John a Mary

Minimalistický film so sotva badateľnou pridanou hodnotou, ale o to viac odrážajúci realitu. Takto by to asi po náhodnom "sleep over" rande vyzeralo. Príkre pohľady, rozpačité rozhovory, zmätené očakávania. Postupom času však vznikne krehký mikrokozmos vznikajúceho vzťahu. Bublina, v ktorej sa pokojne vznášajú dvaja pasažeri, až kým nenarazí na ostrú hranu, čo je na priestore jedného bytu, v ktorom sa príbeh odohráva, viac než pravdepodobné. To už je ale iný príbeh. Tu ide o zrod neočakávaného puta po jednej náhodnej známosti. A ten je zobrazený vierohodne. Páči sa mi aj proces nadobúdania vzájomnej dôvery. Najprv jeden druhého analyzuje, v hlave má iné myšlienky ako na jazyku. A potom niečo z toho povie aj nahlas. Spočiatku len omylom a neskôr už sa nebude treba na nič hrať. (27.03.2014)

Mladí ľudia chodia vo veľkomeste večer do podnikov za účelom strávenia noci s niekým na byte v posteli. Niektorí možno ale hľadajú viac a možno im bude trvať nejaký čas, kým si to vzájomne, pred okolím a aj vnútorne sami sebe priznajú. Je nesmierne ťažké nájsť spriaznenú dušu v takejto džungli a bol by v tom čert, ak by Vám ešte pred nájdením toho pravého šťastia "New York havent break your heart". Menší, ale o to úprimnejší film, kde hĺbka charakterov hlavných hrdinov je podtrhnutá plytkosťou ich predchádzajúcich partnerov a väčšiny postáv vo filme. Zase sa mi potvrdzuje vďaka kinematografii, že ľudia sú všade a v akejkoľvek dobe v podstate rovnakí. Dnes by si režisér v takomto type filmu neodpustil množstvo potenciálne kultových hlášok, Yates najviac boduje vnútornými komentármi Johna a Mary. (10.08.2013)

Rozosmievala ma skutočnosť, že pri pohľade na čudáckeho Hoffmana sa mi v predstavách vyrojil Elvis Presley so svojím originálnym imageom, drásajúcimi pohybmi a zvodným pohľadom, preto som túto dramatickú podpásovku nedokázala vnímať vážne, pričom to komický presleyovský doplnok ani nemohol zachrániť. Dvaja ľudia, v jednom byte, v jednu noc - odhalia si trpké pravdy minulého života a očakávajú, že divák im za to divadlo bude vďačný. Postavy - nie herci - mi boli vyslovene proti srsti, scenár to isté a, bohužiaľ, nudila som sa k zblázneniu. Nečakala som, že mi môj milovaný žáner či duchaplné conversations urobia za hodinu a pol zo života vyslovené peklo. (17.01.2010)

Dustinovi Hoffmanovi som milovníka a prešpekulovaného zvodcu opäť neuveril, sedel by mi skôr na čudáckejšie postavy. V tomto filme plnom dejových časových (ne)súvislostí a vzťahového chaosu je ťažké sa zorientovať, čiastočne sa mi to snáď podarilo aj vďaka načúvaniu myšlienok a občasnému úplnému zastaveniu času na usporiadanie si videného. Len tie politické vsuvky ma dosť vyrušovali, celkovo postavy ich (ne)vlastných partnerov boli obťažujúce, ale to bol asi aj zámer. –––– ...stojící hodiny, kde na ulici rostou stromy a děje se nanejvýš jedno dvě ubodání týdně. (10.08.2013)

Nepochybně jeden z těch vynikajících a pro mne nezapomenutelných vztahových příběhů z konce šedesátých let, s jemně psychologicky laděným dobovým námětem, klidným, přemýšlivým, až váhavě plynoucím tak, jako hovor těch dvou mladých lidí, co se jednoho pozdního večera setkali v baru, v místě kam ani jeden z nich obyčejně za rozptýlením nechodil, až jejich rozhodnutí uniknout a odpoutat se bez nějakého cíle od svých v kolejích vyjetých životů, bez očekávání, bez nějaké toužebné naděje, jen tak, je tam oba, Johna a Mary, přivedlo, snad právě proto bylo to letmé seznámení tak okouzlující, z večera se v ubíhajícím čase stala noc a po ní i ráno se společným probuzením v posteli u Johna v bytě, a tak jsme uvedeni do situace plné váhání a rozpaků, vždyť ti dva o sobě vlastně nic neví a přitom se během pár hodin tak důvěrně sblížili, vše může rychle skončit, jen zaklapnutím dveří bytu za odcházející Mary, a nebo ne, naopak se s ubíhajícími minutami pozvolna rozvíjet, trochu nesměle a s opatrností, vnímavě ohleduplně ke křehkosti toho, co si oba tak zřetelně uvědomují, nemuseli by být náhle v životě už sami, vždyť možná právě dostali tu, tak vzácnou příležitost vyplnit samotu někým, koho by už nemuseli nikdy potkat, opravdu nádherné, tak něžně citlivé dílo, s trvale vysokou hodnotou obsahu i ztvárnění, moc rád se k němu vracím a jistě i nadále budu. (10.08.2013)