Jak chutná láska

Pohádkové příběhy poslední dekády české produkce stojí za dvě slova, která nebudu psát, všichni však tušíme.! Smutný konec vytříbeného pohádkového vypravěčství našich předchůdců... Hvězdu dávám jen za přednes dobra vyhrávajícího nad zlem. V dnešním světě jsou pohádky=snové příběhy prakticky nutností, aby človíček, zvláště ten menší, mohl uniknout před realitou. (13.12.2009)

Na ty hrůzy, co je člověk pod slovem pohádka v poslední době nucen shlédnout, je tenhleten jednoduchoučký a občas i úsměvný příběh ještě na hranici snesitelnosti. Všichni hrají celkem dobře, Cvalík Saši Rašilova je příjemně naivní, exteriéry pohádce taky pomohly a naštěstí se tam zpívá jen při titulcích. (14.12.2009)

Ani před patnácti lety a ani odstupem času a (až na výjimky) sestupnou tendencí českých pohádek opravdu nechápu zdejší kritiku! Hodnotíte televizní pohádku a ne hollywoodský thriller proboha... Jak chutná láska je velmi příjemná pohádka, kde vše fuguje jak má. Jestli pokulhává technické (řemeslné) provedení nehodnotím, stejně tak, jako tyto věci nehodnotí děti. Ano, asi by šlo natočit lépe, ale i tak je to na pohádku pro děti více než dostačující. Příběh lásky, napraveného zla a na hodinovou stopáž dost děje, za mě by takových mohlo být víc. (08.01.2017)

Pohádku nezachrání ani krásná Jitka Ježková a můj oblíbený královský hrad Zvíkov. Když si vzpomenu na excelentního Svatopluka Skopala v Sequencově pseudohistorickěm muzikálu Dva na koni a jeden na oslu kde mě mrzelo že to byl příšerný pseudomoderni paskvil kde režisér zabil herce tak zde ani Herci nemohli už nic zachránit Škoda i Vladyky. Pomátka právem patří do zapomění. (04.01.2021)

Problém anorexie se neobjevuje v pohádce poprvé, Lotrando a Zubejda jsou v jednom z dějů o tomtéž, i tam to souvisí s tím, že princezna nemá maminku. Docela výstih, když se vezme v potaz, že anorexie je často volání o pomoc, když v rodině něco nefunguje. K pohádce samotné - i přes aktuální problém je pohádka v duchu klasických českých pohádek, navíc je dobře obsazená (vážně mám slabost pro Jitku Ježkovou jako princeznu a Svatopluka Skopala jako jakoukoliv pohádkovou postavu) a slušně zahraná. S hodnocením bych šla výš, protože princezna Jakub Prachař byl k popukání, ale v závěru ta slepice šlapající po koláči mě opravdu pohoršila. Taky mi tedy připadá za vlasy přitažené, že princezně stačilo poponést dvě vědra a zamaže se jako čuně a zásadně změní svůj postoj k lidem. A taky nevidím důvod, aby, byť poprvé v životě hladová, jedla pečené brambory i se slupkou. Příjemná hudba uklidnila popuzeného diváka, ale plné hodnocení tomu nedám. (25.09.2011)