Režie:
Rob MarshallScénář:
Robin SwicordKamera:
Dion BeebeHudba:
John WilliamsHrají:
Ziyi Zhang, Ken Watanabe, Kódži Jakušo, Michelle Yeoh, Li Gong, Kaori Momoi, Júki Kudó, Suzuka Ógo, Togo Igawa, Mako, Samantha Futerman, Elizabeth Sung, Tsai Chin (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Chiyo jako malou holčičku prodali její rodiče do domu gejš. Její sestra byla prodána do domu prostitutek. Z Chiyo se měla stát gejša, ale Hatsumomo, která byla tehdejší gejšou onoho domu, ji od začátku šikanovala, protože Chiyo pocházela z rybářské vesnice a měla krásné modré oči. Spolu s Chiyo se na gejšu učila i Tykev. Hatsumomo svými intrikami nakonec způsobila to, že se z Chiyo stala pouhá služka, když byla chycena při útěku za svou sestrou, se kterým jí Hatsumomo měla pomoci. Chiyo před sebou neměla žádnou budoucnost, dokud si ji na ulici nevšiml Ředitel, kterého doprovázely dvě gejšy. Ředitel koupil malé Chiyo zmrzlinu a ona se do něj zamilovala. Od té chvíle Chiyo toužila jen po tom, aby se stala gejšou a setkala se znovu s Ředitelem. Jak roky ubíhaly, Tykev se učila na gejšu a Chiyo byla nadále služebnou, pak se ale na ni usmálo štěstí a gejša Mameha si ji vybrala za mladší sestru a rozhodla se z ní vychovat tu nejlepší gejšu. Mameha naučila Chiyo všechno potřebné a během jednoho měsíce ji připravila na její debut, během kterého se Chiyo přejmenovala na Sayuri. Hatsumomo, která má za svou mladší sestru Tykev, se snaží Mamehu a Sayuri všude znemožnit, ale Mameha ji nakonec převeze, když ze Sayuri udělá hlavní hvězdu vystoupení několika gejš. Díky tomuto tahu získává Sayuri historicky nejvyšší částku za svoje panenství. V tu chvíli je Hatsumomo ponížena a ze Sayuri se stává adoptivní dcera Matky, která vlastní dům gejš, ve kterém Sayuri, Tykev a Hatsumomo bydlí. Hatsumomo tuto prohru neustojí a z domu odejde. Než ale odejde, dům zapálí. To ovšem není pro Sayuri a její dům největší pohroma, protože přijde konec druhé světové války a Sayuri musí před nálety Američanů utéct do hor, kde se živí barvením látek na kimona. Po několika letech si Sayuri vyzvedne pan Nobu, se kterým se Sayuri před svým útěkem vídala. Nobu spolupracuje s Ředitelem. Sayuri se tedy povedlo před válkou k Řediteli dostat, ale jejím klientem se nestal, tím se stal Nobu... (TV Prima)
(více)Videa (1)
Recenze (506)
Pro mě „relevantní“ kolegové mluvili o vznešené nudě. Ani to mě nepřipravilo na nudu TOTÁLNÍ. Navoněnou prázdnotu, jíž kvůli kráse obrázků, hudby, dekorací a hereček, vyschla v žilách krev. Kalkul bez opravdové filmařské vášně a bez emocionality hlubší a osobnější než z kýčovitého románku na pokračování pro paničky v domácnosti. Nekoukatelný kastrát. ()
Au. Au. Au. Tady Rob Marshall trochu narazil. Po Chicagu všemi opěvovaný režisér, který dostal do rukou látku o jedné dívce co potká svého vytouženého prince na bílém koni (tentokrát je to Předseda) a zamiluje se na věky věků. Je to jako malá pohádka ze světa Japonských žen, které jsou zrozeny pro pobavení mužů a předvádění svých uměleckých kvalit. Rob Marshall od prvního záběru na nádraží, kde rodiče předají a vlastně i prodají své dvě dcery do života Gejši, začíná svou vizi velkého eposu, který bude plný krásných obrazů a uměleckých dekorací. Film je to pro oko opravdu chvílemi nádherný, ale většinu času jen průměrný. To co se dalo vytěžit z oslavy na zámečku Generála a jeho nádherně rozkvetlých (myslím) třešní by Robovi mohl takový Yimou Zhnag opravdu vyprávět hodiny i hodiny. Krása hlavní hrdinky je dost zvláštní. Nejsem zrovna vysazený na hubené Japonky s obličeji nepřirozeně bledými a prodávajícími se za největší cenu. Ani tanec, který hlavní hrdinka předvede pro mě není prakticky ničím nádherným a to je bohužel škoda. Tento film je hodně o přijmutí toho co vidíme, ale mě nedokázala snaha o podmanivý tanec přehlušit, že ten tanec není pro lidi jako jsem já. Ona ho tančí pro Japonce, kteří v tom vidí umění a ne pro mě, který obdivuje jak ji nasvítili osvětlovači. Trochu méně snahy o exotiku a více kompromisů by tento snímek určitě vyšvihly na 4*. ()
Pominu teď všechno to, jak Američan nemůže vystihnout japonskou kulturu, jak se angličtina k japonskému prostředí a "šikmookým" hercům nehodí atd. Viděla bych tu ještě jeden problém a zároveň řešení: v zájmu chudáků diváků, bych střihačovi přiostřila nůžky. Příběh je sice poutavý a zajímavý, první půlka mě vážně hodně bavila, ale když už u filmu sedíte skoro dvě a půl hodiny a cítíte, že to není nutné, že by tomu klidně hodina a třičtvrtě stačila, tak to už není dobré. Bohužel je teď taková móda, že jakmile nemá snímek přes dvě hodiny, zdá se příliš krátký nebo co... kde jsou ty časy, když byla průměrná stopáž snímku hodina a půl a jakmile měl snímek dvě hodiny, tak už to bylo vážně něco. Délka je asi to jediné, co mi na Geishe vysloveně vadilo. To jsem si i na tu angličtinu časem zvykla... Celkem škoda, začínalo to docela slibně. ()
85% - Gejša mě ohromně překvapila. Neznal jsem tvůrce, jen jsem věděl že jde o film USA z japonského prostředí, a tudíž patrně o nějakou naivní slátaninu s drahou výpravou. V kině jsem pak byl svědkem překrásné podívané. Po vizuální stránce je film extrémně zábavný od začátku do konce. Hlavní klad jsem ale poznal v hudbě. Neměla sice snahu chovat se "autenticky", a zní po celou dobu jako dokonalé klasické řemeslo bezchybného Johna Williamse, jež japonskou atmosféru bez filmu samotného těžko vyvolá, ale angažování hvězd vážné hudby pro houslová a violoncellová sóla vše napravilo. Celou atmosféru nejen podpořilo, ale z velké části i vybudovalo. Itzhak Perlman (jehož znáte např. z hudby k Schindlerovu seznamu) a Yo-Yo Ma (např. Tygr a drak) mi zde vyrazili dech. Vůbec bych nečekal, že se ti dva někdy sejdou za účelem nahrát hudbu pro film. Gejša je krásný film, kde je na co koukat, a co poslouchat. Pátou hvězdičku bych dal za japonštější atmosféru, a něco, po čem bych měl touhu vidět to podruhé. ()
Je to hezké, s japonskými prvky, ale hollywoodské přikrášlování a přebarvování se mi až tak nelíbilo. Ovšem za stále povedenou vizuální a hudební stránkou kulhá příběh, který natažený na dvě a půl hodiny neudržel moji pozornost a začal jsem se nudit. Herecké výkony slušné, avšak angličtina asijských herců většinou hrozná (díky bohu za titulky), občasná japonština potěší :) ()
Galerie (36)
Zajímavosti (29)
- Jeden z producentů, Steven Spielberg, později komentoval, proč se po dlouhých přípravách rozhodl snímek nerežírovat: "Strávil jsem s tou látkou už příliš mnoho času. Skoro tři roky. Mám pocit, jako bych ten film už natočil, protože v hlavě jsem si ho už celý promítal asi stokrát. Prostě už nemám energii na to, abych se znovu, naostro, pouštěl do něčeho, o čem mám pocit, že je to za mnou." Nefunguje to tak pro něj ale s každou látkou: "Se Schindlerovým seznamem jsem prožil deset let a k ničemu takovému nedošlo. Někdy máte prostě pocit, jako by to téma byla vaše manželka a že to manželství už neklape naplno. Máte chuť se rozvést... ale pořád zůstanete přáteli, jestli víte, jak to myslím." (NIRO)
- Snímek byl v Číně zakázaný, neboť čínské herečky v něm hrají Japonsky. Oficiální místa však jako důvod uváděla fakt, že příběh je příliš citlivý. (imro)
- Tanec ve sněhu, kterým Sayuri (Ziyi Zhang) získá popularitu, je vlastně vyprávěním příběhu. Ten pojednává o ženě, která podezřívá svého manžela z nevěry, a proto se ho vydá hledat. Zastihne ji však sněhová vánice, žena zabloudí a propadne šílenství. (NiaWolf)
Reklama