Warholka

Nie som fanúšik Andyho Warhola, ale to nie je problém. Problémom je scenár, ktorý je slabučký a povrchný, a to ešte viac, než sám Warhol. Vzťahy medzi postavami nefungujú, vo filme nie sú takmer žiadne emócie (možno okrem záveru) a celé je to chladné a odtažité, ako kus ľadu. Je tu však jedno ALE a tým je Sienna Miller, ktorá je dokonalá po všetkých stránkach a ktorú som si užíval každú sekundu, čo bola na obrazovke. Je nádherná a vynikajúco svoju rolu zahrala. Pochválil by som tiež "technickú" stránku filmu, ktorému bohužiaľ chýba pevnejší scenár a dej, živšie dialógy aj postavy. Ale Sienna je bohyňa! (30.08.2008)

Holka Warholka to neměla lehký. Propadla iluzi, že se naplavila na něco úchvatnýho a jedinečnýho a že si to nemůže nechat ujít a tak se vyflákla na svoje obrázky, na sebe a stala se ozdobou na císařových nových šatech. Divná doba, kdy konzerva polívky a koláž ze zvratků vyvolávaly vzdechy obdivu, měla svoje kouzlo a vtip - jestli to celý nebyl vtip, ale i toho je třeba, aby se mohl obrátit list a bylo z čeho vystřízlivět před skokem do dalšího paradoxu. Factory girl je o jedný andělsky čistý mrkačce, která se vynořila z davu, byla při TOM a s důvěrou se nechala umazat. Já jsem si přečetla jen pár z většiny kritickejch komentářů a ty mě na rozdíl od filmu vůbec nebavily, tak jsem je stopla. Ať žije Sienna Miller! (13.08.2008)

Najskôr troška histórie. Slovák Andy Warhol sa narodil v roku 1928, zomrel 1987 v New Yorku a hoci si svojho času získal nemálo nepriateľov, ktorí sa mu posmievali za to, že svojim spôsobom netvorí žiadny druh "známeho" umenia (mali pravdu. V skutočnosti stvoril nové odvetvie.), dnes je pokladaný za legendu pop artu. Ostatné si zistite sami. A film? Musím priznať, že aj keď mi žily netrhá, je mi oveľa bližší, ako TRÓJA a podobné falošné maglajzy, teda opulentné epické veľkofilmy s neuveriteľnými rozpočtami a plejádou hollywoodskych tvárí, pretože vo svojej obyčajnosti a civilnosti je poctivejší k prístupu k svojmu (náročnejšiemu) divákovi. Človek hádam aby toho Guya Pearcea (PROPOSITION) prestal podceňovať. Šesťdesiate roky líčia americkí filmári ako fascinujúco atmosférické. Žiť by som v nich však nechcel. Kino Považan 2007 (17.11.2007)

– Myslím, že vaše dcera bude velmi slavná – A za jakou cenu, pane Warhole? K filmu jsem přistupoval jako tabula rasa. Nepopsaný list papíru. Jako člověk neznalý dění na americké pop artové scéně šedesátých let a jenom matně tušící, že Andy Warhol byl člověk tvořící divné plakáty a dlouhé filmy. Čekal jsem, že pro mne Warholka bude velice poučnou exkurzí do oněch let. Poučnou ani trochu, nudnou velice. Nevadilo mi, že hlavní postavou je Edie Sedgwick, její postupné pronikání do Factory jistě skýtalo atraktivnější a divácky akceptovatelnější materiál nežli otevřený pohled na Warholův bouřlivý život. Vadilo mi, že Edie nebyla ničím zajímavá. Za svou lehkovážnost zaplatila životem, fajn, co se dá dělat, mám být dojatý? Mám důvod být dojatý? Pokud můžu posoudit z dostupných fotografií, Sienna Miller je Sedgwickové (ne)skutečně podobná, u některých materiálu jsem nedokázal rozpoznat, která z nich dvou to je. Také její gesta, její vystupování, její rozkošný úsměv, prý dokázala dokonale okopírovat, čímž vytvořila perfektní kopii, bohužel (stejně jako celý film) postrádající duši. To samé platí o výkonech Guye Pearce (Andy Warhol) a Haydena Christensena (Bob Dylan, jehož jméno nikdy nezazní) – oba se snaží podobat svým reálným předobrazům, plnohodnotné postavy, se kterými bych alespoň malinko sympatizoval, však vytvořit nedokázali. Největším problémem Warholky (český distributor po dlouhé době opět zazářil) je absence jakékoliv dějové kostry. Jde o sérii pěkně zrežírovaných výjevů, které ovšem nedrží pohromadě. Film se tříští na jednotlivé segmenty a nedokáže po celých sto minut udržet vaší pozornost. Pobavilo mě, jací blbci mohli (a stále mohou) být v Americe považováni za umělce a pokud blbci nebyli, po zhlédnutí stejně nemám důvod si to nemyslet. Je mi jedno, co dělali, jak žili, proč zemřeli a můj zájem vidět něco od Warhola, slyšet něco od Dylana, klesnul z nuly do minusových hodnot. George Hickenlooper natočil nudný a nezajímavý film, nejvíc zamrzí, že jej nenatočil špatně. Hudbou a oblečením dokázal zdařile evokovat dobovou atmosféru. Jak mají současní režiséři v oblibě, snaží se také on stírat rozdíly mezi fikcí a realitou – například použitím zrnivé kamery nebo výpověďmi lidí, jež Sedgwickovou znali. Kdyby dokumentární pojetí nebylo „znevažováno“ patetickým a svůj účel stejně neplnícím komentářem „k lepšímu změněné“ Sedgwickové… stejně by to asi nebyl moc dobrý film. 40% Zajímavé komentáře: Cival, maxi6, anais, Silence, chef (31.07.2007)

Tohle mě dost nepotěšilo. Po přečtení pár recenzí jsem si film stáhnul ,i přesto, že žánr tohoto formátu nemám příliš v oblibě. Už od začátku film působil hodně dokumentárně a hodně se podobal filmům ,který znám z Hallmarku. Film mi začal vadit už od doby, kdy Andy prohlásil "Já mám rád Angličany.Takovej Mig Jagger ho má prej velkýho", film byl od minuty nudnější a postupně u mě klesal na zajímavosti až na samý dno. Docela mě překvapilo, že jsem to dokázal dokoukat..... (26.07.2007)