Ballada o soldatě
Ballad of a Soldier
Balada o vojakovi
Obsahy(2)
Teprve devatenáctiletý Aljoša překvapil svého velitele, když na bojišti druhé světové války zneškodnil dva nepřátelské tanky. Namísto vyznamenání ovšem mladík požádá o krátkou propustku do rodné vsi, aby mohl matce spravit střechu. Cestou potkává veterány mířící domů, mladé brance směrem na frontu i mladou dívku, která si jen přeje být od války co nejdál. Dobrosrdečný Aljoša se snaží každému z nich aspoň trochu ulehčit: vyřídit pozdravy rodině, doprovodit zraněného vojáka nebo vyděšené dívce sehnat trochu vody. To vše ho ale zároveň vzdaluje od jeho původního cíle a zdá se, že svou matku nestihne ani pozdravit. Žádného ze zdržení ale Aljoša nelituje, zvláště ne setkání se Šurou... Sovětský válečný snímek o krátkých chvilkách laskavosti v těch nejtěžších časech natočil v roce 1959 Grigorij Čuchraj podle vlastního scénáře, který napsal společně s Valentinem Ježovem. Oba pak za svou práci získali řadu festivalových cen, nominaci na Oscara za scénář a cenu BAFTA za nejlepší zahraniční film. Lyrický snímek o křehkém poutu mezi dvěma mladými lidmi se na krajinu zuboženou válkou dívá smířlivě, někdy s nadhledem nad absurdními situacemi, jindy vážně – většinou však s nadějí. (Česká televize)
(více)Recenze (78)
Hlášení rádia Jerevan: "Pozor pozor. Dnes se v kyjevském kině hraje rumunský pornografický film Baba dala vojákovi." Za pár minut. "Pozor pozor. Oprava předchozího hlášení rádia Jerevan. Nebude to v kyjevském ale v krakovském kině. Není to rumunský ale ruský film, není pornografický, ale panoramatický a není to Baba dala vojákovi, ale Balada o vojákovi." ()
Přijemné, milé a zároveň válkou zohavené a předem prohrané. Trošku rozpolcená věta o tomhle filmu, ale to vůbec nevadí. Je to naprostá perla válečných filmů. Možná je to tím, že válka je tak trochu mimo náš pohled, ale zároven jsou její následky pořád někde okolo. A co je hlavní, zamiloval jsem se do Šury. ()
Film vo svojej dokonalosti trochu kazí oslavný, až príliš vlastenecký rozprávač v úvode a závere (vzhľadom na dobový kontext ZSSR v 50.rokoch to asi inak nešlo). Čo ale nám vnútri zostáva, je veľmi kvalitne podaný (ne)obyčajného osudu vojaka a bez pátosu. Príbeh začíná bojovými akčnými scénami s tankami na fronte, postupne sa mení na dobrodružno-romantický príbeh na pozadí vojnovej atmosféry a popri hlavnej dejovej línii ešte na malom mieste pútavo vykresľuje množstvo ďalších postáv a ľudských osudov. Objavuje sa strach, zrada, smola, na druhej strane šťastie, statočnosť, láska, nechýba humor, v pozadí detská hravosť, ku konci silne dojímavý okamih návratu. Kvalitný scenár i celkové prevedenie vrátane hereckých výkonov. 90% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) ()
Jasné je, že tieto tzv. odideologizované sovietske agitky mali slúžiť najmä ľudu Západu na to, aby ukázali, že ide hlavne o ľudskosť, vieru v obyčajného človeka, jeho city a pocity. Je to podobné ako pri Osude človeka (nie je náhodné, že oba filmy vznikli v tom istom roku), hoci každý ukazuje čosi trochu iné: kým Bondarčukov Osud človeka ukazuje nezlomnosť roky zajatého vojaka a stratu jeho blízkych, aby i napriek týmto strádaniam našiel v sebe silu pokračovať ujatím sa vojnového sirotka, tak Balada o vojakovi ukazuje, akí boli prostí sovietski vojaci v čase mimo vojnovej vravy - nezlomní v ceste za vytýčeným cieľom, udatní ak bolo treba, nápomocní až za hrob a po rodnej poľa hrude túžiaci. Lásku, hoc v ošiali pudov, jemne vyznávajúci. Napriek tejto tzv. "neidovej ideologickosti" sú obidva filmy veľmi dobré. Charakterizuje ich podmanivý obraz, efektne a efektívne využívajúci čiernobiele tieňovanie slúžiace dokonalému emočnému podfarbeniu zobrazovaného, presvedčivý strih a suverénne herecké výkony. Oba filmy na mňa pôsobia rovnako silne dnes ako v čase detstva, keď som na ne s vyvalenými očami hľadel v telke, či na školskom filmovom predstavení. ()
A vy kam sa podejete? Nuž, Rusko je veľké... Hej, veru, v čase natáčania staliniáda síce už ustala, no napriek tomu mnohí sa podiali až hen na Sibír, lebo tam trebalo stavať železnice a tak celkovo budovať, no a brigádnici zdarma sa zavše hodili. Ale nie o tom je film a je výborne natočený napriek tomu, že názvom i úvodnými slovami jasne dáva najavo, že to nemôže dobre dopadnúť. Ale nejaký pátos okrem pár hlášok s glorifikáciou ruských vojakov neprináša, skôr reálny nezmyselný život počas vojny, kedy mladým pšenka nepokvetla, niektorým dámam věneček nemohol byť odtrhnutý, proste doba, ktorá láske nepraje, hoci mimo frontu sa na chvíľu zdá, že všetko je v poriadku. Prochorenko bola ideálnym stelesnením nevinnosti a ani farbu nebolo treba. Herecké výrazy naozaj špičkové, žiadne slintanie a lá Kemka. Film má vysokú kvalitu hlavne vďaka svojej jednoduchosti. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (11)
- Film sa odohráva v roku 1942, ale hrdinovia nosia výložky zavedené do armády až v roku 1943. Režisér Grigorij Čuchrai to urobil zámerne. Dúfal, že film bude uvedený v Európe, kde sa už vytvoril obraz sovietskeho vojaka-osloboditeľa v tejto konkrétnej uniforme s danými výložkami, a obával sa, že v krajinách, ktoré oslobodili sovietske vojská, by možno, vidiac vojaka v starej uniforme, povedali: „Nie, to neboli tí, ktorí nás oslobodili.“ (Arsenal83)
- Časť filmového štábu odišla pre nezhody s plánmi režiséra. (Arsenal83)
- Film byl nadabován do češtiny již v roce 1961, dabing se však nedochoval. Poté Československá televize Brno vytvořila další dabing, a to v roce 1967. S tímto dabingem, který již nese znaky stáří, Česká televize film odvysílala v roce 2020. (sator)
Reklama