3-iron

Existuje jiný režisér, který dokáže za pomoci herců a kamery vyprávět příběhy tak lehce a uhlazeně jako Ki Duk Kim? Já o něm nevím. Ki Duk Kim je král a vládce ticha, řeči obrazu a kamery. To přivedl ve snímku Bin-jip do dokonalosti a předkládá poetický příběh o milostném trojúhelníku, kde jsou dva pro sebe a třetí jen doplňuje jejich existence. Ze začátku jsem nebral jeho způsoby za to nejlepší, ale na konci mi dokázal, že moc dobře ví co dělá. Příběh vypadá velmi jednoduše, ale má mnoho podob, které stačí hledat a kdo nalezne bude rozhodně silně překvapen promyšleností a půvabem myšlenek. Ať žije tento korejský Bůh a doufám, že své kvality pro mě potvrdí i v ostatních filmech. Film, který bych asi nedokázal nikomu doporučit, i přes to jak mě oslovil....je velmi těžký a pro někoho rozhodně nudný. (10.03.2006)

Když nepočítám Jaro, léto ... tak se jedná asi o nejlepší Kimův film. Tentokrát nechal režisér zapomenout na skutečnost, že je úchyl, prasák, zoofil a prostitutkofil, jak to pilně dokazuje ve svých ostatních filmech. Tentokrát se zaměřil na sen a skutečnost. Jak je u něj zvykem, nepotřebuje k tomu sáhodlouhé dialogy, vždyť hlavní hrdina nepromluví ani slovo! Poetický film, který si budu pamatovat jen v tom kladném. (27.10.2010)

Ako občasný divák ázijskej umeleckej tvorby dávam tomuto filmu ****, aj keď mi príli štýl kdk nesedí. Vyznenie týchto filmov mi pripadá neuchopiteľné, avšak raz za čas takáto exotika poteší. Pozitívne hodnotenie výrazne ovplyvnila záverečná cynická pointa. Inak v rozhovore kdk priznal neoblúbenosť svojej tvorby u kórejských kritikov. Zvláštne, že u nás je kultová osobnosť (a je to dobre). (07.08.2009)

Velmi zvláštní, působivý snímek z kinematografie, které jsem se dlouhý čas vyhýbala a která mě vůbec nelákala. 3-iron měl být prvním snímkem, který mé zábrany prolomil. Chvílemi působí jakoby nadpozemsky, jako sen. Je to film, který může být možná pro nějaké osoby nezáživným, a nebudou o něm mluvit kladně. Kdybyste se jich zeptali proč, možná by odpověděli, "že to bylo nudné a že se tam vůbec nemluvilo." Ale jsou někdy dialogy opravdu ve filmu tak důležité? A ve vztazích? Někdy jsou slova zbytečná a nepodstatná, mnohem důležitější může být mlčení, ticho a pohledy, které dokáží říci vše to, co slova nikdy nesvedou. Mlčení může být dialog pronášený srdcem. Je to chvíle, kdy nechceme mluvit, protože slova by mohla vše pokazit. To, co zde není vyjádřeno slovy, je vyjádřeno v celkové hloubce a jakémsi kouzlu tohoto filmu. A ne každý tomu bude schopen porozumět. (11.09.2009)

Můj první Ki-duk Kim. O tomto režisérovi jsem slyšel hodně, tak jsem byl zvědavý, jestli se mi bude líbit. A světe div se, celkem i jo. Ze začátku jsem si říkal, že tohle vypadá zajímavě, postupem času mě to začalo nudit. Jenže pak přišel závěr, kde mě jedna věta zcela odrovnala. A já pochopil. Nemám co víc, bych napsal, snad jen - 80 %. (22.04.2010)