Doodlebug

Artový kraťásek, který připomene snové kousky třeba i takového Felliniho, který ukáže, že hudba dělá polovinu filmu (a ani nemusí být od doblba oposlouchaného Zimmera), který ukáže, že originalita není Nolanovým nápadům cizí a kterýžto tak nějak metaforicky zobrazuje režisérovu tvorbu. Oblbuje totiž lidi a hraje si na bezchybně geniální. A lidi mu to žerou. I s navijákem. Ale i když je tam ta jedna naprosto nelogická pasáž, která celý filmeček cupuje na kousky, stejně musím Doodlebuga docenit... a ne, neodolám. Musím napsat, co za buga se ve tříminutovém spektáklíčku vyskytlo. Jedno slovo - TRENKY. (06.01.2014)

I Christopher Nolan nějak začínal. Tohle je jedním slovem hovadina, dvěma slovy absolutní hovadina a třemi slovy absolutně zkurvená hovadina. Někdo už to sem zkrátka napsat musel. Extrémně debilní mi přijde fakt, že místnost má měřítko našeho hrdiny a dvě jeho zmenšeniny a jedna zvětšenina žijí v naprosto debilním a nepraktickém světě. Přes tohle jsem se nepřenesl, takže veškeré skryté pointy a božská poselství s chutí ignoruji. Velké štěstí, že se Nolan z toho feťáctví později vyléčil. Jinak bychm byli ochuzeni o výbornou (zatím) trilogii s Batmanem a pokračoval by zřejmě v sračkách mementovského typu. Drogy jsou svině. Těžkým feťákům se snímeček zřejmě líbit bude. (02.11.2014)

Takto tedy Nolan vstoupil do filmového světa? Někteří začínají pomalu a zlehka, jen ti nejlepší se dostanou na vrchol. Nolan si hned ze začátku hází laťku takto vysoko a nutno říct, že se mu ji vždy podaří přeskočit a je opět o něco výš, než předtím. Černobílý obraz a vynikající tajemná hudba dodávají Doodlebugu ten správný říz, celkový dojem je pak neskutečný. Když pomyslím, že takhle začínal jeden velký režisér, tají se mi dech, že můžu vidět jeho prvotinu. Pointa je skutečně chytrá a její vysvětlení už tady mnohokrát zaznělo, takže já se k tomu nebudu nijak zdlouhavě vyjadřovat a s radostí se přidám k názoru ostatních. (15.07.2013)

Keby to niekto natočil dnes, už by mi to originálne nepripadalo, ale na rok 1997 to je ešte ako tak fajn. Najprv som myslel, že je to o paranoikovi, ktorý sa snaží zničiť svoj tieň, potom ma prekvapilo, čo sa z toho vykľulo. Je to ako obraz zrkadla v zrkadle. Už tu bolo vidieť, čím sa asi bude vyvíjať jeho kariéra, skúmanie reality, ilúzií, snov, dobrých a temných stránok mysle. Nolan svojím spôsobom dáva pohľad do mysle rôznych indivíduí, ktorí môžu byť pre bežných ľudí nepochopiteľní a ich bláznovstvo si nevedia vysvetliť. Ja u Nolana bojujem, lebo mám pocit, že počas svojej kariéry je z časti neoriginálny, len využíva pár vychytávok, ktorých sa iní nechopili tak, ako ich vie on spracovať. Toto bolo originálne, ale vystihlo to len ten môj aspekt strachu, ďalej číhania, teda možno aj iných ľudí, ale nič viac a to mi u Nolana často chýba. Príde mi, že nevyužíva svoj potenciál a aj keď jeho veci vyznievajú originálne, nanešťastie skôr skĺzavajú k plytkému hlavnému prúdu. (13.11.2012)

Působilo to na mě spíš takovým Lynchovským dojmem, ale pokud je právě tohle Nolanův debut vůbec se nedivím, že tímto započala jeho režisérská kariéra ve velkém. Sice je to takový prapodivný styl a vizuál, který mi k němu úplně nesedí a celé to vyhlíží jako nevídaná psychologická jednohubka, mě to potěšilo a jestli má v sobě Doodlebug ukrytý hlubší význam, to už nechám na chytřejší teoretiky než jsem já. (27.06.2015)