod taktovkou všudypřítomného ideálu dokonalého ženského těla. Úsměvný i smutný příběh zároveň je však určen nejen jim, ale také všem mužům, kteří nežijí sami. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (118)
Předem bych se chtěla omluvit za poněkud delší komentář, ale myslím si, že je dost nutný. Absolventka FAMU Erika Hníková totiž natočila dílko, za které by se nemusel stydět ani Michael Moore. Tématem je ženská krása a manipulace s ní, tedy byznys, ve kterém se točí miliardy korun. A jedním z největších aktérů tohoto byznysu je vydavatelství Stratosféra, které produkuje 14 časopisů objevujících se na českém trhu. Samotný dokument je sice na 4*, protože od jeho poloviny už nesledujeme konfrontaci, ale "jen" příběhy jeho 4 hlavních hrdinek (začínající modelky Zuzky, krásou posedlé studentky ekonomie Karolíny, pod kudlu plastického chirurga jdoucí Evy a konzumentku všech možných i nemožných hubnoucích přípravků Magdy). Těch 5* jsem si ale nemohla odpustit, neboť snímek nutí k zamyšlení a zamyslet bychom se opravdu měli, obzvláště paní šéfredaktorka časopisu Cosmopolitan. Ta totiž tvrdí, že svým časopisem nikoho nechce ovlivňovat ani mu vnucovat jeho obsah, což je naprosto nehorázná lež, když si uvědomíme (stejně jako milá paní šéfredaktorka), že tenhle byznys na manipulaci a ovlivňování stojí. Pokud totiž nepřesvědčíte 16-ti letou dívku, že její míry 83-62,5-94,5 jsou poněkud nesprávné, nekoupí si všechny ty Vitalinei, Aquila aqualinei a Ultra, fit&slimy. Nejhorší ale je, že na podobný trik naletí i dospělé ženy. Pro mě přesto zůstává nejpůsobivější scénou filmu finále soutěže Topmodelka nového tisíciletí (že neuhádnete, kdo vlastní agenturu Company models, pořádající tuto soutěž ? Stratosféra přece :) ). Tady jde na konci po molu asi 14 dívek ve stejných tričkách, stejně vysokých a vychrtlých. TOVÁRNÍ PRODUKT NA BĚŽÍCÍM PÁSU. Zbývá dodat jediné : Děvčata, nedejte se. Když totiž předložíte svému partnerovi 10 fotografií různých žen (hubených, tlustých, malých i velkých, blondýn i brunetek) a zeptáte se ho na tu nejkrásnější, ujišťuji vás, že 180 cm vysoká blondýna 90-60-90 to rozhodně nebude. ()
Velmi dobrý dokument o ženách, které uvěřily mainstreamovým médiím a podlehly iluzím o ideální postavě a ideální tváři. Ať šlo o náctileté dívky pokoušející se o kariéru modelky, nebo studentky vysokých škol s koupelnami plnými drahých krémů a přípravků na zkrášlení těla. Dokonce ani dospělé ženy nejsou imunní. Jedna uvěřila zázračným dietám, druhá věří, že ji šťastnou udělají nová prsa. Ve věku 40 - 50 let, prosím. Asi bych tento dokument přibalila ke každému tzv. časopisu pro ženy, aby se holkám otevřely oči. ()
Film, který dovede vybudit velké emoce, ale sám je natočen trochu ustrašeně a polovičatě. Tak trochu otevírá feministické téma, bere si členky jednoho radikálního hnutí za své mluvčí, ale režisérka sama se bojí vyjádřit (hlavně nechce být "feministka"), nechce se nikam zařadit a dokazuje snadno prokazatelné-navíc s předem vytyčenou tezí. Mediální výchovu bych si představoval trochu lépe, ale chápu užitečnost tohoto pokusu. ()
Média – v současné době mají neuvěřitelnou sílu. Jistě ambiciózní absolventka FAMU Erika Hníková zabrousila pod povrch módního trendu, pohlíží na současný ideální diktát a nabízí divákovi pohled na čtyři různé příběhy žen rozdílného věku, postavení a tužeb. Můžeme zde chápat i rozdělení do dvou kategorií. V první jsou obě studentky, které svoji krásu svým způsobem teprve nalézají a „pracují“ na ní a v té druhé dvě ženy, které velmi těžce přijímají vlastní tvary. Mnohdy se sami staví dobrovolně do směšných situací - smutné zároveň je i to, že ani vlastní hrdost (a zbytečná ztráta celoživotních úspor) a cena zdraví je nedokážou zabrzdit v jejich přesvědčení. Režisérka a scenáristka v jedné osobě používá přesnou, nestatickou kameru. Zpovídané osoby nechává hovořit, i když se například „zaseknou“, Hníková se ptá znovu, přesto záběr ve finální podobě nevystřihne. Debaty a rozhovory nechává i po akci puštěné. Zároveň záběry obratně střídá, věnujeme se neustále jiné postavě, což dokumentu svědčí a má svůj rytmus a ani na okamžik diváka nenudí. Autorka se i vešla do přijatelné stopáže, ve které vyslovila dostatek informací. Další šokující situace poté vyplívají už ze samotného příběhu. Hníková vše prokládá číselnými údaji, dokonce i počtem sebevražd zapříčených pocitem z neuspokojivého zevnějšku, který se odklání od onoho „ideálu krásy“ – jenže pak už nám může rovnou i předložit, kolik pasty člověk ročně vypotřebuje.. trošku zavádějící!! Hlavním kladem Hníkového (z mého pohledu) je talent na výběr „herců“. Její postavy jsou otevřené, citlivé, jejich slova apelující. Mladá Zuzka má z trojice mladých modelek zcela nejjistější názory a její slova nejsou nikterak laciná. Poté však je jen na spekulaci, do jaké míry je například nakupování mladých slečen autentické a jak moc (zda-li vůbec) své hrdinky nějak stylizuje a upravuje pro své vlastní účely. Jelikož každá žena se chce líbit a každá má v koupelně řadu přípravků, ale Karolíny kosmetické království může být i účelově zveličené. V případě redaktorek módních časopisů se jedná skutečně JEN o ženy, které si vydělávají tím, že píší o trendech, módě, hubnutí či o čemkoliv jiném, co si dnešní společnost žádá a ten „mírný“ rozpor mezi tématickým pojetím (na jedné straně ideál krásy – na straně další o tom „být svá“) je vlastně stejně jen otázkou prestiže a co největšího zájmu čtenářů. Velmi zde chybí názor ženy, která nic podobného nečte a čerpá ze své přirozenosti a poté především NÁZOR muže. Ale vedle toho je i přínosné, že svoje čtyři hrdinky nechává mluvit jen o sobě, nejsou v přítomnosti rodiny, manžela, přítele, ale soustředí se pouze na své nedostatky. Hníková si zcela jistě vybrala téma, které má co říct, je fenoménem ve společnosti a je malým zázrakem, že se jí dokument podařil dostat do distribuce. A s minimem financí, které měla, se jí podařil na české poměry (i přes značnou nevoli agentur a vykřičníku z případných pokut) malý klenot. Jde o široký problém, u kterého je přínosem už jen to, že vyvolá nejednu diskusi. () (méně) (více)
O čem to vlastně je? O anorektičkách? O síle reklamy? O tom, jak jsou některé ženy hloupé a důvěřivé? O „škodlivosti“ časopisů jako Cosmopolitan? Témat je zde skutečně hodně (a důležitých), autorský názor skoro žádný. 70% Zajímavé komentáře: Lima, Brouk, Lhurgoyf, Tuxedo, Terminus, Damielka ()
Galerie (11)
Photo © BontonFilm
Zajímavosti (2)
- Natáčení začalo v srpnu 2002, mělo celkem 150 natáčecích dní. Poslední natáčecí den proběhl v červenci roku 2003. Film se skládal postupně, jeho hrdinky byly zachycovány v čase pomocí časosběrné metody. (Siriuss)
Související novinky
Dokument <I>Nesvatbov</I> mapující „nezavrabčené“ třicátníky vstupuje do kin
Ve středu 9. prosince vstupuje za mediální podpory CSFD.cz do českých kin situační dokument režisérky Eriky Hníkové odehrávající se v obci Zemplínské Hámre, kde se místní starosta snaží dát po svém… (více)
Reklama