Cestující v dešti

Atmosférou takový maličko netradiční Colombo ;-) Film si nezakládá na bolestnosti či tragédii - takové brutální přepadení zvládla Marlén vcelku velmi statečně - žádné psychodrama. Tuto francouzskou školu sice nedokážu pojmenovat, nicméně rysy jsou uchopitelné - vyber si zajímavé téma, zajímavou zápletku, zajímavé herce a také pěknou lokalitu a dané ingredience s jistým citem zpracuj ;-) (12.03.2013)

Rozjíždí se to fakt zajímavě a ten psychopat na začátku vypadá opravdu jako psychopat, kterýho by asi nikdo nechtěl potkat někde v tmavý uličce. Prostě vypadalo to zase na jeden poctivej oldskool thriller. Jenže postupně se z toho stane úplná slátanina. Charles Bronson tam začíná rozjíždět nějaký divadýlka, kecá tam pořád něco o nějaký tašce, ale děj se prakticky nikam neposouvá. Pořád jsou tam akorát nějaký odbočky a kličky a mě to přestalo bavit. Pak se ta slavná taška konečně najde, tak jsem doufal, že třeba film dostane nějakej novej náboj, ale nic. Nuda pokračovala až do závěrečnejch titulků. Dávám 2 hvězdy za úvodních cca 30 minut a obstojně hrajícího Bronsona. (05.02.2015)

Dvě hodiny utekly jako voda a já přemýšlím o tom, co jsem to právě viděl. Cestující v dešti začíná jako tuctová kriminálka z pohledu vraha. Nejprve přijde zločin, poté pokus o zahlazení stop a nakonec se objeví muž v obleku se spoustou otázek. Vše by bylo v pořádku, kdyby onen vyšetřovatel nebyl neustále se usmívající Charles Bronson, který nejenže nepůsobí jako policista, ale navíc se zdá, že je komplic oběti a přišel se pomstít. Marlene Jobert se ovšem k ničemu přiznat nehodlá, jediné po čem touží je klid a návrat do rutiny jejího obyčejného života. René Clément z této zápletky natočil perfektní zamotaný příběh, ve kterém jsem si nebyl jistý vůbec ničím. Samotný scénář, byť sebelepší, by tohle nedokázal. Lví podíl na tom, že jsem tápal až do poslední minuty, mají oba herci. Ona je křehká, dětsky umíněná, poddajná, přesto zvláštním způsobem silná. On je mužný, proklatě charismatický, dominantní a ve všem o tři kroky napřed. Tajemný Harry Dobbs v Bronsonově podání působí skoro jako polobůh a zrzavá Mélancolie je hypnotizována jeho mocí a sebejistotou. Oba hrají jako o život a chemie mezi nimi funguje neskutečným způsobem, Bronsonovi jsem věřil každé slovo a pod jeho pohledem bych se přiznal k vraždě sám, Marléne bych obhajoval do posledního dechu. (05.01.2012)

Cestujícího v dešti je docela těžké žánrově zařadit. Clément si dal práci prvky nejen protřepat, nýbrž nemilosrdně promíchat. Mimikry dramatu morfují v hitchcockovskou kriminálku a nakonec v nepravděpodobnou romanci s výraznými prvky psychologického filmu. Podmanivý maglajz drží pohromadě jednotná melanchodlická atmosféra, zahuštěná lounge soundtrackem Francise Mai [zhruba na úrovni Air circa Moon Safari, mínus beaty], a potom okolnost, která se za celý film nezmění ani jednou - kočičí výraz Charlese Bronsona, jehož angažmá ve francouzských filmech patří k tomu lepšímu, co po sobě zanechal. Jeho drsný Harry Dobbs se ve filmu filtrovaném snivou náturou hlavní hrdinky ocitá trochu mimo mísu. Snovým uplakaným světem riviéry po sezóně projíždí jako nůž máslem, práská kníry a změkčilými frantíky pohazuje jako polystyrenovými paňáky. Je to asi spíš zásluha zdatného režiséra, že se méně fyzických prvků svého hereckého partu shošťuje přes obludný doplněk pod nosem se ctí. Komu nevadí režisérký exhibicionismus, na tomhle Clémentově snímku si vyloženě pošmákne. (28.09.2013)

Trosku hitchcockovky, ale tez klasicky francouzsky thriller, tak jak je v te sladke zemi dokazali na prelomu sedesatych a sedmedesatych let tocit proste nejlepe. Marlene Jobert je nadherna (kdo zna Rudovousovu zatizenost na rusovlasky chape ...) a hlavne neuveritelne presvedciva, stejne jako jeji herecky protejsek. Moment kdy se poprve objevi na scene je filmarska ekvilibristika. (17.04.2010)