Plynové lampy

Skvělý thriller, který svou mysteriózností trochu připomíná Hitchcockovy filmy. Charles Boyer je jako padouch psychicky týrající svou ženu Ingrid Bergman velmi přesvědčivý, stejně jako Ingrid, vyslouživši si za tuto roli Oscara. Zmínit musím i Angelu Lansbury, tehdy debutující, kterou dnes známe především jako Jessicu Fletcherovou. Celkový dojem z filmu je opravdu dobrý. Psychologicky zdeptán byl jsem z Boyera i já. Jeden z nejlepších filmů čtyřicátých let! (09.05.2009)

Výborný psychothriler, který zaujme především svou působivou atmosférou a perfektním výkonem Ingrid Bergman. Na kvalitě také přidává gradující napětí a celková pochmurná syrovost snímku. Zážitek bohužel kazí oprsklá Angela Lansbury, která už tenkrát měla podstoupit plastiku svého opičího ksichtu. 80% (14.03.2011)

WHAT THE DEVIL ARE YOU? První čtvrt hodinku se nic moc neděje a film je nuda, jenže pak přijedou do svého domu číslo 9 a to teprve potom začíná show. Gregory je vyšinutej tyran, Paula má prasečí rypáček a služka Nancy je pravá nefalšovaná anglická děvka s protáhlim xichtem. Nezbývá než fandit Paule i přes její takt trošku rypáček. Film má ovšem atmosféru a je napínavej a to dělá v konečném důsledku vše. (12.06.2014)

Neobyčejně silný zážitek i při opakovaném vidění. Psychothrillerů o ženách ohrožovaných manžely jsou mraky, ale tento má tak mimořádné herecké výkony, že na něj nezapomenete do smrti. Charles Boyer trýzní Ingrid Bergmanovou tak rafinovaně, že si to ta nebožačka ani neuvědomuje. Když jsou otočeni směrem od sebe, vidíme Boyerovu pravou tvář, ale když se střetnou pohledy, je to úplně jiný člověk. Změna, jaké dosáhl pouhým pohledem, jako když přeblikne semafor. No a když vidíte, jak nehne brvou a metodicky Bergmanové lže, sugeruje jí, že se zbláznila a každé její doutnající podezření típne hned v zárodku protiútokem, působí vlastně sadističtěji, než kdyby ji například zavřel ve sklepě a chodil ji tam mlátit pohrabáčem. Spolu s Psychem absolutní špička žánru. 100% (30.11.2006)

Světoznámý klasik na režisérském poli, výteční herci, spousta oscarových nominací a příběh patřící k žánru, zemi i období, které mám ráda, to přece nemohlo dopadnout špatně. A také že ne. Nejvíce si na Plynových lampách cením ponuré, temné a dechberoucí atmosféry, jež panovala takřka od začátku do konce i přesto, že jsem velice brzy odhadla, zač je toho loket. Chování postav sice bylo v několika chvílích mírně překvapivé a ne úplně logické, ale všechny tyto drobné výtky přebijí herecké výkony, pevná režie a hlavně ona atmosféra. (17.12.2013)