Devět písní

Kieran O'Brien a Margo Stilley spolu chodí na koncerty do Brixton Academy a provozují chráněný pohlavní styk. To je vše, co se v tomto filmu děje. 9 Songs obsahuje dvě dějové linie stále se opakující dokola. Koncert a sex. Koncert a sex. Koncert a sex. Po koncertě vždy následuje sex. Před koncertem vždy následuje sex. A někde mezitím se najde i čas pro romantickou procházku po pláži, scény, ve kterých jde více vidět skutečný cit, než sám akt a také hovory o Antarktidě a záběry na ni. Film nabízí vlastně jeden, neustále dokola se opakující stereotyp. O nějaké hloubce příběhu či propracovaných charakterech nemůže být ani řeč. Alespoň, že pan režisér obdařil film krátkou stopáží:) Ale jinak se jedná o slušné a explicitní, nijak perverzní či úchylné nahlédnutí do sexuálního života jednoho páru. (01.06.2014)

Nepochopený art. resp. umelecké porno... Ťažko uchopiteľný film... resp. ťažko ho posudzovať ako film... Intímne a citlivé zobrazenie sexu jedného páru. Nie je to vulgárne, ale odvážne... Samozrejme, dá sa v tom hľadať zmysel ako v úvahe o vzťahoch - prirovnanie vzťahov, lásky k ľadovcu - keď sa časť oddelí zaniká a vzniká niečo iné... ale na to je to zbytočne dlhé... Inak geniálny ťah nazvať film 9 songov :))) (21.03.2007)

A tohle mělo být co? ... Dva lidé, kluk a dívka, dlouhodobě nic jinýho nedělají, než že se neustále oddávají vesměs perverznímu sexu, mezi tím užívají drogy a po večerech chodí na koncerty. Regulérní porno scény, v nichž si ústřední dvojice i několik minut vzájemně olizuje a žmoulá v ústech genitálie, se střídají s písněmi z živých koncertů a dokumentárními záběry na Antarktidu. Asi Winterbottom zatoužil, abych u jinak pohodové hudby zvracel, já však raději využil možnosti rychloposuvu a zmenšování okénka přehrávače. Nejvtipnější a nejhorší je, že za touhle absurdní splácaninou můžete najít hlubokomyslný art, tak inteligentně se ten slepenec koncertu a tvrdého porna spolu s několika záběry na ledovou krajinu tváří. Můžete přemýšlet nad tím, jak jsou ti dva mladí v několika obyčejných scénách mimo sex a drogy symptatičtí, zatímco již za pár minut se opět vyžívají v úchylných choutcích. Můžete si v tom skrze voiceover a psaní knihy o Antarktidě najít filozofii života a myšlenky o hledání svého místa na Zemi. Můžete se domnívat, jak originální psychologickou studii vyprázdněného života a vztahu založeném čistě na sexu sledujete. Dokud si neuvědomíte, že by pro poskládání toho filmu stačilo z 90% natočit a splácat poloamatérské fan videa z koncertu, sérii akcí dvou lidí ve jménu tvrdého porna a random záběry z dokumentu o Antarktidě, a že to ani se zbylýma 10% jakžtak dotvářejícíma cosi jako příběh není v ničem trochu propracované. Bez onoho porna by mohlo být Devět písní celkem fajn nezávislou pocitovkou, takhle za to zneužívání dobré hudby a pěkných záběrů k podobným výtvorům neudělím ani tu 1 hvězdu. [15%] (19.05.2024)

"Zkoumat Antarktidu je skoro jako objevovat vesmír... Klaustrofobie a agorafobie současně. Jako když jsou dva lidé v posteli." - 9 Songs je velmi zajímavý experiment s formou, ve kterém Winterbottom boří klasickou dramatickou stavbu a místo věcí jako jsou příběh či děj je zde pouze následující schéma: mezi devíti koncerty různých stylů (i na nich) se schází mladá milenecká dvojice Američanky a Angličana, přičemž optika filmu je zaostřena hlavně na sex. Pokud se občas - mezi souložemi a koncerty - vyskytne nějaký rozhovor, je na něm (bohužel) znát záměrná improvizace, tj. sklouzává k banalitám (na které přece nemusíme chodit do kina :o). Ale co se zobrazení proměn a vývoje sexuálního vztahu týče, je film špičkový - zde se nálady nevyjadřují slovy, ale činy, a to velmi explicitně zobrazenými, skoro až na hranici hard porna. Jenže v tom je právě ten rozdíl mezi režisérem a protagonisty běžného porna a mezi Winterbottomem a jeho dvěma herci - ti jsou totiž talentovaní umělci, kteří si chtějí hrát a přitom třeba i něco hlubšího sdělit. - Pokud se vám Poslední tango v Paříži zdálo příliš umírněné, koukněte se na tohle! (07.05.2005)

Podivně kontrastní až šmírácký vhled do soukromí jednoho páru. Předehra na koncertě a pak dohra v posteli. Mezi tím pár banálních slov a pohled na Antarktidu - bohužel si mě tato II (interrupted intimacy) kolem prstíčku příliš neomotala, spíš mě stavěla do pozice někoho nepatřičně přítomného (asi správně), většího smyslu v ní příliš nenacházím. Jako originální, bezdějový pokus, to však své osobité kouzlo má. 60% (12.11.2009)