Ballada o soldatě
Ballad of a Soldier
Balada o vojakovi
Obsahy(2)
Teprve devatenáctiletý Aljoša překvapil svého velitele, když na bojišti druhé světové války zneškodnil dva nepřátelské tanky. Namísto vyznamenání ovšem mladík požádá o krátkou propustku do rodné vsi, aby mohl matce spravit střechu. Cestou potkává veterány mířící domů, mladé brance směrem na frontu i mladou dívku, která si jen přeje být od války co nejdál. Dobrosrdečný Aljoša se snaží každému z nich aspoň trochu ulehčit: vyřídit pozdravy rodině, doprovodit zraněného vojáka nebo vyděšené dívce sehnat trochu vody. To vše ho ale zároveň vzdaluje od jeho původního cíle a zdá se, že svou matku nestihne ani pozdravit. Žádného ze zdržení ale Aljoša nelituje, zvláště ne setkání se Šurou... Sovětský válečný snímek o krátkých chvilkách laskavosti v těch nejtěžších časech natočil v roce 1959 Grigorij Čuchraj podle vlastního scénáře, který napsal společně s Valentinem Ježovem. Oba pak za svou práci získali řadu festivalových cen, nominaci na Oscara za scénář a cenu BAFTA za nejlepší zahraniční film. Lyrický snímek o křehkém poutu mezi dvěma mladými lidmi se na krajinu zuboženou válkou dívá smířlivě, někdy s nadhledem nad absurdními situacemi, jindy vážně – většinou však s nadějí. (Česká televize)
(více)Recenze (78)
Přijemné, milé a zároveň válkou zohavené a předem prohrané. Trošku rozpolcená věta o tomhle filmu, ale to vůbec nevadí. Je to naprostá perla válečných filmů. Možná je to tím, že válka je tak trochu mimo náš pohled, ale zároven jsou její následky pořád někde okolo. A co je hlavní, zamiloval jsem se do Šury. ()
Hlášení rádia Jerevan: "Pozor pozor. Dnes se v kyjevském kině hraje rumunský pornografický film Baba dala vojákovi." Za pár minut. "Pozor pozor. Oprava předchozího hlášení rádia Jerevan. Nebude to v kyjevském ale v krakovském kině. Není to rumunský ale ruský film, není pornografický, ale panoramatický a není to Baba dala vojákovi, ale Balada o vojákovi." ()
Velmi příjemně civilní film s docela zvláštním vyvrcholením. Úvodní "akční" scéna je sice úsměvná, není však patetická ani heroická, a zbytek příběhu tvoří jen sledování dvou milých mladých lidí, kteří se na malou chvíli setkají v zázemí. Asi nejsilnější scéna je ovšem ještě předtím, kdy se Aljoša setká s jiným vojákem chodícím o holích, kdy teprve po jeho setkání s manželkou se díky fantasticky sugestivnímu záběru dozvíme, že mu chybí jedna noha... ()
Tak tento snímek není nadarmo v rudých barvách. Svoji zemi původu zkrátka nezapře. Kloubí v sobě všechny prvky budovatelských velkofilmů Sovětského svazu. Nechybí neohrožený rudý hrdina, který jen tak při rutinní práci zničí svépomoci dva tanky, a tak byl vyslán na dovolenou (protože kapacita armády si to mohla dovolit) s plnou taškou nejrůznějších dobrot (několik konzerv a slaninu asi z poloviny prasete), protože samozřejmě každý divák ví, že všechny historické prameny se shodují na tom, jaký blahobyt tehdy v Sovětském svazu vládl a že byla radost tam sloužit, protože se všichni měli jako prasata v žitě. Nechybí ani dobrosrdeční sovětští generálové a důstojníci se srdcem na tom nejpravějším místě, kteří jsou na světě, aby vykonávali samé dobré skutky pro své okolí. Ženy i muži byli tehdy reklamou na cudnost a splňovali ty nejvyšší možné morální a mravní požadavky a byli vzorem pro všechny rudé soudruhy. Výpovědní hodnota tohoto snímku je tedy rovna průměrné teplotě v běžné sovětské zimě. Film se mi podařilo získat v nejvyšší dostupné kvalitě. Tato kvalita se ovšem rovnala přiblížně Příjezdu vlaku na nádraží v La Ciotat. Člověk to ovšem soudruhům z východu rád odpustí, protože je známo, že většina financí sloužila tehdy k udržení vysokého životního standardu tamějšího obyvatelstva, takže nezbylo už mnoho prostředků pro zkvalitnění kinematografické techniky. Kromě zmíněných nedostatků to ovšem byla docela milá pohádka ve stylu dobového road movie se sympatickými tvářemi, která byla velmi svižná a potěšila i přátelská stopáž, takže nebylo moc situací, kdy by člověk propadal nudě. Opravdu velmi velmi velmi romantická verze tehdejší situace. Z filmu je cítit, že autor by snad i trošku chtěl podat civilnější příběh, což se mu v rámci některých vztahů snad i daří. Zároveň je ovšem cítit i tlak seshora o alespoň částečné "poruštění" snímku, aby na západě všichni viděli, jak úžasné lidi tam mají a že je jejich režim tím nejlepší na světě. Vznikl tedy poměrně zajímavý kočkopes a já přesně nevím, kam posadit hodnocení, proto dám zbabělé velmi slabé 3 kousky. ()
Ohlédneme-li se za ruskou filmovou tvorbou uplynulých let, tak některým námětům z válečných let nelze upřít poetickou atmosféru a obraznou metaforičnost. Jedné věci si na tomto filmu obzvlášť vážím a dovedu dvojnásob ocenit, že je lhostejný k politice. Kromě toho je zde spousta krásných scén natočených s jakousi něhou. Třeba zborcené naděje ženy v černém, marně čekající na syna. Nenaplněná láska Aljoši a Šury v teskné tónině války je svým způsobem milá. Snad jediná výhrada se vztahuje k úvodní scéně, kde Aljoša utíká a přitom likviduje tanky, která opravdu působí hloupě. Přesto mě film nezklamal a zaslouží si plnou chválu. K čemuž už zbývá jen dodat jen to, že kdo se nezalekne starého ruského filmu, bude určitě spokojen. ()
Galerie (26)
Photo © Union Film Distributors Inc.
Zajímavosti (11)
- Pôvodne boli do hlavných úloh obsadení Oleg Striženov a Liliana Alešnikova. (Arsenal83)
- V slovenských titulkoch sa uvádza, že vojak povie, že je zo "Soslovky", pričom aj s minimálnou znalosťou ruštiny je zreteľne počuť, že vojak v ruskom origináli povie "Sosnovka". Je to overiteľné aj cez Google mapy, Sosnovka je dedina ďaleko od Moskvy, na Sibíri. (andykanadan)
- Film sa odohráva v roku 1942, ale hrdinovia nosia výložky zavedené do armády až v roku 1943. Režisér Grigorij Čuchrai to urobil zámerne. Dúfal, že film bude uvedený v Európe, kde sa už vytvoril obraz sovietskeho vojaka-osloboditeľa v tejto konkrétnej uniforme s danými výložkami, a obával sa, že v krajinách, ktoré oslobodili sovietske vojská, by možno, vidiac vojaka v starej uniforme, povedali: „Nie, to neboli tí, ktorí nás oslobodili.“ (Arsenal83)
Reklama