Ženy pro měny

Nepochopila jsem, co chtěla svým dokumentem paní režisérka říci. Jestli ukázat na nebezpečí manipulace číhající na ženy z reklam potažmo z časopisu Cosmopolitan nebo na zmanipulované ženy jako takové, které nevědí, co číní, a je třeba do jejich chorého mozečku a malicherného ničemného smýšlení vnést trochu světla. Stručně a jasně: každý si se svým tělem může naložit, jak uzná za vhodné - patlat na sebe, co je mu libo, jíst nebo nejíst, podstupovat plastické operace, ať už je jeho motivace, jaká chce. Dbát o sebe a krášlit se je činnost stará jako lidstvo samo, vídíme to na starých obrazech, antických vykopávkách a co já vím kde ještě. Asijský ideál od malička stahovaných nožek, prstence za účelem dlouhého krku, tácky v ústech, péra ve vlasech indiánů ...i do pralesa k primitivním kmenům dorazí pošťák s Elle? Samozřejmě, extrémy se najdou všude, ale při prokládání dokumentu cedulkami o výdajích za kosmetiku a jiné "povrchnosti" jsem trnula, kdy sama paní režisérka půjde do extrému a kdy se tam objeví i cedulka, kolik se vycmrndá vody na zbytečné sprchování. A kde zůstali muži? Nebo oni nechodí k holiči, neposilují, nenosí šperky, značkové oblečení, nevoní se ? Ne, paní režisérko, chtít dobře vypadat není malicherné a povrchní. Je to nedílná součast lidské kultury a taky nonverbální komunikace a člověk, který to tak vidí, nemusí být automaticky hlupák a snob. (15.09.2005)

Děsivě amatérsky zpracovaný zajímavý námět. Technicky, formou i sdělením. Je to až neuvěřitelně naivní - nejde se do hloubky, prostě se jen nezajímavě klouže po povrchu tématu. Skáče se od jednoho tématu k druhému a nakonec krom jedné linie stejně všechny vyzní zcela do ztracena... Obvzláště úvodní pasáž s ženskými časopisy se bez jakéhokoli závěru vypaří jak pára nad hrncem. Patnáct minut se něco rádoby řeší a poté se přejde ke zcela jinému tématu. Z takovéhoto námětu se bezesporu dal vytěžit ohromně silný dokument. Místo toho sledujeme náhodně poskládané rozhovory, které nemají hlavu či patu, natož nějakou společnou koncepci, a na jejichž pozadí pobíhají zvukaři a častěji než jednotlivé ženy vidíme v záběru mikrofon. Vůbec není jasné pro koho je tento dokument určen a o co v něm autorce šlo. Otřela se sice o kde co, ale ve výsledku neříká nic o ničem. Ženy řídící svůj život dle Cosmopolitanu (a jemu podobných plátků) ho budou hltat i nadále. Tento dokument je stejně zbytečný jako jím zobrazovaná soutěž "Modelka nového tisíciletí", která se koná dvakát do roka. Nechápete to? Já také ne. (06.08.2007)

Těžko soudit čím to bude, že Erika Hníková si u svých zpovídaných vybuduje takovou důvěru, že ji bez jakýchkoliv výhrad pustí až do svých koupelen nebo pod své halenky, ale v každém ohledu je její přístup ke zpovídaným obdivuhodný. A v momentě kdy šlápne vedle, a to když na šéfredaktorku vytáhne letáček feministického sdružení, tak to sama dokáže otevřeně přiznat a zůstat fér. Už jenom to, že se samotná scéna objeví ve finálním sestřihu, vyžaduje nemalou dávku odvahy. U samotného tématu však sama režisérka trošku tápe, přestože na ohlasech je až ironické, že skoro každý kritizuje jinou část dokumentu. Ano, některé příběhové linky jsou bez jakékoliv výpovědní hodnoty (mezi nimi šokující čísla, o tom kolik se utrácí za pleťové peelingy, nebo koupelna plná kosmetických udělátek). Ale jsem obrovsky rád, že některé příběhy ve filmu zazní, ať už je to obrovský moloch modelingového průmyslu nebo nekonečného kolečka plastických operací. Ano, schématická kritika ideálu krásy k ničemu nevede, ale myslím, že Hníková se jí nedopouští, jen se pokouší dívat na tuto problematiku z několika různých pohledů, i když se nakonec ukazuje, že polovina z nich jsou bezcenné a slepé. (07.05.2011)

Výborný dokument o ženských, které jsou ve vleku kosmetické mašinerie. Materialistické vyznění celého dokumentu je hodně smutné. Čeho mohlo být v dokumentu mnohem více, je pohled druhé strany. Na začátku sice bylo zařazeno několik úryvků rozhovoru s (trochu pózerskou) Anarchofeministickou skupinou, ale zhruba od poloviny dokumentu něco podobného chybělo (uměl bych si například představit rozhovor s psychologem nebo lékařem o problémech s anorexií atd.). Přesto jsem rád alespoň za to málo, které mě přesvědčilo o tom, že existují i normální holky nejen takové umělohmotné kačeny, co musí sledovat trendyyyyy, aby nebyly out a plácají na sebe kosmetiku za tisíce korun. Celkově si myslím, že byl dokument až příliš dlouhý a roztahaný, mírné zkrácení a proškrtání některých scén by neškodilo. (03.10.2010)

Film, který jako podobně Český sen, ukazuje na manipulaci. Podle mě příběh Karolíny, která svůj volný čas tráví nakupováním oblečení, které se jí líbí, navštěvování všemožných obchodů, nakupování krémů a šamponů, sem moc nepatří. Zkrátka to je žena, která pouze dbá o svůj vzhled asi jako 90% ženské populace. Co je špatného na tom, se někomu líbit? Příběh paní Evy, která si nechala změnit poprsí, protože jí vadí, jak jsou povislá a že to není slušivé, mě rozesmál už jen tím, že jeden z jejích důvodů byl, aby jí padly i modré šaty, které se jí tak líbily. Nakonec jí byly přes prsa malá a tato operace nezůstala pouze u jednoho zákroku, ale hned u tří. I za tuto cenu Eva zaplatila 50 000,-. Ženy, které si toto nechají dělat, podle mě potřebuj zvednout sebevědomí. Osobně bych do toho nešla už jen z důvodu, že nikdy nevíte, zda to vyjde podle vašich představ. Nejabsurdnější příběh se mi zdál Zuzanin. A to jen proto, že při castingu, kdy byla Zuzana přeměřována a byly ji vidět snad všechny kosti, jí žena řekla, že by měla pár kilo ještě shodit. Takovéto soutěže typu Modelka nového tisíciletí mi přijdou jako vymývání mozků mladým děvčatům, která chtějí být jako dívky na obálkách časopisů. Nakonec se Zuzana vzdala svých přátel, hraní volejbalu a věnuje se modelingu. A poslední příběh, neméně důležitý, poukazuje na to, jak se necháme lehce oklamat reklamou. Paní Magda, která hubne, aby si mohla kupovat hezčí oblečení, je asi jako každá druhá žena. Chce zhubnout pro lepší pocit, a aby se líbila ostatním. Ale asi jako většina naletěla reklamám a utratila mnoho peněz za přípravky na snížení hmotnosti. Zhubnout by se mělo pomocí silné vůle, zdravé stravy a pohybu. Zní to jako klišé, ale určitě to pomáhá. Magda zhubla díky tomu, že nejedla a cvičila. Kdo ví, jak dlouho jí to vydrží. Nakonec bych řekla, že tato rozhodnutí bychom měli řídit dle sebe, ne jen proto, abychom se líbili, když jdeme po ulici. Záleží hlavně na nás a neměli bychom nechat sebou manipulovat časopisy a reklamami. (02.04.2013)