Přátelé Eddieho Coylea

BULLITTŮV PŔÍPAD, známější snímek režiséra Petera Yatese je fajn film, ale človék si z něj po delší době vybaví jen tu slavnou automobilovou honičku. Příběh za moc nestál. Tímto zásadním nedostatkem naštěstí netrpí tato o pět let mladší žánrová lahůdka od stejného režiséra. A tak se zde velmi stylové podání nachází v symbióze se skvěle napsanou zápletkou s perfektně vykreslenými postavami a vytříbenými dialogy. Zásluhu na tom bude mít asi zmiňovaná kvalitní literární předloha. Po shlédnutí je Vám pak jasné, že se zde Tarantino, Ritchie a spol. více než inspirovali. (26.10.2011)

Takový bezútěšný, melancholický a značně i náladový pohled do zoufalého světa drobných kriminálníčků v Bostonském podsvětí, kteří sami den co den bojují o přežití, i třeba pomocí zrad. Základem úspěchu tohoto filmu, je určitě dobrý kriminální román jako předloha (podle mnohých ohlasů, prý jeden z nejlepších vůbec), ocenit musím hezký minimalistický směr, vynikající realičnost, docela působivě vykreslenou atmosféru onoho města, ale až na ty dvě nezvykle tiché bankovní loupeže (které samotné nemají moc význam), mě to to celkově moc nevzalo, film přes svoje značně pomalé tempo spíše nudí. Snímek prakticky postrádá nějakou větší akce, nebo jen náznak či pokus o ní, napětí se divákovi také moc nedostává, chybí prostě jiskra-náboj, nějaké větší oživení a dynamika. Dalším problémem může být samotná románová předloha, přenesená na filmové plátno, samotný scénář je dost nesourodý, takže chvíli trvá než vůbec zjistíte o co tady komu jde, a než se ukáže co je tím hlavním cílem, snímek je i místy dost zmatečný a matoucí. Do světoznámé hitovky "Bullita" tohle mělo hodně daleko, svým ztvárněním to mělo blíže k francouzským noir kriminálkám a lá Melville. V tomto případě šlo o takový Post-Noir (Modern Noir). Mitchum a Boyle (parádně slizký) hezké spojení, samotný Mitchum podal skutečně vynikající a přesvědčivý výkon, jeden z nejlepších co jsem od něj kdy viděl, škoda že stále tak málo doceněných. Herecké výkony a dialogy, to je tady patrně to nejlepší vůbec, jinak toho snímek nabídnout moc nemá. Jako fanda zámořského hokeje (NHL) jsem ale musel ocenit záznam z dobového zápasu NHL, úplně na závěr, mezi místními Medvědy a Jestřáby z Chicaga - kde samozřejmě nechyběli a byli vidět hvězdy jako Bobby Orr (4), Phil Esposito nebo John Bucyk, někdejší hokejové superstar. Jeden z dalších Tarantinových inspiračních zdrojů. (14.05.2012)

Nezajímavý, mírně se vlekoucí, občas ne úplně srozumitelný děj; není komu fandit, neobjevuje se žádný sympaťák. Robert Mitchum není ve své roli ani chytrý ani moudrý, je to spíš mudrlant trousící plané historky, které začasto postrádají pointu, nebo aspoň takovou pointu, která by případně ilustrovala, o čem je řeč. Nuda. (03.08.2012)

Criterion blu-ray projekce. Tarantinův inspirační zdroj. Neskutečně strohá, emocionálně chladná podívaná. Yates vždycky dělal takovéhle filmy, i ten slavný Bullitt byl vlastně takový, ale tam skrze McQueena aspoň nějaké emoce protlačil a měl několik nezapomenutelných scén. Tady jsou dvě loupeže banky, z nichž jedna trvá asi minutu, druhá na začátku filmu je mrazivě chladná, provedena se stoickým klidem, opravdu povedená, ale tím pozitiva končí. Všechno zde probíhá s takovým klidným ksichtem, i ti herci deklamují staticky, Mitchum je tu vysloveně jenom do počtu, jeho hra „na obě strany“ je vám vlastně celkem šumafuk, stejně jako strasti mladého překupníka zbraní. 100 minut stopáže se rozplyne jak pára nad hrncem, bez zapojení diváka do děje a to je vzhledem ke kultovnímu statutu, jako ten film má v zámoří, docela zklamání. (06.10.2018)

Yates diváky zaháčkuje heistovým rámcem, ale namísto standardního žánrového bijáku před nimi rozprostře chladně odtažitou, ale díky tomu právě fascinující kriminálku o nevyzpytatelnosti života za hranou zákona. Bez předchozí znalosti děje navíc vyprávění představuje labyrint, v němž se pohybují různé postavy, jejichž vzájemné vztahy a role v celé kriminální struktuře se pouze postupně odkrývají. Toho scénář využívá nikoli k dramatickým zvratům, ale za účelem stupňování napětí a současně zprostředkování cynismu zdejší galerky i zástupců zákona, kde nikdo neví, kdo mu půjde po krku či ho zaprodá za iluzi vykoupení. Vztahy postav tak do značné míry lícují se samotnými loupežemi, které vlastně slouží jako metaforické paralely. Nejprve nahlédneme ideální scénář, ale i když vidíme, že je možný a naplnitelný, nezbavuje to další loupeže napětí z toho, jestli se někde něco nepodělá a co to pak bude mít za následky. (08.12.2021)