Dům voskových figurín

Originál z roku 1933 (The Mystery of the Wax Museum) som nevidel a ani neuvidím. Moderný remake z roku 2005 radím medzi vydarené vyvražďovačky mladých a nadržaných. Na základe doporučenia Encyklopedie hororového filmu som dal šancu nemodernému remaku, a teda bieda. Svojim letopočtom silne poznačené. Naivné, skôr divadelné, nestrašidelné, úsmevne nudné. Za zmienku stojí prítomnosť začínajúceho Charlesa Bronsona a predovšetkým účasť Carolyn Jones (budúca pani Morticia Addamsová). (03.02.2024)

Když bych se pokusil o takové letmé srovnání se snímkem z roku 2005, tak došlo v podstatě k očekávanému scénáři. Tato starší verze má mnohem zajímavější příběh, avšak zcela postrádá jakoukoli hororovou složku. Znovu se mi nechce věřit, že tohle mohlo být děsivé v době vzniku. Pokud tedy hledáte dobrý horor, tak jste zde na velmi špatné adrese. Pokud se však spokojíte s docela zajímavým filmem, tak můžete být spokojení. Je každopádně zajímavé sledovat, jak se v průběhu let měnit pohled na to, co je děsivé a jak diváky vyděsit. Také bylo zajímavé sledovat, že nám od 50. let ženy výrazně zkrásněly. Tedy mluvím samozřejmě o ženách, které se nerozhodly podlehnout stále častějšímu nešvaru s proměnou v plastovou láhev. [65 %] (17.02.2021)

Film je nakrútený v štýle starých hororov z tridsiatych rokov a hlavne, keď sa objavuje zdeformovaný vrah, má to riadne čaro. Je to akoby klasický zloduch z čiernobielej éry, ktorý prebehol na farebné plátno. Podobne je tam niekoľko skvelých nápadov a scén ako napríklad úvodná scéna s horiacimi figurínami, či celkovo ten úžasne béčkový námet a všetko s ním spojené. Bohužiaľ to, čo má tie scény spájať, je úplne mizerné a vrcholom je predvídateľný záver filmu. 7/10 (03.01.2016)

Děj tohoto filmu nemá s House of wax z roku 2005 společného nic, krom několika mrtvých lidských těl zalitých do vosku. Na rozdíl od svého novodobého jmenovce je House of wax z roku 1953 nápaditá kostýmní podívaná, určena sice pro popcornové publikum amerických drive-inů, leč nesoucí v sobě atmosféru těch nejlepších hororových klasik. Příběh se točí kolem skvělého sochaře (Vincent Price), kterého zradí jeho obchodní partner a kvůli pojištění nechá spálit jeho nejlepší práce z vosku. Sochař téměř uhoří. Po nějaké době se však vrací s jediným cílem – pomstou. Své oběti zalévá do vosku a vystavuje je ve svém domu voskových figurín. Zajímavostí je například účast mladého Charlese Bronsona v roli němého svalovce Igora, který plní zločincovi temné plány. Je vidět, že to tehdy všechny bavilo natáčet, díky čemuž mohli vznikat filmy na pomezí umění a braku, které baví i po 50.letech. Na kvalitě se samozřejmě podepsal i jako vždy výtečný Vincent Price. (13.08.2005)

Některé filmy dokáží polekat i po letech a ruku na srdce, kdybych viděl Dům voskových figurín v roce 1953, asi bych spal hodně dlouho u rozsvícené lampičky a usedavě brečel pokaždé, když by večer vypadnul proud. Jelikož jsem hrooozně moderní člověk, co to viděl až v roce 2014, kdy už s člověkem nehne skoro nic, tak budu mít jen tik v oku a klepavku :-D Film se hodně rychle rozjede a je krásně temný s ponurým dějem, bezvadnou hudbou no a doslova ďábelský Price musel v tu dobu děsit většinu diváků. U filmu mě příjemně mrazilo a užil jsem si ho. Prvních 45 minut bezchybných, pak to trošku ztratí dech, ale nenechte se vysmát konec už je opět parádní. Když to porovnám se stejnojmenným horororem z roku 2005, který mám velmi rád a dal jsem mu plnou palbu, tak světe div se, zjistím, že tento je příběhově ještě lepší a rozhodně opět dávám plnou palbu. Kdo neviděl o dost přišel. (07.01.2015)