Velká červená jednička

Viděl jsem delší verzi, což mě teď zpětně mrzí, protože se to u mě odrazí na hodnocení - Film je totiž hodně dobrý, zvlášť cca poslední 2/3 a je v něm mnoho zajímavých scén z války, které se jen tak ve filmu nevidí. Bohužel prostě dvě hodiny a půl je moc na film, který nemá žádnou gradaci, jen je to slepenec různých epizodek. Možná je to obecně můj problém s delšími filmy, že od nich očekávám něco navíc, ale prostě bych toto radši viděl jako nějakou minisérii. Pak bych neváhal dát větší hodnocení. Takhle je to za mě "pouze" zajímavý film, obzvlášť vhodný pro válečné nadšence. (6/10) (30.07.2012)

Stejně jako vyprávění veteránů i Fullerovo pojednání o jeho anabázi druhou světovou postrádá jakoukoli dramaturgickou výstavbu či gradaci. Jeden výjev střídá druhý v epizodickém vyprávění bez příběhu či vývoje postav. Spíše než válečný film představuje "Velká červená jednička" fikčně přibarvený memoár vyvolávající respekt k autorovi nikoli pro jeho tvůrčí schopnosti, ale kvůli jeho vojenskému působení. (15.08.2011)

Nevěřím svým očím.Jenom 67 %?!Co to má být?Pro mě spolu se Zachraňte vojína Ryana ten nejlepší válečný film všech dob.Oblíbil jsem si všechny postavy,herci jsou famózní,hlavně Lee Marvin je dokonalý,ale zmínku si zaslouží i překvapivě výborný Mark Hamill.Jediná role,která vedle Luka Skywalkera nebledne.Tenhle film mám skutečně moc rád a určitě by si zasloužil,aby ho viděli víc lidí a dostal se tady do červených barev.95 % (19.11.2009)

Podivuhodně mnohotvářný kousek, má v sobě jak málem pacifistický údiv nad nesmyslností války, tak realisticky rezignované „když už musí být, pojďte se podívat, jak to v ní doopravdy vypadá“, a dokonce i nemálo míst, která se mírou nadsazeného furiantství pomalu blíží Hanebným panchartům. Ne že by mi doopravdy pomohl pochopit, jaká síla člověka přiměje do takového podniku dobrovolně jít, vytvořit si v hlavě umělou dělicí čáru mezi vražděním a zabíjením a v případě potřeby se bez většího váhání nechat sejmout, ale leccos aspoň úspěšně naznačil a navíc nabízí pro našince vlastně docela vzácný komplexní pohled na druhou světovou v Evropě „z třetí strany“, americkýma očima. Dobrý pozor dával nejen Spielberg, ale jistě třeba i Marhoul. (Viděna Schickelem rekonstruovaná dvouapůlhodinová verze a docela by mě zajímala ta producentsky „ořezaná“, jestli náhodou nebude sevřenější a tudíž silnější – koneckonců se proslavila právě ona a ne ta z původních režisérových poznámek.) (11.10.2015)

K restarurované verzi. Není o nic lepší než ta krátká, „zmasakrovaná“, možná spíš naopak. Přidané scény tvoří většinu poslední hodiny delší verze, rozhodně se nevyrovnají scénám původní verze a vzhledem k epizodické struktuře – celek je v podstatě „pouze“ prostou sumou jednotlivých scén, postavy jsou konstatní – film celkem zbytečně protahují. (09.07.2005)