Devět písní

Winterbottom se snažil o těžkou alternativu, ale ve své snaze natočit cosi nezvyklého pozapomněl na styl a finesu a tudíž vznikl jenom jakýsi ulepený paskvil s vizuálem lepšího domácího videa. Záznamy koncertů rockových skupin (navíc těch průměrnějších z UK) jenom posilují dojem, že rejža chtěl být zajímavý za každou cenu a navíc se mu to hodilo do krámu, protože těch devět písní mu natáhlo stopáž alespoň na hraniční celovečerní délku. Dvě hvězdy za všechno, co ve filmu souvisí s Margo Stilley. (05.04.2012)

9 songs vznikl tak, že se jeden střihač ožral a zhulil, rozstříhal přírodovědný dokument, romantický film, koncertní záznam a pornofilm a takřka náhodně různé kusy sestříhal dohromady. Samozřejmě to není pravda, ale mohla by být. Zajímavé na tom všem je, že je to docela zajímavé. Je to trochu jako listovat něčím denníkem a napřeskáčku číst náhodně vybrané pasáže a přitom poslouchat muziku. Přesto v tom příběh je. Hlavní hrdinové prostě chodí na koncerty, fetujou a šukají. A pak jeden z nich odletí do Antarktidy, kde má na co vzpomínat. Hmmm... ale ta kozačková scéna... je příliš krátká. Je to fajn film, ale patrně jen na jedno podívání. Podruhé už nebude mít co říci. (08.02.2019)

Na tento Winterbottomův projekt (nerad bych tu používal slovo film) mám podobný názor jako na Allenův pokus Melinda a Melinda. Stejně jako mi přišlo nefunkční prostřídávat komedii s tragédií, mi takové přišlo i střídání záběrů z koncertů aktuálně letících hudebních skupin s pornografií. Alespoň to má snesitelnou stopáž. (08.07.2005)

Kieran O'Brien a Margo Stilley spolu chodí na koncerty do Brixton Academy a provozují chráněný pohlavní styk. To je vše, co se v tomto filmu děje. 9 Songs obsahuje dvě dějové linie stále se opakující dokola. Koncert a sex. Koncert a sex. Koncert a sex. Po koncertě vždy následuje sex. Před koncertem vždy následuje sex. A někde mezitím se najde i čas pro romantickou procházku po pláži, scény, ve kterých jde více vidět skutečný cit, než sám akt a také hovory o Antarktidě a záběry na ni. Film nabízí vlastně jeden, neustále dokola se opakující stereotyp. O nějaké hloubce příběhu či propracovaných charakterech nemůže být ani řeč. Alespoň, že pan režisér obdařil film krátkou stopáží:) Ale jinak se jedná o slušné a explicitní, nijak perverzní či úchylné nahlédnutí do sexuálního života jednoho páru. (01.06.2014)

Režisér Winterbottom se nechal slyšet, že tento film natočil proto, že mu vadí, jak se romantické filmy vyhýbají zobrazování sexu. Rozhodl se proto prozkoumat, jestli se dá příběh vztahu dvou lidí vyprávět právě jen pomocí naturalisticky zobrazeného sexu. No a upřímně - asi nedá. Suchým racionálním pohledem jde skutečně jen o lepší porno s hezkými písničkami mezi jednotlivými ,,čísly". Za normálních okolností bych asi takové dílo strhal jako typický art-shit, který si hraje na hrozně zahloubané dílo řešící zásadní otázky existence a přitom přinášející jen bezduché prasárničky. Ale já si to jaksi nedovolím, protože - čert ví čím to je - tento film se mi vlastně líbil a dlouho jsem na něj musel myslet. Má velmi zvláštní, intimní, křehkou, ,,voyerskou" atmosféru; otevřené milostné scény nepůsobí samoúčelně, přestože jde prakticky jen o ně. Slouží jako škvírka, kterou se díváme dovnitř jednoho obyčejného vztahu, až máme pocit, že o těch dvou lidech víme skoro všechno. A když se pak rozejdou, docela to zabolí... Tak že by se nakonec vyprávět výhradně sexem přeci jen dalo? (30.08.2014)