Vražedná terapie

Bohužel jsem během filmu nenašel nic, co by ho tahalo z průměru. Digitální kamera je inovace a ne úplně plus, ale každopádně jde o snímek, kde mi nevadila tolik. Normálně jsem její velký odpůrce. Mám rád tyhle "komorní" snímky, co se počtu postav a "rozmanitosti" prostředí týká. A právě proto, byla očekávání vysoká. Spíš než celovečerní snímek mi vše přišlo, jak malý televizní pokus. Rozhodně ne špatný, jen ničím vyjímečný. Prostředí bývalé psychiatrické léčebny vždycky bylo a bude vděčným tématem. Trošku příměsu hororu to má, ale rozhodně neočekávejte lekačky a mé oblíbené zakrývání očí před zlou scénou. Nejdřívě mě trošku zarazilo, že film se stopáží 100minut začíná velmi dlouhými kecacími scénami, jenže ono je to na nich postavené skoro pořád. Budování napětí pomocí rozhovorů a postupné barvení charakterů? Proč ne? Jenže ono pořád "Digitální kamera? Proč ne? Psychiatrická léčebna? Proč ne? Poenta? Ale proč ne? Zkouknout snímek znovu? PROČ?" Bohužel, očekávání nenaplněna. (24.07.2009)

Všude se valící vysoké hodnocení, chvalozpěvy a do nebes vynášení mne přinutilo si konečně pustit tento psychologický kousek, který se mi už pěkně dlouho povaloval na disku. Těšil jsem se na tu nervy drásající a depresivní atmosféru, u které snad strachy zalezu pod peřinu, úchvatnou pointu příběhu při které mi poleze mráz po zádech a celé se mi to navždy vryje do paměti díky úžasné kameře a hereckým výkonům…To všechno mi slibovali nejrůznější komentáře a recenze, ale já si asi pustil špatný film. Kurňa říkám si, jak málo stačí mnohým ke štěstí, ale já jsem tu skoro nic z toho, co bylo napsáno výše nezaznamenal na svém přijímači. Andersonovi se snad povedly jen ty audionahrávky a ona scéna se zhasínáním světel v podzemí. Jinak to byl dost slabý čajíček na psychologický thriller, kdy samotný závěr „šokující odhalení, které vám sami tvůrci odhalí již někde za polovinou“ a ony „rychlomordy“ byli opravdu úsměvné – přitom se z tohoto námětu dalo vytřískat mnohem víc a mohla to být opravdu bomba. Nebo jí tenhle film skutečně je, ale já její „explozi“ nějak prospal…50% (30.12.2013)

Někdy úplně ze začátku filmu mě zarazila jedna scéna, kdy jsem si říkala "no snad na mě s tímhle nevybafnou jako s velkou nečekanou závěrečnou pointou", ale pak se začalo Session 9, o kterém jsem si vůbec nic nečetla a to ani obsah tadyhle na csfd, vyvíjet úplně jiným směrem a začalo to mít velmi těžkou atmosféru v opuštěném blázinci, který má parta hlavních hrdinů filmu během jednoho týdne zrenovovat, jenže to by to nebyl horor, kdyby to nebyl nějaký zvláštní opuštěný blázinec, takže atmosféra houstne a houstne i ve chvílích, kdy se vlastně vůbec nic neděje, protože hlavní postavy se spolu tak akorát hodně baví a semtam divák vidí něco divného. To taky někde kolem půlky filmu začalo trochu nudit, protože to vypadalo, jak kdyby tím žvaněním potřebovali nahnat stopáž, vzhledem k tomu, že se tím nic nikam neposouvalo a ani to nebyly žádné zajímavé řeči. V poslední třetině to ale začalo mít skoro až silenthillovskou atmosféru a některé chodby toho blázince, spolu s takovým kovovým duněním jako "hudbou" byly úplně jak za starých časů Harryho Masona, dokonce se tam válelo i kolečkové křeslo. S tou pointou to nakonec taky docela překvapilo a to zvlášť proto, že autoři diváka dost mystifikovali, aby nemohl tipovat jak to teda bude :). Každopádně ale postavy byly zahrané dost slušně na to co měly zahrát a celý film i přes očividné nízkorozpočťáctví byl nakonec napínavý úplně moc a závěrečné interview to ještě umocnilo, takže velké překvapení ve velkém blázinci :). (29.01.2011)

Snímek si pečlivě buduje charaktery a atmosféru, aby to vše v závěru náležitě využil. Jedná se o záležitost, která stojí a padá se scénářem a herci, přičemž obojí je zde naštěstí na vysoké úrovni. Trochu škoda toho, že Anderson poněkud zbytečně klame tělem (aka stylem). Na druhou stranu je to i velká výhoda, tedy pokud nevíte co očekávat. (16.08.2005)

Brutální psycho. Ono taky nemít v hlavě uklizeno a jít čistit blázinec ve viktoriánském stylu, není úplně košér. To pak někdo najde schizofrenní nahrávky, pustí je a neštěstí je na světě. Chvilku jsem měl pocit, že se v tom ztrácím a místy mi to přišlo jako naprostá šílenost bez ladu a skladu, ale nakonec si všechno sedlo tak jak mělo a já musel Mullanovi, Carusovi a spol. plácat rukama. Ufff! 85% (09.11.2013)