Poslední traper

Samozřejmě že tohle není vůbec žádný dokument, ale hraný film se scénářem, dialogy a promyšlenou kamerou, který má jako dokument tak trochu vypadat. Nechci a nebudu se tedy ušklíbat nad nešikovnou vyumělkovaností některých scén, i když si o to přímo říkají, ale namísto toho radši vychválím hypnoticky čarokrásné záběry severské divočiny a hlavně příběh, který by si určitě spousta civilizovaných měšťáků ráda (aspoň načas) osobně prožila. Já tedy určitě. Mít pěknou indiánskou ženu, postavit si vlastníma rukama srub u aljasšského jezera a celé dny se toulat jako lovec po okolních kopcích, by se mi (aspoň načas) taky líbilo. Jen škoda, že francouzský režisér celý film pojal příliš strojeně, afektovaně, zkrátka příliš po francouzsku. Dal bych přednost větší syrovosti, opravdovosti a menší porci patetických a stokrát omletých žvástů o životě v souladu a rovnováze s přírodou. K postavě Normana Winthera: Skvělý chlap a sympaťák každým coulem, který se role sebe sama zhostil dobře a jeho schopnost přežití v divočině mu (i jeho ženě) věřím i mimo kameru. Jen by mi přišlo jaksi přirozenější a optimističtější, kdyby radši on a jeho mladá žena vyráběli jednoho mestice za druhým namísto toho, aby se neustále nezdravě věnovali jen smečce uštěkaných čoklů, kteří jsou sice jistě skvělí pomocníci, ale ne potomstvo. Tenhle model mi neblaze připomněl podobné neblahé modely z mého okolí a z naší současnosti vůbec. (10.07.2015)

Absolutní divočina. Příběh by se vešel do žaludku zajíce a poutavý asi tak jak hodinové pozorování spící srnky. O komplikované zápletce se také moc bavit nemusíme. Přesto je to krásná, obsáhlá esence kanadské divočiny a životě trappera v ní. Skvělá atmosféra, realistické a kouzelné, že by jste si hned šli zabalit batoh a vzali první let směr Kanada. (09.04.2015)

Moc hezký film, kterému trošku škodí formát, který je divnou mutací dokumentu a hraného filmu, přičemž dokumentární část je shazována dějovou linkou a vykonstruovanýma situacema, a hraná část trpí neherectvím všech zůčastněných(ty moudra pak prostě dost šustí papírem). Vizuálně jsou to orgie hraničící s kýčem, Norman je sympaťák a občas vykoukne i nějáká ta méně přitažlivá součást trapperského života..... prostě fajn film. Ale Hezogovi Happy People to prostě nejsou(a není to jen tím, že Aljaška není Sibiř). (28.03.2013)

No nádhera! V poslednej dobe som mal výnimočné šťastie na pozoruhodné filmy, vďaka ktorým sa aj platenie koncesionárskych poplatkov zdá byť menej absurdné. Málokedy sa mi stáva, tak, ako v tomto prípade, aby som ľutoval, že film už končí. Ani neviem, čo skôr pochváliť. Predovšetkým to, že vôbec vznikol, že pôsobil úplne prirodzene, že predstavil výnimočného človeka, ktorý o prírode iba nekecá, ale v súlade s ňou aj žije. Vrátane vzťahu k svojej indiánskej žene, k svojim úžasným psom i ojedinelým priateľom. Príroda je vskutku nádherná a kameramani odviedli vynikajúcu prácu, aby ju divákovi priblížili. Celý film som aj intenzívne vnímal hudbu. Bola skvostná. Keď spieval Leonard Cohen, mal som dojem, že bola zložená práve pre tento film. A keď som si plný nadšených dojmov prečítal zopár komentárov, bol som zasa doma. Časť ľudí by mala radšej ostať analfabetmi. (01.09.2010)

Existovala doba, kdy lidé neměli čas na záležitosti, jako jsou sociální sítě, sledování televize, čtení knih, vysedávání s přáteli večer v baru apod., celý jejich den totiž vyplňovalo obstarávání dostatečného množství potravy a zajišťování střechy nad hlavou, zkrátka jedinou starostí pro ně bylo přežít a po večerech pak možná v únavě těsně před usnutím trocha toho duchovna v podobě rozjímání či zamyšlení. Uprostřed aljašské divočiny takto žije Norman Winther, na zhotovení svého srubu nepotřeboval hypotéku, ke svému každodennímu programu nevyužívá příliš výdobytků moderní civilizace a společnost mu dělá pouze jeho indiánská manželka Nebrasca a smečka psů. Nádherný film o dokonalém soužití člověka s přírodou, navíc používající prvky dokumentu, kdy všichni protagonisté jsou autentickými postavami a tak ani občasný ekologický aktivismus vyřknutý z jejich úst nezní lacině. Když k tomu všemu připočtu pěkné přírodní scenérie a možnost nahlédnout do výcviku a fungování psího spřežení, nemohu ohodnotit jinak, než jako stoprocentní filmový zážitek. (22.05.2012)