Na konci světa

Dráma o konflikte dvoch "civilizácií" akoby k nám priplávala z nejakého iného času. Múdry a hlboký príbeh (na rozdiel od X-tREma si vôbec nemyslím, že ide o oddychovku) je totiž prerozprávaný krásne "staromilským" spôsobom. Majestátna hudba a malebné obrázky prírody nepôsobia vykalkulovane či artistne; aj napriek nim (či práve preto) pôsobí film takmer dokumentárne presvedčivo a autenticky. V dnešných časoch takmer exkluzívna zriedkavosť... (18.10.2006)

Prvá polovica filmu od úvodu strašná nuda, až prišla vražda misionárov. Tam ma to chytilo a nepustilo až dokonca. Miestami mi to pripomínalo Gibsonove Apocalypto. Ale aj keď to bolo natočené podľa skutočných udalosti niektoré veci boli teda pritiahnuté, nestrávil som blbosť "bielych" ísť do džungle bez toho aby im rozumeli a ešte tam aj žiť potom s nimi. (18.03.2013)

Moje hodnotenie je výlučne za vizuálno a hudbu. Príbeh sa mi ani trochu nepáčil, prosím vás-zachraňovať duše indiánom? Nedajte sa vysmiať! Ten, koho je potreba zachrániť sme my, žijúci v pretechnizovanom a neprirodzene umelom prostredí, Keby niečo, tak indiánom závidím čistotu a jednoduchosť ich životov v nádhernej prírode. Netvrdím, že je ich život ľahký, ale určite o mnoho normálnejší, než ten, ktorý vedieme my v civilizácii. Na téma šírenia kresťanstva sa rozpisovať nebudem, pretože si nechcem kaziť náladu vysvetľovaním, aké absurdné sa mi zdá to, že v 20 storočí ešte niekto veril v existenciu nadprirodzeného a všemohúceho stvoriteľa! Dokonca sa tento blud s ľudstvom tiahne do dnes, nad čím len nechápavo krútim hlavou. (04.10.2013)

"Konec oštěpu"; buďto má oštěp konce dva nebo - a nebo lépe - má začátek (špici), prostředek (místo, kde ho drží ruka při vymrštění) a konec, který trčí ze zraněného či zabitého tvora. Nejdůležitější je asi prostředek, který prostřednictvím ruky spojuje srdce vrhače a srdce oběti. Toho si správně všimnul i Faye****: „Můj otec ztratil život na konci oštěpu ... a bylo to na konci oštěpu, který spojil mě a Mincayaniho“. Ať už konec oštěpu považujeme za cokoli, jeví se příběh smíšené společnosti divochů a misionářů nadmíru bizarní (zvláště touha žen zabitých misonářů žít s vrahy svých manželů - a to nehledě na lokální podivnosti: náčelník indiánů si přece nemůže splést krev s olejem, i když ho nezná). Misionářská práce je nakonec úspěšná, z divochů se stávají křesťané. Nezávislá pralesní komunita mizí... Pro mě zajímavým aspektem filmu byla indiánská mluva. Ne, že bych jí chtěl rozumnět, ale intenzita promluvy mi připomínala cikánský způsob. (Nedávno jsem cestoval v kupé s cikánskou a jejími (?) čtyřimi malými dětmi. Přestože jsem zpočátku nechtěl, nakonec jsem musel kupé opustit, protože její neustálý křik byl nesnesitelný.) Nebyla dříve intenzita hlasu (podobně jako cikánka intonovali v kmeni muži i ženy) znakem postavení v kmeni či skupině? Můžeme tak soudit ze způsobu mluvy tohoto ekvádorského kmene? (09.07.2021)

Na jedné straně opravdu luxusní nejen letecké záběry nádherných deštných pralesů a neurčitých přítoků Amazonky protékajících mezi nimi. Na straně druhé poměrně zajímavý příběh o sbližování/nenávisti dvou zcela rozdílných kultur. A rozhodně nečekejte klasický pohled, jak jsou černí domorodci mírumilovní, zatímco my je utlačujeme. End of the Spear se na tento problém dívá dost komplexně, bez nadržovaní jedné, ani druhé straně. Poměrně závážné téma dnešní čím dál více globalizační doby, které se ve světě filmu moc nevidí. P.S.: A vždycky mě potěší, když v americkém filmu nemluví každý Rus, Bulhar nebo v tomto případě Waodani anglicky. Za snahu o dokopávání mainstreamového amerického publika ke čtení titulků bychom asi měli poděkovat Melu Gibsonovi. (29.12.2006)