Následky lásky

Muž žijúci osamelým životom nesmie byť bez fantázie. Teda, ak nechce zomrieť na starobu, ale nejakým mimoriadnym spôsobom. Režisér sa tu so mnou trochu pohral a neukazoval mi to, čo chcem vidieť, ale ukazoval to, čo som vidieť nepotreboval. A keď s tým neprestal až do konca filmu pri vražedne pomalom tempe, nemôžem to mimoriadne oceniť. (11.01.2016)

Velká škoda, že se italský film, který se snad jako první začal zabývat obyčejným člověkem žijícím v obyčejném světě, přepnul na luxusní svět celebrit, zločinu a přepychu. Velká nádhera, ano, ale k čemu? Příběh padesátníka začíná opět impozantně (tak jak má Sorrentino ve zvyku); meditací o tom, jak je pro samotáře důležitá fantazie. Ta se ale rozplyne do dvou křivolakých příběhů, o mafiánské kolaboraci a nenaplněné lásce, které se nesejdou, ale také proč by měly... Z aktivní fantazie zůstávají jen heroinové noční můry insomniaka. Tím ovšem nechci upírat fantazii režisérovi, scénáristovi ani hudebnímu skladateli. (16.01.2016)

Pravda je nudná, priateľ môj. Nudná ale môže byť v niektorých prípadoch aj fantázia, nudné môže byť v podstate všetko. Úvodné filozofické múdra osamelého muža sú osviežujúce, taktiež je pozoruhodné, ako režisér diváka núti rozmýšľať. Ďalej sa film uberá pomerne prekvapujúcim smerom. Snáď veľa neprezradím, ak poviem, že je to smerom zo severu na juh. Pozoruhodný počin, ale Veľká nádhera aj Mladosť sú neporovnateľne lepšie. (21.01.2018)

Paolo Sorrentino ukazuje, jak je schopen natočit snímek, u kterého budete přemýšlet, třeba jen proto, proč je konkrétní záběr tak dlouhý, ale přitom budete zírat na to, co se děje. Je to kriminální film. V pomalém tempu a s důrazem na herecké výkony, ale přesto s příběhem, který rozhodně nenudí a dovede zaujmout ve více rovinách. (11.08.2017)

Ti, kteří berou film čiště jako konzumní záležitost, by Následky lásky nejspíše během první poloviny vypnuli. Sorrentino totiž divákovi nic nedaruje snadno a vy tak první hodinu sledujete scény ze života muže, o kterém se nedozvíte prakticky nic. Náš hlavní hrdina se totiž s nikým nebaví, nic výjimečného nepodniká. Vlastně posedává v kavárně, nosí kufřík s penězi do banky a občas prohodí pár slov s párem, vedle kterého v hotelu bydlí. Kdo je, jak se jmenuje, jaký je jeho příběh nebo proč to dělá; to vše je nám, pozorovatelům zvenčí, utajeno. Teprve druhá polovina filmu začne zodpovídat divákovy otázky a dávat všechny předchozí výjevyy do souvislostí. A teprve v tu chvíli vám začne docházet, jak geniální je Sorrentino režisér a scénárista. Za sebe musím říct, že v době, kdy tento komentář píšu, uplynul od chvíle, kdy jsem Následky lásky poprvé a zatím naposledy viděla, téměř rok. A přesto si je vybavuji lépe, než řadu filmů, které mi zkřížily cestu v posledním měsíci. (15.01.2014)