Villa paranoia

Dánské tragikomické divadlení, ve kterém herci musí naposledy nasadit masky a přidat nové repliky do zpackaného scénáře, zvaného život, aby mohli bez potlesku nechat spadnout oponu a začít zkoušet novou hru - jejím prologem je "Hymnus o lásce" a přetvářka v ní nemá místo... Severská odtažitost s přítulnými okamžiky. (25.07.2013)

Venku chumelí o sto šest a já mám pocit, že pytel se nám v poslední době roztrhnul i s absurditou. Absurdita je krásná věc, pokud ovšem není absurdní to, že dvaaosmdesáti procentní film působí tak, jakoby sám nevěděl, čím chce být. Aneb stoprocentně, absolutně a bez výhrad souhlasím s glosou kolegy =woodyho=, že "film měl být buď více absurdní nebo více přirozený." Co co co co co jééé? To to to to to sem přece přece měl ří ří říct já! (21.02.2013)

Teď bych se měl asi tetelit blahem a psát něco v tom smyslu, jaká to byla pecka, co má skoro 80 procent, ale nic takového se tu nekoná. Sonja se mně líbila daleko víc v Open Hearts a filmový otec se synem mně přišli, jako dva vrstevníci a ne, jako lidé, co je dělí jedna generace. Ale pokud má někdo zálibu v podobných bizarnostech, či dokonce v pěstování drůbeže, proč ne. (04.06.2014)

Fantastický film, který si nekompromisně od prvních záběrů razí cestu do divákova srdce. Hlavními klady filmu jsou silný příběh, herecky vynikající Sonja Richter a zajímavé postavy. Při sledování jsem se neubránil srovnání s přeceňovaným diváckým hitem loňského roku Nedotknutelní - pokud by přišla řeč na to, který z těchto dvou filmů je k divákovi poctivější (a který je naopak vykalkulovaný midcult), osobně bych v tom měl jasno - tento severský skvost mě svými přesvědčivými kvalitami bezvýhradně dostal. VILLA PARANOIA mně osobně přivodila intenzivní nadšení a velký divácký zážitek z výjimečného filmu, který bych nejraději viděl hned znovu. Nejen všem fandům severské kinematografie ho mohu směle doporučit. (24.07.2013)

Chladně nepříjemné pasáže střídají ty smešné, které karikují okolní svět a především lidské postavy v něm. Milostná linie je mnohem krásnější než v uhlazených bijácích typu Láska nebeská, protože působí opravději na pozadí, které režisér nepřikrášluje. Každodenní realita se na nás někdy šklebý jako Jorgen; žijeme ve světě na jedné straně hnusném, páchnoucím, ale vždy tu bude naděje, víra a láska. Láska z té trojice je největší. Režisér sevíruje jednu něpřijemnou scénu za druhou a parodoxně ve mně snímek probudil ohromnou naději a víru v život (Jaký triumf!). Některé dánské filmy jsou naprosto vynikající. (01.03.2012)