Zmizení

Žánr filmů-noir jsem se naučil spojovat s představou drsného hrdiny, který, ač schytává rány ze všech stran, si jde tvrdě za svým a přes sérii dlouhých dialogů a přeražených nosů se propracuje až k finálnímu odhalení. Nikterak šokujícímu a většinou zdaleka ne uspokojivému. Zmizení toto schéma naplňuje do posledního puntíku, pouze se na rozdíl od většiny klasických noirů neodehrává někdy ve 30./40. letech, nýbrž v současnosti a ani jeho hrdinové nejsou v příslušných letech. Většinou jde o studenty. Ten hlavní připomíná ve slabší chvilce Harryho Pottera. Stejně jako Potter nadužívá orgán zvaný mozek, čímž drsné detektivy ze staré školy nepřipomíná. Svým štvavým honem za vrahem milované dívky ano. Scéna, kdy pronásledovatele, nabroušeného bijce, odrovná jednoduchou lstí je pěkná velmi, když do sebe nechává opakovaně mlátit, již to zavání scénáristickou snahou udělat drsňáka z někoho, kdo jim není. Nízkorozpočtovost snímku jest patrná z každého záběru, Povětšinou neznámí herci (pouze tvář Emily ze Ztracených by někteří mohli shledat povědomou), minimum „draze“ vypadajících scén a tím pádem největší zátěž nakládána na bedra inteligentního scénáře. Inteligentní však neznamená dost silný na to, aby podobnou zátěž unesl. Občas jsem se přistihnul, že nevím, čí poměr s kým se zrovna řeší a ani jsem nepociťoval potřebu to zjistit. Nepřičítal bych to na vrub snaživých mladých herců (mňamózní femme fatale nechybí), spíše odtažitosti celého filmu. Nejspíš mělo jít o způsob, kterak nám dát najevo, jak vážný režijní počin sledujeme. Naštěstí to není dotažené do extrémů vyvolávajících smích (ač hudební motiv sestávající z asketického cinkání do skleněných lahví k tomu směřuje). Nejlepší je přistupovat ke Zmizení jako ke studentskému filmu. Učinil jsem tak, s přimhouřením očí přežil několik nudných dialogů, žasnul nad skromným množstvím bravurních režisérských nápadů a naplno si vychutnal úžasnou komplikovanost způsobu, jak si postesknout nad chybějícími cihlami v našem životě. Stačí totiž odebrat jednu a zřítí se celá zeď. 75% Zajímavé komentáře: mm13, numi, silent cut, arkie (20.01.2008)

Protagonista vyzerá ako subtílny intelektuál, ktorý píše do školského časopisu a pokúša sa stať spisovateľom. V póze drsného chlapíka, ktorý si päsťami kliesni cestu, a aj za cenu krvi zdoláva prekážky, aby znova našiel svoju zmiznutú lásku, nezdal sa mi ani trochu uveriteľný. Film mal síce vláčnu atmosféru noiru, ale bol zasadený do súčasnosti. 30. - 40. roky, to boli časy, keď sa drsní frajeri pomaly vozili na svojich veteránoch poloprázdnymi ulicami a mohli obdivovať svet. Život musel mať vtedy iný rytmus. Vzhľadom na časovo-priestorové súradnice filmu Brick, je príbeh, ktorý ponúka nerealistický. Dĺžka filmu bola prepálená a dynamika mu chýbala ako soľ. (23.07.2011)

Scénář: Rian Johnson .. Lunch & brick. __ Nesedlo. Příběh provařený, vyprázdněný a především málo uvěřitelný. Po režijní stránce snaživé, kamera také pracuje zajímavě, ale ani tak mne lynčující atmosféra nepohltila. Možná to nešlo i kvůli úplně otřesnému médiu, kterému vždy v intervalu několika minut na pár vteřin zamrzl obraz. Sice to podtrhovalo syrovost, rytmizovalo děj, ale také rušilo. A zkusit to znova? Hm, v nejbližší dooobě určitě ne.. (03.11.2008)

Tuhle Neo-Noirovku jsem si rychle zamiloval a uz jsem ji stihnul alespon 5x zhlednout a to se k filmum moc nevracim. Skvela temna atmosfera + hudba a zajimava prostredi delaji z tohoto snimku mimoradne dilko se skvelou atmosferou a vzdy kdyz mam chut na potemelou detektivku ze stredoskolskeho prostredi sahnu po Brick. (01.09.2006)

Sikovne. Velmi sikovne. Az na to, ze mi to prostredie "podsvetia nezletilych", trochu nesadlo. Ale to nic, kedze sam reziser si obcas z toho robi forky. Skvele vymysleny, zpracovany a vlastne aj zahrany mikrosvet, v ktorom vsetci a vsetko neustale viri. Divak nema sancu nieco predvidat. A aj ked to skutocne nerad hovorim , atmosferov to skutocne pripomina filmy od Lyncha. Hudbou, chraktermi, zapletkou (Twin Peaks, Lost Highway). Hlavne v prvej polovici. Potom sa film ubera uz svojskejsou cestou. Treba pochvalit aj scenar, pretoze iked je zapletka sebeviac koplikovana, nikdy to nesklzne do stavu, kedy sa divak uz zacne stracat. Iked neviem, ci si to este niekedy pustim znovu, bavil som sa dobre. Opat sa ukazalo, ze hlavne v nizkorozpoctovych filmoch sa ukaze tvorivost a zapal tvorcov. (7.3/10) (11.06.2008)