Devět písní

No, nevím, co si o tomhle díle myslet. Sestříhejte pár živých písní, několik pornografických scén, tři záběry antarktidy a dvě scény, které mají filmy posunout někam dál a vyprávět příběh. Co vznikne? 9 songs. Asi záleží, co od filmu čekáte. Buď budete sledovat odvážný art film, nebo koncert přerušovaný pornem. Nakonec jsem rozhodl hodnotit podle toho, jestli jsem se bavil. Podle jedné hvězdičky asi tušíte, že moc ne. (03.02.2008)

Hmmm... Nič moc. Niekde som ešte videla tento film s Lie with me. Ževraj toto má byť lepšie, tak že si to kuknem. Mňa osobne viacej dostalo to Lie With Me. 9 Songs možno opisuje zamilované začiatky vzťahu, celé to poznávanie sa až po rozchod. Ale v celom filme som zaznamenala asi len jeden jediný okamih, keď som pocítila, že sa to o chvíľu medzi nimi zmení. A potom to už bola nuda s mykajúcou sa kamerou. Režisér mohol z toho vkľude spraviť krátkometrážný, keby tam neboli tie scény z koncertov. Nehodí sa mi to tam proste. Ako fajná hudba, len to tam nesedí, vyzerá to tam tak odveci podľa mňa. Síce bez toho by sa film asi ťažko volal 9 songs. (23.01.2011)

Ani poriadny sex, ani poriadna hudba, ani poriadna vyväzovačka. Jediné, čo bolo riadne, bola porcia salka po fajke, vypustenie tejto scény by mi ale naopak nevadilo. To, že chýbajúci dej nahradil posun vývoja vzťahu cez piesne, milovanie a útržky spoločného trávenia času bolo ok. Vadil však samotný výber interpretov a skladba záberov (až na zaujímavý zostrih sexu a koncertu v prvej pesničke). Monotónnosť a nemennosť plynutia pripomínala až akýsi roboticko-perpetuomobilicko-hypnotický stav typu: ľad-sex-koncert-ľad-sex-koncert... Divácky neoslovila takmer žiada scéna, kapela, dialóg, či postava. Banálne frázy dialógov alebo všeobjímajúcich monológov pri pohľadoch na snehové pláne Antarktídy len dovršovali pocit neskutočnej otravnosti experimentu bez emócií. Celé dianie som sledoval s podobnou citovou otupenosťou, akou sa vyznačuje väčšina britpopových, či nezávislých gitarových kapiel (znejúcich ako cez kopírák). Rezultát: zostrih jednej piesne, klavírna skladba v závere a prirodzenosť zachytenia milovania ako opozita strojovým pornofilmom sú síce istými pozitívami, ale v kontexte celku to nevytiahli ani na jednu hviezdičku. (12.07.2012)

Rogue neposlouchejte, písně od Primal Scream, Black Rebel Motorcycle Club, Dandy Warhols nebo Michaela Nymana přece nemůžou být průměrné. Ani s tím "péčkem" to není tak žhavé, je natočeno něžně a v dobrém slova smyslu obyčejně. Michael Winterbottom si zaslouží body za odvahu, téma ohlédnutí za vztahem dvou lidí dokázal uchopit mnohem zajímavěji než třeba Francois Ozon v 5x2. A film má příjemnou stopáž (kdyby se jmenoval třeba jen "12 Songs", už bych musel jít s hodnocením dolů). (18.03.2006)

Sledování Devíti písní je velmi smyslovým zážitkem. Na rozdíl od většiny místních kritiků to však nemyslím jako pejorativum. Odvážné sexuální scény sice zkoumají hraníce toho, co film unese, aniž by byl považován za ryze erotickou podívanou, ale k emoční vyprázdněnosti porna mají daleko. Naopak, divák se skrze ně učí vnímat (domnívám se nově ve filmovém médiu) emoční vzhtah hlavních představitelů. A právě v tom tkví formální zajímavost Winterbottomova snímku. Písňové paralely - ačkoli ne tak důsledně - byly využity už mockráte předtím, ale sex jako návod ke čtení ne. (28.08.2010)