Racek Jonathan Livingston

V první chvíli jsem nadělil Rackovi 2* s pomyšlením, že mi ten film sice těžce nesedí, ale prostě nemůžu snímku s tak pěknou kamerou a záměry nadělit méně. Jenže s každou další hodinou mě Jonathan Livingston štval víc a víc, takže kdybych s komentem otálel ještě chvíli, skončím u kategorického odpadu s řadou vykřičníků. A to bez ohledu na záplavu hvězdiček a blahem sálající nadšené komentáře. Celkem se jim divím, protože za jednu z typických českých vlastností pokládám skepticismus a odolnost vůči velkým ideálům a velkolepým představám. Na druhou stranu uznávám, že Racek je chytře udělaný a ambiciózní - velkohubý kýč. Kýč tak patetický, přepjatý a monstrózní, že pro něj jen s největšími obtížemi hledám nějaký filmový ekvivalent. Přitom potenciál by tady byl, kdyby se to dílo nebralo tak zoufale vážně a vzalo příběh svého hrdiny jako satirické podobenství. Racek Jonathan má totiž velké problémy se staršími své obce, kteří létají podle osvědčených metod a zaběhnutých tradic. Každý kverulant, který pochopí o pár minut dřív než ostatní něco cenného, je do doby, než to ostatní přežvýkají, pochopitelně považovaný v lepším případě za neškodného cvoka, v horším za nebezpečného škůdce. Jenže autor to pojal úplně jiným způsobem, takže jsme svědky ušlechtile se tvářící nudy, zejména v druhé půli, pěkně okořeněné řadou nabubřelých pseudofilozofických frází o tom, co bylo v minulém životě a co bude v budoucím. Dialogy mají bezmála charakter plků a la Matrix Reloaded. Nejsem zklamaný, protože literární předlohu neznám a po tomhle zážitku po seznámení s ní ani netoužím. Pokud ovšem chcete vidět krásné záběry skalních útesů, kroužící racky, velrybu převalující se v mořských vlnách a poslouchat do toho emotivní hlas Neila Diamonda, s chutí do toho. Já bych ovšem doporučil poslechnout si jeho hudbu na CD nebo YouTube. Osobně bych potřeboval akutně vyléčit tuhle meditativní splácaninu nějakým pěkně profuckovaným cynickým kouskem z dílny Kevina Smithe. Celkový dojem: 20 %. (04.11.2011)

Jsem zklamaný racek. Tématika je mi obrovsky blízká a o to je můj dojem horší. Předloha si nezasloužila takový scénář. Nezasloužila si doslovně a povrchně vyjmenovat poučky o svobodě bytí jako z brožurky ,,Vyšší bytostí v pěti jednoduchých krocích!''. Putování racčího hrdiny působilo smutně prázdně. Jeho iniciace pak připitoměle. Hodně tomu asi pomohla stopáž, protože taková tématika jednoduše potřebuje víc času aby vše správně dlouho zrálo a prostor pro to nabízí spíše kniha nebo žití samotné. Alegorie byla doslovností absolutně otupělá a zbytečná. Opravdu není nutné, aby nás děj chytl za ručičku a odhalil se do posledního detailu, bez prostoru pro to nejcennější a tím je přemýšlení, nebo ano? Snímek impotentně kopíruje nedůležité záchytné body kostry knihy ale její duši nezvládá ani stínově zobrazit. A tak tu zbývá už jen ten úžasně nasnímaný a střihnutý vizuál, u kterého mám ale vtíravé podezření, že svou jednotvárností a omezenými možnostmi progresu dost napomohl repetitivnosti ( stejně jako soundtrack) a prvoplánové prázdnotě. Happy Feet zvládl svou roli lépe. 2* jsou čistě pomstychtivé. (01.04.2011)

Tak se mě konečně podařilo vidět tento dnes celkem těžko sehnatelný film. No přátelé prostě nádhera, na pozadí jakési úchvatné přírodní scenérie, má divák, možnost sledovat v tomto neuvěřitelně citlivě-melancholicky laděném filmu život racka jménem Jonathan. Režisér Barlett tu obohacuje půvabné záběry myšlenkami jednak o svobodě, ale také třeba o vzájemné lásce a tolerantnosti. Celé je to pojato a divákovi tu servírováno jako takový působivý obraz, který je zde navíc podmalován opravdu krásnou melancholicky-zpívanou hudbou od amerického zpěváka a skladatele Neila Diamonda. Záběry na ptáky jsou skutečně impozantní:-) Nevím, ale mě se tento velice citlivý snímek s jakýmsi smířlivým poselstvím velice líbil, dokonce jsem překousl na takový to druh filmu i tu děsivě dlouho stopáž, po celý film jsem se rozhodně nenudil, a hodnotím ho tedy známkou nejvyšší. (12.09.2007)

Chvilku předtím, než jsem se přichomýtl k tomuto neobyčejnému filmu, viděl jsem inscenaci Racka v divadle Lávka (později přesunuto do divadla Čertovka), která sršela ohromným nábojem a dynamikou. Oproti divadelnímu představení byl film poněkud slabšího podání, přesto je dobře, že film existuje a že se někdo pokusil tento klenot natočit. (06.01.2010)

Bohovský zážitok. Je až neuvěřitelné, s jakou lehkostí dokázal Hall Bartlett převést jedinečný příběh Richarda Bacha do filmové podoby. Bachova podobenství - ať už v nich vystupuje racek nebo fretka - mají svůj půvab a obrovskou váhu. Zpracování tématu - hledání cesty - s pomocí opeřených herců zasluhuje respekt. Zajímavá je volba kompozice - první polovina hledání vlastní cesty k osamostatnění, ve druhé části snaha předat myšlenky, znalosti. A právě uprostřed filmu tvůrci využívají volbou barev obrazovější formu. Do obrazů zapadá nádherná hudba Neila Diamonda. Je zajímavé, že člověk, o něhož v Bachově poselství jde především, je upozaděn a vystupuje pouze prostřednictvím smetiště, které na světě nakupil. Jestliže nechcete být učiteli, měli byste z této planety raději odejít. Zajímavé komentáře: hirnlego, curunir. (14.11.2009)