Následky lásky

Všechny italské filmy lze rozdělit na čtyři druhy: 1. klasické, jež jsou jako velké romány, 2. komedijní, jež jsou jako tržiště a cirkus, 3. surrealistické, jež jsou jako vykonstruované obrazy Picassa, nikoliv jako snivé obrazy Dalího, 4. spaghetti westerny, jež jsou jako špagety. Tento film je prvního druhu, ačkoliv se tváří jako třetí druh. Navíc má zavádějící název, protože to, co ukazuje, není následkem lásky, ale následkem dvou rozhodnutí. Prvním rozhodnutím hrdiny příběhu byla volba pro koho pracovat. Druhým rozhodnutím bylo konečně se přestat bát smrti, které přichází při pohledu na pohřební spřežení, kdy si padesátiletý Titta Di Girolamo uvědomuje, že je již dávno mrtvý. Celý příběh je následkem těchto rozhodnutí. (11.12.2013)

První třetina filmu je až neuvěřitelně dobrá. Rafinovaná hra s tajemstvím a jeho důmyslným odhalováním, elegance, s jakou režisér charakterizuje postavy, vizuální, akustické a verbální žonglování s detaily a jejich symbolickými významy - dech beroucí! Když se však zhruba od poloviny snímku příběh dá do pohybu a epická stránka nabere vrchu, film paradoxně ztratí svoje napětí a stane se obyčejnějším. Závěrečná katarze mi potom nevyzněla natolik přesvědčivě jako entrée. Vytvořit originální filmový jazyk funkční a poutavý, to je nesmírně těžké. Dokázat však pomocí tohoto jazyka vygradovat film až k úplnému závěru, to je ještě mnohem těžší. Přesto (nebo i právě proto) SMEKÁM KLOBOUK! 90% (11.02.2011)

Hrozně zajímavý film, užíval jsem si nádhernou kameru, hudbu i herectví Toniho Servilla, na kterého mě strašně baví koukat. Sice mi tam ne úplně všechno sedlo, ale stejně to byl velmi příjemný filmový zážitek. Bylo mi rovněž líto, že tam té lásky bylo tak málo, skoro jak šafránu, ale o víc je možná ten film překvapivější - trailer sliboval dost jiný film, než jsem dostal, což v tomto případě není na škodu. A závěr je rozhodně velmi silný. Pokud se vám loni líbila VELKÁ NÁDHERA, měl by skoro jistě zafungovat i tento starší film - u mě rozhodně spokojenost hraničící s nadšením. (23.02.2014)

Paolo Sorrentino ukazuje, jak je schopen natočit snímek, u kterého budete přemýšlet, třeba jen proto, proč je konkrétní záběr tak dlouhý, ale přitom budete zírat na to, co se děje. Je to kriminální film. V pomalém tempu a s důrazem na herecké výkony, ale přesto s příběhem, který rozhodně nenudí a dovede zaujmout ve více rovinách. (11.08.2017)

Na můj vkus až příliš vykalkulované, sterilní a pro mě jako pro diváka nepřesvědčivé - především ono „milostné vzplanutí“, které je naznačeno už v názvu samotném a které má určovat pointu celého filmu. Závěr, který měl najednou velice rychlý spád a útočil na mé smysly těmi nejlacinějšími taktikami citového vydírání, to celé kompletně zazdil. Možná, že to, co mělo zůstat nevyřčené, mělo i nevyřčeným zůstat… Tenhle film mě zkrátka nezasáhnul, ba zklamal (poté, co jsem se namlsala „Velkou nádherou“). (22.11.2013)