Připoutejte se, prosím!

Pohodová parodie, která těží z toho, že konvence v žánru katastrofických filmů zůstávají po léta stejné, čili jejich parodie nestárne. Pravda, některé narážky na dobovou kinematografii už moc nechytám, ale parodie Horečky sobotní noci je prostě lahůdková. Připoutejte se, prosím! nabízí slušnou paletu gagů a uspokojivě zčernalého humoru, plus dobré "přehrávání" jednotlivých aktérů. Svěží i po letech! (27.02.2004)

„Strikere, poslouchej mě, a poslouchej pozorně. Řídit letadlo je jako jezdit na kole. Jen je těžší nasadit mezi paprsky kola baseballové kartičky.“ Vzhledem k tomu, že už odmala mi katastrofické filmy (letecké či jakékoliv jiné) silně vadily jejich hloupostí a předvídatelností, byl jsem hodně zvědavý, jak si ZAZ s touto žánrovou parodií poradí (přičemž nechápu, že se mi celá ta léta vyhýbala). Odpověď: Nad očekávání! Tohle trio se sice teprve rozehřívalo, ale už zde přivedlo k životu tunu vtipných nápadů, scének, detailů, vyhrálo si s děním v pozadí či dalších plánech jakožto svojí devízou, kterou později dovedlo takřka k dokonalosti (a i v případě Připoutejte se, prosím! člověk musí být dostatečně pozorný, aby všechny různě rozmístěné gagy stíhal registrovat). Film mě bavil prakticky po celou dobu a nabídl opravdu spoustu věcí k zasmání: všechno vzpomínání (a ještě víc reakce nedobrovolných posluchačů na ně), letištní hlášení, bitku skautek, tanec v knajpě, automatického pilota (!), paniku, uklidnění pasažérky (!), slang, souboj s příspěvkáři, manželčina hřebce, světlomety, pocení atd. Nechytal jsem se vlastně jen v případě narážek na konkrétní osobnosti (tak 3-4 odkazy). Překvapil mě však Leslie Nielsen, který se již zde předvedl ve slušné komediální formě (kterou pak prokázal na vrcholové úrovni v o 2 roky mladším seriálu), a v případě Lloyda Bridgese (jenž si vybral špatný týden na skončení s rozličnými zlozvyky) pro změnu zas ještě absentovaly trapné scény (tedy až na tu pasáž s čicháním; to mi spíš za postavu Johnnyho bylo sem tam trapně, s výjimkou hlášky s "maydayem"). A samozřejmě nechyběl epický konec (a americké aerolinky prokázaly svoji spolehlivost a nezničitelnost). „Dámy a pánové, hovoří k Vám Vaše letuška. Omlouváme se za nepříjemnosti, které způsobil náhlý pohyb kabiny. Příčinou jsou periodické vzdušné díry. Není žádný důvod k poplachu. Doufáme, že se Vám let líbí. Mimochodem, je na palubě někdo, kdo umí řídit letadlo?“ (22.08.2014)

„Joey, have you ever been in a.., in a Turkish prison?“ Až budu jednou padat v dopravním letadle střemhlav k zemi, chci, aby mi na palubě hrálo toto. Nejen kvůli památné taneční kreaci s nožem v zádech na Stayin´alive od Bee Gees patří Airplane! v žánru parodie mezi nejlepší film. Co to je..? To je rychlé střídání promítaných obrázků vnímaných mozkem jako spojitý pohyb.. (29.09.2009)

Hodně ulítlá komedie s naprosto šíleným humorem, který se dá přirovnat snad jen k Bláznivé střele, anebo blíže ke Žhavým výstřelům. Paradoxně obří nadsázka stačí omrzet dříve než za pouhých 88 minut a tak film postupně přestává překvapovat. Možná je to jeho stářím, ale dnes už to rozhodně není taková pecka... 6/10 (26.08.2018)

"JE TO ÚPLNĚ JINÝ ZPůSOB LÉTÁNÍ." ZAZ poprvé z režijní sesle drtí publikum svou ďábelskou kadencí pubertálních a nekonečně absurdních gagů, dialogů a hlášek v úchvatném podání do té doby seriózních herců (Graves, Bridges) na čele s Leslie Nielsenem. A to v parodii (nejen) sedmdesátkových leteckých thrillerů, kde na prdel dostane nejedno klišé, ale třeba i HOREČKA SOBOTNÍ NOCI v geniální vzpomínkové barové scéně, v níž odstartuje monumentální romance mezi traumatizovaným a těžce zkoušeným Tedem (který se už nikdy nepřenese přes Macho Grande, moří tím všechny okolo a navrch má problémy s pitím) a sladkou naivkou Elaine. Těm ve filmu zdatně přihrává vedle zmíněné skvadry hereckých veteránů i pestrá směska pasažérů, zahrnující mj. slangem mluvící barevnou dvojici. Nezapomenutelné scénky pak má Robert Stack (průchod zrcadlem po dooblékání se, cestu na letiště s pozoruhodnou zadní projekcí za autem nebo zneškodnění bezpočtu náboženských otrapů na letišti). Bože, jak já řval smíchy, když jsem poprvé viděl to k transplantaci určené srdce poskakující po stole :D Jedna z nejlepších komedií/parodií všech dob. Dvojka je bohužel jen slabá kopírka. "JOEY, UŽ SES NĚKDY JEN TAK POFLAKOVAL PO TĚLOCVIČNĚ?" (12.06.2011)